(zatím nehodnoceno)
Loading...„Sběratel trofejí“ si mě získal nejen názvem, ale i svojí skvělou anotací, jež už dopředu předznamenávala velmi napínavý a mrazivý thriller plný neočekávaných zvratů. A opravdu, nemýlila jsem se!
„Sleduje... číhá...a počítá prsty...“
Detektiv konstábl Charlie Staffordová se opět pouští do vyšetřování nových londýnských zločinů a nebude to vůbec jednoduché, neboť bude muset vést a vyšetřovat dva paralelní zločiny a hledat dva rozdílné zločince.
V knize, jak už jsem zmínila výše, běží dvě různé dějové linie, které spolu nijak nesouvisí. První je vyšetřování unikajícího feťáckého, sériového vraha Millera, jež se vyžívá v brutálních rasových útocích na bezbranných, a jež se dokáže mistrně schovávat a unikat před spravedlností.
„Je třeba ho dopadnout a zavřít, lidem se uleví. Nemohla se dívat, jak je k němu spravedlnost shovívavá.“
Jak dlouho ale bude Miller před Charlotte unikat, a jaká maličkost či náhoda nakonec dopomůže jeho dopadení? Oddechnou si nakonec jeho přeživší oběti?
A aby toho nebylo málo, objevuje se ve stejný okamžik ve Westnorwoodském parku mrtvola. Jedná se o brutálně zavražděnou mladou ženu, jejíž mrtvola je zohavená bez levého prsteníčku a navíc s vyříznutým srdcem.
Charlie tedy najednou musí vyšetřovat dva souběžné případy najednou a hledat dva různé viníky a pachatele.
K vyšetřování brutálních vražd, kdy každý týden v pondělí přibude jedna další oběť a pro vraha jedna další trofej, jí je ku pomoci s vyšetřováním přidělen tým pod vedením detektiva inspektora Geoffreyho Huntera a na případu spolu úzce spolupracují.
„Určitě se shodneme, že je to osobní záležitost. Tohle neudělal nikdo náhodou. Svázat ji, ucpat ji ústa, uříznout prst, vyrvat srdce, cestou ho zahodit a na jeho místě nechat snubní prsten. Vzhledem k té řadě perverzit člověka napadne, že vraždil někdo, koho znala, někdo, kdo ji z nějakého důvodu nenáviděl..... Nebo někdo, kdo ji miloval? Lidi jsou schopni čehokoli, když nedostanou, co chtějí.“
Na jednotlivých stránkách knihy můžeme být svědky toho, jak profesním způsobem vedou důsledné vyšetřování, pokládají nejrůznější otázky, hledají motivy spáchaných vražd a hlavně podezřelé, u nichž nahlížejí nejen do jejich osudů, ale i životů.
Moc se mi líbilo, jak krůček po krůčku vedli samotné vyšetřování, hledali a shromažďovali jednotlivé důkazy, vedli výslechy se všemi podezřelými, a hlavně ověřovali všechny zajištěné důkazy a alibi.
Člověk si hned dokázal udělat dokonalou představu o tom, jak asi jednotlivé pátrání a vyšetřování probíhá, a ne nadarmo autorka pracovala a strávila 35 let u Metropolitní policie, což krásně zúročila a přenesla do své knihy.
Vrah, náš sběratel trofejí, vždycky velmi dlouho pozoruje a sleduje návyky svých obětí, a dokonce si o nich vede složky plné důležitých informací. V tichosti hezky vyčkává a mapuje prostředí, aby ho pak nic nemohlo překvapit a zaskočit.
A když už se konečně rozhodne, tak udeří a jeho oběť už je předem ztracená, nemá žádného úniku, svůj osud má nadobro zpečetěný. A potom už vrah jen počítá a probírá své trofeje, o které se s láskou stará jako o své děti.
„Otáčel tou průhlednou plexisklovou krabičkou pořád dokola, uklidňovalo ho to. Dával si pozor, aby bylo víčko vždycky pořádně zavřené, a on mohl krabičku obrátit vzhůru nohama a dobře si je všechny prohlédnout. Co prst, to vzpomínka. Co vzpomínka, to jiný příběh lásky a zrady.“
Je to tak trochu zvrácené, neboť vrah hledá kdejakou maličkost, s jakou by se jeho oběti vůči němu a jeho citům mohli nějakým způsobem provinit a on tak mohl zahájit své vražedné běsnění. Jen tak si u něj mohli oběti zradu vykoupit a zaplatit za ní tu cenu nejvyšší tj. svojí hrůznou smrtí a „šílenou“ trofejí pro vraha.
„Znovu se zálibně podíval na její prsty a tělem mu projela obvyklá vlna očekávání. Nemohl se dočkat, až svou sbírku rozšíří o další čerstvou trofej.“
A ač se to zdá nemožné, všechny oběti, až každá jiná, přece mají něco, co je dohromady spojuje, ale i rozděluje. Přijde na to talentovaná a velmi bystrá Charlotte?
Dopadne Charlie Staffordová rasového násilníka Millera? Podaří se jí zastavit zvráceného vraha a sběratele prstů? A co ji to všechno bude stát? Nestane se sběratelovou poslední obětí?
Tato kniha je jedna z nejlepších knih, co jsem v poslední době četla, neboť napětí v knize se postupně stupňovalo až do samotného závěru, kde se prudce vyostřilo. Konec byl dost nečekaný, ale o to víc pak jednotlivé indicie, jež nám autorka po celou dobu čtení předkládala, do sebe konečně začaly krásně zapadat.
Člověk by ani nevěřil, jak blízko byl odhalení samotného sběratele, jen ty nabízené indicie umět bravurně poskládat dohromady. Nejvíce mě však dostalo a ohromilo závěrečné vysvětlení celého příběhu prostřednictvím sběratele a jeho vlastní zdůvodnění motivu jeho bestiálního řádění.
To, jak málo stačilo k tomu, aby mohl sáhnout na některou z obětí, z toho mě doslova mrazilo v zádech. A vůbec mi nedělalo dobře vrahova bestiální zvrácenost a jeho krvavé útoky, jež jsou v knize dopodrobna vylíčené, a to jak samotné vraždění z pohledu vraha a jeho zvrácených myšlenek, tak i z pohledu oběti, která ví, že už je konec a už nemá cenu se bránit, jen rezignovat a čekat na smrt.
Některé z kapitol jsou psány z pohledu vraha, to jak se chystá k bestiálnímu řádění, a jak se vlastně na to těší, co při vraždách vnitřně prožívá, tak máme i na druhou stranu možnost nahlédnout do nitra samotných obětí, anebo hlavní hrdinky Charlotte.
Samotné čtení „Sběratele trofejí“ byl opravdu nezapomenutelný čtenářský zážitek, který by si neměl nikdo nechat ujít.
„Nikdy nesuďte knihu podle obalu. Největší překvapení někdy přijde od lidí, od kterých byste to nečekali.“
Sběratel trofejí
Sarah Flint
Přeložil: Jakub Kapras
Vydal DOBROVSKÝ s.r.o. v edici knihy Omega v roce 2018
ISBN: 978-80-7390-879-9
Počet stran: 375
Nejnovější komentáře