SBĚRATEL TROFEJÍ OD SARAH FLINT

„Sběratel tro­fe­jí“ si mě zís­kal nejen názvem, ale i svo­jí skvě­lou ano­ta­cí, jež už dopře­du před­zna­me­ná­va­la vel­mi napí­na­vý a mra­zi­vý thriller plný neo­če­ká­va­ných zvra­tů. A oprav­du, nemý­li­la jsem se! 

„Sleduje... číhá...a počí­tá prs­ty...“

Detektiv kon­stá­bl Charlie Staffordová se opět pouš­tí do vyšet­řo­vá­ní nových lon­dýn­ských zlo­či­nů a nebu­de to vůbec jed­no­du­ché, neboť bude muset vést a vyšet­řo­vat dva para­lel­ní zlo­či­ny a hle­dat dva roz­díl­né zlo­čin­ce.

V kni­ze, jak už jsem zmí­ni­la výše, běží dvě růz­né dějo­vé linie, kte­ré spo­lu nijak nesou­vi­sí. První je vyšet­řo­vá­ní uni­ka­jí­cí­ho feťác­ké­ho, séri­o­vé­ho vra­ha Millera, jež se vyží­vá v bru­tál­ních raso­vých úto­cích na bez­bran­ných, a jež se doká­že mis­tr­ně scho­vá­vat a uni­kat před spra­ve­dl­nos­tí.

„Je tře­ba ho dopad­nout a zavřít, lidem se ule­ví. Nemohla se dívat, jak je k němu spra­ve­dl­nost sho­ví­va­vá.“

Jak dlou­ho ale bude Miller před Charlotte uni­kat, a jaká malič­kost či náho­da nako­nec dopo­mů­že jeho dopa­de­ní? Oddechnou si nako­nec jeho pře­ži­vší obě­ti?

A aby toho neby­lo málo, obje­vu­je se ve stej­ný oka­mžik ve Westnorwoodském par­ku mrt­vo­la. Jedná se o bru­tál­ně zavraž­dě­nou mla­dou ženu, jejíž mrt­vo­la je zoha­ve­ná bez levé­ho prs­te­níč­ku a navíc s vyříz­nu­tým srd­cem.

Charlie tedy najed­nou musí vyšet­řo­vat dva sou­běž­né pří­pa­dy najed­nou a hle­dat dva růz­né viní­ky a pacha­te­le.

K vyšet­řo­vá­ní bru­tál­ních vražd, kdy kaž­dý týden v pon­dě­lí při­bu­de jed­na dal­ší oběť a pro vra­ha jed­na dal­ší tro­fej, jí je ku pomo­ci s vyšet­řo­vá­ním při­dě­len tým pod vede­ním detek­ti­va inspek­to­ra Geoffreyho Huntera a na pří­pa­du spo­lu úzce spo­lu­pra­cu­jí.

„Určitě se shod­ne­me, že je to osob­ní zále­ži­tost. Tohle neu­dě­lal nikdo náho­dou. Svázat ji, ucpat ji ústa, uříz­nout prst, vyrvat srd­ce, ces­tou ho zaho­dit a na jeho mís­tě nechat snub­ní prs­ten. Vzhledem k té řadě per­ver­zit člo­vě­ka napad­ne, že vraž­dil někdo, koho zna­la, někdo, kdo ji z něja­ké­ho důvo­du nená­vi­děl..... Nebo někdo, kdo ji milo­val? Lidi jsou schop­ni čeho­ko­li, když nedo­sta­nou, co chtě­jí.“

Na jed­not­li­vých strán­kách kni­hy může­me být svěd­ky toho, jak pro­fes­ním způ­so­bem vedou důsled­né vyšet­řo­vá­ní, poklá­da­jí nej­růz­něj­ší otáz­ky, hle­da­jí moti­vy spácha­ných vražd a hlav­ně pode­zře­lé, u nichž nahlí­že­jí nejen do jejich osu­dů, ale i živo­tů.

Moc se mi líbi­lo, jak krů­ček po krůč­ku ved­li samot­né vyšet­řo­vá­ní, hle­da­li a shro­maž­ďo­va­li jed­not­li­vé důka­zy, ved­li výsle­chy se vše­mi pode­zře­lý­mi, a hlav­ně ově­řo­va­li všech­ny zajiš­tě­né důka­zy a ali­bi.

Člověk si hned doká­zal udě­lat doko­na­lou před­sta­vu o tom, jak asi jed­not­li­vé pát­rá­ní a vyšet­řo­vá­ní pro­bí­há, a ne nadar­mo autor­ka pra­co­va­la a strá­vi­la 35 let u Metropolitní poli­cie, což krás­ně zúro­či­la a pře­nes­la do své kni­hy.

Vrah, náš sbě­ra­tel tro­fe­jí, vždyc­ky vel­mi dlou­ho pozo­ru­je a sle­du­je návy­ky svých obě­tí, a dokon­ce si o nich vede slož­ky plné důle­ži­tých infor­ma­cí. V tichos­ti hez­ky vyčká­vá a mapu­je pro­stře­dí, aby ho pak nic nemoh­lo pře­kva­pit a zasko­čit.

A když už se koneč­ně roz­hod­ne, tak ude­ří a jeho oběť už je pře­dem ztra­ce­ná, nemá žád­né­ho úni­ku, svůj osud má nadob­ro zpe­če­tě­ný. A potom už vrah jen počí­tá a pro­bí­rá své tro­fe­je, o kte­ré se s lás­kou sta­rá jako o své děti.

„Otáčel tou prů­hled­nou ple­xisklo­vou kra­bič­kou pořád doko­la, uklid­ňo­va­lo ho to. Dával si pozor, aby bylo víč­ko vždyc­ky pořád­ně zavře­né, a on mohl kra­bič­ku obrá­tit vzhů­ru noha­ma a dob­ře si je všech­ny pro­hléd­nout. Co prst, to vzpo­mín­ka. Co vzpo­mín­ka, to jiný pří­běh lás­ky a zra­dy.“

Je to tak tro­chu zvrá­ce­né, neboť vrah hle­dá kdeja­kou malič­kost, s jakou by se jeho obě­ti vůči němu a jeho citům moh­li něja­kým způ­so­bem pro­vi­nit a on tak mohl zahá­jit své vra­žed­né běs­ně­ní. Jen tak si u něj moh­li obě­ti zra­du vykou­pit a zapla­tit za ní tu cenu nej­vyš­ší tj. svo­jí hrůz­nou smr­tí a „šíle­nou“ tro­fe­jí pro vra­ha.

„Znovu se zálib­ně podí­val na její prs­ty a tělem mu pro­je­la obvyk­lá vlna oče­ká­vá­ní. Nemohl se dočkat, až svou sbír­ku roz­ší­ří o dal­ší čer­stvou tro­fej.“

A ač se to zdá nemož­né, všech­ny obě­ti, až kaž­dá jiná, pře­ce mají něco, co je dohro­ma­dy spo­ju­je, ale i roz­dě­lu­je. Přijde na to talen­to­va­ná a vel­mi bys­trá Charlotte?

Dopadne Charlie Staffordová raso­vé­ho násil­ní­ka Millera? Podaří se jí zasta­vit zvrá­ce­né­ho vra­ha a sbě­ra­te­le prs­tů? A co ji to všech­no bude  stát? Nestane se sbě­ra­te­lo­vou  posled­ní obě­tí?

Tato kni­ha je jed­na z nej­lep­ších knih, co jsem v posled­ní době čet­la, neboť napě­tí v kni­ze se postup­ně stup­ňo­va­lo až do samot­né­ho závě­ru, kde se prud­ce vyost­ři­lo. Konec byl dost neče­ka­ný, ale o to víc pak jed­not­li­vé indi­cie, jež nám autor­ka po celou dobu čte­ní před­klá­da­la, do sebe koneč­ně zača­ly krás­ně zapa­dat.

Člověk by ani nevě­řil, jak blíz­ko byl odha­le­ní samot­né­ho sbě­ra­te­le, jen ty nabí­ze­né indi­cie umět bra­vur­ně posklá­dat dohro­ma­dy. Nejvíce mě však dosta­lo a ohro­mi­lo závě­reč­né vysvět­le­ní celé­ho pří­bě­hu pro­střed­nic­tvím sbě­ra­te­le a jeho vlast­ní zdů­vod­ně­ní moti­vu jeho bes­ti­ál­ní­ho řádě­ní.

To, jak málo sta­či­lo k tomu, aby mohl sáh­nout na někte­rou z obě­tí, z toho mě doslo­va mra­zi­lo v zádech. A vůbec mi nedě­la­lo dob­ře vra­ho­va bes­ti­ál­ní zvrá­ce­nost a jeho krva­vé úto­ky, jež jsou v kni­ze dopo­drob­na vylí­če­né, a to jak samot­né vraž­dě­ní z pohle­du vra­ha a jeho zvrá­ce­ných myš­le­nek, tak i z pohle­du obě­ti, kte­rá ví, že už je konec a už nemá cenu se brá­nit, jen rezig­no­vat a čekat na smrt.

Některé z kapi­tol jsou psá­ny z pohle­du vra­ha, to jak se chys­tá k bes­ti­ál­ní­mu řádě­ní, a jak se vlast­ně na to těší, co při vraž­dách vnitř­ně pro­ží­vá, tak máme i na dru­hou stra­nu mož­nost nahléd­nout do nit­ra samot­ných obě­tí, ane­bo hlav­ní hrdin­ky Charlotte.

Samotné čte­ní „Sběratele tro­fe­jí“ byl oprav­du neza­po­me­nu­tel­ný čte­nář­ský záži­tek, kte­rý by si neměl nikdo nechat ujít.

„Nikdy nesuď­te kni­hu pod­le oba­lu. Největší pře­kva­pe­ní někdy při­jde od lidí, od kte­rých bys­te to neče­ka­li.“

Sběratel tro­fe­jí

Sarah Flint

Přeložil: Jakub Kapras

Vydal DOBROVSKÝ s.r.o. v edi­ci kni­hy Omega v roce 2018

ISBN: 978-80-7390-879-9

Počet stran: 375

---