Rychle a zběsile 2 - 45 %

První díl série Rychle a zbě­si­le byl neod­dis­ku­to­va­tel­ným úspě­chem. Studiu vydě­lal celo­svě­to­vě přes 200 mili­o­nů dola­rů, což bylo při pěti­no­vém roz­počtu chá­pa­no jako povel k nato­če­ní dal­ších pokra­čo­vá­ní. Po třech letech od pre­mi­é­ry původ­ní­ho fil­mu se tak v kinech obje­vil díl dru­hý. Tentokrát s takřka dvoj­ná­sob­ným roz­poč­tem a již vybu­do­va­ný­mi zákla­dy fanouš­kov­ské základ­ny.

To, co v prv­ním díle fun­go­va­lo, při­ná­ší i díl dru­hý. Stylizace auto­mo­bi­lo­vých závo­dů pro dosa­že­ní poci­tu rych­los­ti, rych­lá auta, ile­gál­ní závo­dy a hez­ké baby jsou i v pokra­čo­vá­ní. Druhý díl ovšem igno­ru­je základ­ní pre­mi­su své­ho před­chůd­ce, kte­rý nebyl v prv­ní řadě o závo­dě­ní a kurev­sky hla­si­tých moto­rech, ale o vzta­hu dvou auto­mo­bi­lo­vých nad­šen­ců, přá­tel na opač­ných stra­nách záko­na.

Rychle a zbě­si­le 2 na prv­ní pohled při­plá­cá­vá úspěš­nou znač­ku na mno­ho­krát vidě­nou šab­lo­nu akč­ní­ho kri­mi fil­mu, do kte­ré při­mí­chá­vá ozvlášt­ně­ní v podo­bě zasa­ze­ní do svě­ta, jemuž domi­nu­jí rych­lá auta. Již u zařa­ze­ní do správ­né­ho žán­ru ale mohou u toho­to fil­mu nastat pro­blémy,. Celek je po zhléd­nu­tí mož­né brát jako akč­ní kri­mi, ovšem akce a samot­né­ho kri­mi­nál­ní­ho vyšet­řo­vá­ní. Scénář dává za prav­du spí­še těm, co film ozna­ču­jí za bud­dy kome­dii v duchu Smrtononosné zbra­ni. Špičkování mezi obě­ma hlav­ní­mi hrdi­ny ovšem nikdy nepře­ros­te v nic víc než epi­zo­dic­kou věc. kte­rou film dává, not­ně umě­le, naje­vo, že počí­tá i s vývo­jem mezi­lid­ských vzta­hů.

To, že film nemá svou vlast­ní identi­tu, lze ozna­čit za jeho nej­vět­ší nega­ti­vum. Samotný pří­běh, ve kte­rém Brian O’Connor (Paul Walker) pomá­há padou­cho­vi pře­mís­tit hro­ma­du peněz z bodu A do bodu B a při­tom taj­ně pra­cu­je se svým kama­rá­dem Romanem (Tyrese Gibson) pro cel­ní sprá­vu USA, je napl­něn klišé a pouč­ka­mi z pří­ruč­ky prů­měr­né­ho holly­wo­od­ské­ho scé­náris­ty. Výtku, kte­rou jsem už for­mu­lo­val v recen­zi na prv­ní díl musím pou­žít i tady. Ploché posta­vy jsou stá­le pří­tom­ny a divák nemá šan­ci se s jakou­ko­liv z nich pořád­ně zto­tož­nit a  zají­mat se o její osud.

Hledání vlast­ní iden­ti­ty pokra­ču­je i v otáz­ce sty­lu. Tam si film vypůj­ču­je postu­py z prv­ní­ho dílu. Během vůbec prv­ní­ho závo­du série pou­žil reži­sér původ­ní­ho fil­mu, Rob Cohen, k navo­ze­ní poci­tu rych­los­ti spe­ci­fic­kých postu­pů. Zkreslení pro­sto­ru a inspi­ra­ce sci-fi efek­ty pro nad­svě­tel­nou rych­lost doká­za­lo divá­ka kata­pul­to­vat spo­leč­ně s hrdi­ny do rych­los­tí pro­sy­ce­né­ho svě­ta ile­gál­ní­ho závo­dě­ní. To samé pou­ží­vá i Singleton, ovšem při kaž­dé rych­lé jízdě. Postup se tak ste­re­o­ty­pi­zu­je a když ho vidí­te pode­sá­té během prv­ní polo­vi­ny fil­mu ztrá­cí svůj efekt.

Druhý díl si dále vypůj­ču­je i pohyb­li­vost kame­ry, kte­rou ovšem posou­vá na zce­la novou úro­veň. Zatímco prv­ní díl ji pou­ží­val sub­til­ně a kre­a­tiv­ně ke komu­ni­ka­ci důle­ži­tých infor­ma­cí smě­rem k divá­ko­vi, ve dru­hém dílu je její pou­ži­tí čis­tě umě­lec­ké. Odpoutání kame­ry od svě­ta chod­ců navíc extre­mi­zu­je v zábě­rech, kdy kame­ra létá mezi jed­not­li­vý­mi závo­dí­cí­mi auto­mo­bi­ly a uka­zu­je divá­ko­vi postup­ně tvá­ře řidi­čů bez jedi­né­ho stři­hu.

V čem ovšem dvoj­ka vyni­ká a pře­ko­ná­vá své­ho před­chůd­ce je špat­ný scé­nář. Stylistická strán­ka chce pohl­tit divá­ka do děje a nechat mu čuch­nout tro­chu spá­le­né­ho ben­zí­nu. Ta for­mál­ní se ovšem drží při zemi a ser­ví­ru­je pev­ně ukot­ve­né tra­dič­ní dia­lo­gy, kte­ré jsou mís­ty moc vysvět­lu­jí­cí, mís­ty nad­by­teč­né a v drti­vé vět­ši­ně pří­pa­dů jen veli­ce nud­né a slou­ží­cí jako vata mezi jed­not­li­vý­mi honič­ka­mi. Režisér navíc scé­ná­ři pomoc­nou ruku nepo­dá­vá, spíš nao­pak. Tupé kon­ver­za­ce postav v mno­ha pří­pa­dech nepod­po­ru­je stři­hem a mís­to divá­ko­va zau­je­tí mu tak spí­še nabí­zí pocit trap­nos­ti situ­a­ce.

Druhý díl Rychle a zbě­si­le ovšem i přes řadu nedo­stat­ků nabí­zí atrak­tiv­ní podí­va­nou. Honičky  a závo­dy doká­žou při­lít do krve tro­chu adre­na­li­nu a prá­vě díky svo­jí kon­venč­nos­ti doká­že pří­běh dosta­teč­ně zaujmout a při­mět ke srov­ná­vá­ní s hro­ma­dou podob­ných fil­mů. Celkově jde o neduži­vé­ho sou­ro­zen­ce o dost lep­ší jed­nič­ky. Pro fanouš­ky rych­lých moto­rů jde ovšem zno­vu o jas­nou povin­nost.

---

Photo © 2003 Universal Studios

---