Star Wars: Epizoda II - Klony útočí

10 let po Epizodě I pokra­ču­jí dob­ro­druž­ství a dra­ma­tic­ké osu­dy rytí­řů Jedi Anakina Skywalkera (Hayden Christensen) a Obi-Wana Kenobiho (Ewan McGregor), kte­ří mají za úkol chrá­nit sená­tor­ku Padmé Amidalou (Natalie Portman), jejíž život je ohro­žen....

Někdo se Star Wars začal skrz Novou nadě­ji, někdo začal se Star Wars skrz Skrytou hroz­bu. Pro mně osob­ně ale prv­ní setká­ní se Star Wars sym­bo­li­zu­jí prá­vě Klony úto­čí a mám k nim pro­to v rám­ci Star Wars vel­mi zvlášt­ní vztah- Právě ony mě totiž do svě­ta pře­da­le­ké gala­xie dosta­li a už teh­dy upou­ta­li svým detail­ně pro­pra­co­va­ným svě­tem, epic­kým měřít­kem a pře­de­vším jsem už teh­dy roz­po­znal tem­něj­ší atmo­sfé­ru, kte­rá mi nesku­teč­ně sed­la a až do kon­ce fil­mu jsem vylo­že­ně slin­tal bla­hem.

Celé si to pama­tu­ji až pode­zře­le detail­ně: Bylo mi 5 let a byl jsem v DVD půj­čov­ně, kde jsem si kla­sic­ky vybí­ral fil­my abych uko­jil své fil­mo­vé potře­by. Vzhledem k tomu, že jsem ješ­tě neu­měl úpl­ně číst jsem si fil­my vybí­ral dle oba­lu a najed­nou můj zrak upou­ta­lo pozor­nost DVD s malým zele­ným stvo­ře­ním, kte­ré kou­ka­lo vylo­že­ně naštva­ně a v ruce drže­lo cosi jako mod­rou prů­svit­nou kou­li. Ano, mis­tr Yoda mě dostal ke Star Wars a i pro­to jde do dneš­ní­ho dne o mou nej­ob­lí­be­něj­ší posta­vu z celé­ho svě­ta pře­da­le­ké gala­xie. Nicméně mi násled­ně bylo pře­čte­no, že se jed­ná o dru­hý díl a tak jsem pocho­pi­tel­ně poprosil o díl prv­ní, jeli­kož ale byla Skrytá hroz­ba tou dobou zapůj­če­na jsem nechtěl ode­jít s prázd­nou a vzal si aspoň ty Klony úto­čí (podob­ným způ­so­bem jsem mimo­cho­dem nejdřív viděl Dvě věže a až tepr­ve poté Společenstvo Prstenu). Už obslu­ha ale pozna­me­na­la, že vidět jed­nič­ku vlast­ně není potře­ba a dvoj­ka vylo­že­ně fun­gu­je sama o sobě. A to se ve finá­le (samo­zřej­mě i po vidě­ní jed­nič­ky) uka­zu­je jako jas­ná prav­da, pro­to­že Klony úto­čí za mně zce­la funkč­ně fun­gu­jí jako dal­ší epic­ké sci-fi dob­ro­druž­ství, kte­ré opět do svě­ta Star Wars při­nes­lo něko­lik nových zají­ma­vých nápa­dů a záro­veň pořád plní funk­ci v rám­ci toho co na svě­tě Star Wars více­mé­ně vět­ši­na divá­ků milu­je.

Po vzo­ru původ­ní tri­lo­gie když se po Nové nadě­ji vyda­lo Impérium vra­cí úder tem­něj­ší a drs­něj­ší ces­tou se to samé dá říct i o Klonech úto­čí v rám­ci preque­lo­vé tri­lo­gie. Zatímco Skrytá hroz­ba oprav­du byla více­mé­ně o men­ším kon­flik­tu, při kte­rém se rov­nou nebo­jo­va­lo o osud celé gala­xie, tady už se vylo­že­ně sta­ví půda pro vál­ku, kte­rá byla lehce nastí­ně­ná v původ­ní tri­lo­gii. Dochází na aten­tá­ty, spo­leč­ně s nimi dochá­zí k civil­ním ztrátám na živo­tech a ani řád Jedi není v tomhle obdo­bí tem­na zce­la v plné síle. V rám­ci Epizody II tak oprav­du star­tu­je půda pro tem­né časy o kte­rých se zmí­nil Obi-Wan v Nové nadě­ji a i když se z niče­ho nic obje­ví poten­ci­o­nál­ní spá­sa, nikdo z Jediů v Epizodě II ješ­tě neví, že tahle spá­sa bude dost mož­ná také zna­me­ním zká­zy.

Film od posled­ní epi­zo­dy časo­vě pře­sko­čí o 10 let díky čemuž už Obi-Wan Kenobi tré­nu­je Anakina Skywalkera dosta­teč­ně dlou­ho na to aby mezi nimi bylo vidět přá­tel­ství o kte­rém Obi-Wan tolik bude o 19 let poz­dě­ji vyprá­věr Anakinovu syno­vi Lukeovi. Spousta divá­ků má v tomhle ohle­du tak tro­chu pro­blém v tom, že je Anakin Skywalker v tomhle fil­mu tak tro­chu zbrk­lý, nepo­sluš­ný a více­mé­ně aro­gant­ní a hod­ně při­tom též nadá­va­jí na herec­ký výkon Haydena Christensena, kte­rý roli Anakina Skywalkera dostal též díky tomu, že Leonardo DiCaprio tuto roli odmí­tl. Do dneš­ní­ho dne osob­ně upřím­ně s Christensenovým podá­ním nevi­dím problém- Vzhledem k fak­tu, že je Anakinovi pořád pou­ze 19 je jeho leh­ké puber­tál­ní cho­vá­ní zce­la pocho­pi­tel­né a samot­ný Christensenův výkon mi v pořád­ku i přes­to, že pár replik mož­ná pře­ce jen mohl pronést víc (ale sto­jím si za tím, že v Epizodě III pro­šel něčím co by se dalo nazvat herec­ký upgra­de). Především je ale vidět, že i když Anakin Obi-Wana nepo­slou­chá, úpl­ně nesou­hla­sí s jeho názo­ry a dává mu to jas­ně naje­vo tak se uká­že, že má pro své­ho mis­tra respekt a pře­de­vším je pro něj oprav­do­vou otcov­skou figu­rou, kte­rou by nene­chal jen tak pad­nout. Spousta lidí tak může namí­tat, že v tomhle ohle­du to vel­ké přá­tel­ství, kte­ré Obi-Wan popi­so­val v Epizodě IV zde tak úpl­ně nevi­dí, osob­ně bych ale těž­ko vymys­lel lep­ší způ­sob jak udě­lat vztah Anakina a Obi-Wana, kte­rý bude ješ­tě hod­ně klí­čo­vý v závě­ru preque­lo­vé tri­lo­gie tak dyna­mic­ký. Při závě­reč­ném due­lu je poté vylo­že­ně vidět, že by Anakin pro své­ho mis­tra i zemřel a pře­de­vším se díky zásad­ní­mu momen­tu na kon­ci z Anakina Skywalkera defi­ni­tiv­ně stá­vá dospě­lý muž.

Jedno z těž­ce ucho­pi­tel­ných témat fil­mu je ale roman­tic­ká lin­ka mezi Anakinem Skywalkerem a Padmé Amidalou- Tito dva se vidí popr­vé po 10 letech a Anakinovi city se za těch 10 let vůbec nevy­tra­ti­li. George Lucas jako­by vylo­že­ně v někte­rých momen­tech točil roman­tic­ký film a ze začát­ku mu ty lás­ky­pl­né dia­lo­gy úpl­ně nefun­gu­jí. Ze začát­ku aspoň Anakin půso­bí jako roz­to­mi­le nesmě­lý puber­ťák co se sna­ží komu­ni­ko­vat se svou lás­kou, časem ale dojde i na tako­vé per­ly jako legen­dár­ní hlás­ko­vá­ní o pís­ku a zrov­na takhle roman­tic­ká lin­ka není úpl­ně ide­ál­ní. Přesto je ale za mně pře­ce jen uvě­ři­tel­né, že se lás­ka najed­nou obje­ví z obou stran a moment kdy si v aré­ně na Geonosisu defi­ni­tiv­ně tito dva vyzna­jí lás­ku fun­gu­je tak jak má.

Mnohem důle­ži­těj­ší je ale v Klonech úto­čí pra­co­vá­ní s dal­ší­mi klo­ny Anakina Skywalkera k tem­né straně- Už odchod Anakina od jeho mat­ky v prv­ní epi­zo­dě Anakina napl­nil nega­tiv­ní­mi myš­len­ka­mi, kte­ré jsou v Epizodě II utvr­ze­ny ješ­tě špat­ný­mi sny prá­vě o jeho mat­ce. V prů­bě­hu fil­mu poté dojde k zásad­ní­mu momen­tu kdy se Anakin utrh­ne ze řetě­zu a vyvraž­dí celou ves­ni­ci Tuskenů- Právě zde si Anakin Skywalker defi­ni­tiv­ně slí­bí, že nene­chá své milo­va­né zemřít a udě­lá pro­to coko­liv. Tato na prv­ní pohled šle­chet­ná myš­len­ka ho ale ješ­tě více táh­ne k tem­né stra­ně a pře­de­vším pořád pla­tí, že strach vede k hně­vu, hněv k nená­vis­tí a nená­vist k utr­pe­ní. Anakinovu poten­ci­o­nál­ní­mu pře­cho­du na tem­nou stra­nu se tak nevě­nu­je celý film, když ale na tohle budo­vá­ní oče­ká­va­né­ho dojde tak se s tím za mně roz­hod­ně fun­gu­je solid­ně.

Novým ste­žej­ním zápo­rá­kem se po Darthu Maulovi stá­vá Hrabě Dooku, kte­ré­ho zahrál napros­to fan­tas­tic­ký a cha­rizma­tic­ký Christopher Lee. Právě u něho zamr­zí, že nemá jeho posta­va lépe roz­kres­le­nou moti­va­ci a i z fak­tu, že jde o býva­lé­ho Jediho šlo mož­ná vytřís­kat tro­chu víc a tak tro­chu pra­co­vat s fak­tem, že Jediové časem začnou zkla­má­vat i své pří­sluš­ní­ky. Lee ale napros­to skvě­le doká­že vystu­po­vat jako galak­tic­ký gentle­man, kte­rý na to při­tom nevy­pa­dá, ale se svě­tel­ným mečem roz­hod­ně umí máchat. Kdyby se George Lucas v Epizodě I pří­liš rych­le nezba­vil Dartha Maula tak si ho mohl po vzo­ru Vadera pone­chat na celou tri­lo­gii, Dooku ale roz­hod­ně není špat­ná posta­va a to už prá­vě jen díky Christopheru Lee u kte­ré­ho je sice poznat, že se ve scé­nách se svě­tel­ným mečem nehý­be on, přes­to ale Lee doká­zal, že i přes své cha­rizma doká­zal jen málo­kdo zahrát tak sty­lo­vé zápo­rá­ky. A pře­de­vším má Lee svůj neza­mě­ni­tel­ný hlas, kte­rý též Dookuově cha­rak­te­ru dělá hod­ně.

Mistr Yoda a mis­tr Windu v podá­ní Samuela L. Jacksona Epizodu I pro­se­dě­li a zde koneč­ně dostá­va­li mož­nost pro­je­vit se v plné síle, Temuera Morrison se před­sta­ví jako sty­lo­vý lovec Jango Fett, Ian McDiarmid pořád doká­že hrát zdán­li­vě nevin­né­ho a hod­né­ho Palpatinea a R2-D2 je zase jed­nou cool. Především i Jar Jar tu dostá­vá men­ší ale zásad­ní roli, kte­rá mu ale prav­dě­po­dob­ně ješ­tě více zaru­či­la to, že bude v očích divá­ků svě­ta Star Wars nená­vi­dě­na i přes­to, že byl v pod­sta­tě zma­ni­pu­lo­ván. Aspoň, že v Epizodě III dal už Lucas tomu chudá­ko­vi pokoj a nechal ho pou­ze jako křo­ví.

Klony úto­čí jsou těžiš­těm něko­li­ka dal­ších skvě­le vymyš­le­ných akč­ních sek­ven­cí, kte­ré ten­to film tak tro­chu odli­šu­jí od zbyt­ku. Ať už je to skvě­lá úvod­ní nahá­něč­ka na Coruscantu, sou­boj mezi Obi-Wanem Kenobim a Jango Fettem (kte­rý doka­zu­je, že Mandaloriani sku­teč­ně doká­ží s Jedii držet krok), sek­ven­ci na aré­ně v Geonosisu nebo pře­de­vším závě­reč­ný duel Obi-Wan Kenobi vs Hrabě Dooku, násled­ně Anakin Skywalker vs Hrabě Dooku a násled­ně Yoda vs Hrabě Dooku. Při sou­bo­ji mezi Anakinem a Dookuem vůbec popr­vé (na chví­li) něja­ká posta­va boju­je s obě­ma meči naráz a pře­de­vším se napros­to bra­vur­ně pra­cu­je s tím, že když do sebe mod­rý a čer­ve­ný meč nara­zí tak se záběr zce­la pře­kryt mod­rou a čer­ve­nou bar­vou. A nako­nec dojde ke kon­fron­ta­ci s Yodou, při kte­ré Yoda vůbec popr­vé vytáh­ne svůj svě­tel­ný meč a je to super cool v tom nej­vět­ším slo­va smys­lu. Jistí argu­men­tu­jí, že Yoda svě­tel­ný meč doteď nepo­tře­bo­val a vždy pra­co­val pře­de­vším se silou, nut­no ale dodat, že Yoda nikdy strikt­ně nezmí­nil, že by svě­tel­né meče vylo­že­ně nená­vi­děl a že by sám jeden kdy­si neměl. Konfrontace býva­lé­ho mis­tra a žáka je zde tak str­hu­jí­cí a Yoda se svě­tel­ným mečem tak půso­bi­vý, že se to i tak dá snad­no odpus­tit. Digitální Yoda a kaska­dér Christophera Lee boju­jí a je to super.

Klony úto­čí též před­sta­ví nové zají­ma­vé svě­ty Kamino a Geonosis a digi­tál­ní efek­ty má ten­to­krát Lucas mož­ná více v malí­ku než v pří­pa­dě Epizody I. Opět je tu John Williams, kte­rý utvá­ří něko­lik dal­ších nových hudeb­ních moti­vů (za mně jas­ně vede Raturn to Tatooine) a pře­de­vším se Star Wars zde defi­ni­tiv­ně v rám­ci preque­lo­vé tri­lo­gie dostá­va­jí do fáze vál­ky. Klonové vál­ky. Romantická lin­ka mož­ná nefun­gu­je na sto pro­cent a nejde ve finá­le o tak skvě­lý pro­stře­dek tri­lo­gie jakým bylo Impérium vra­cí úder, Klony úto­čí ale mini­mál­ně doká­že pečo­vat o své posta­vy (Ewan McGregor je jako Obi-Wan Kenobi v prů­bě­hu tri­lo­gie čím dál tím víc super) a záro­veň před­vést to vrchol­né co na Star Wars milu­je­me. Představit nové svě­ty a posta­vy a záro­veň budo­vat na nos­tal­gii těch sta­rých. Ať už jde o náznak Hvězdy smr­ti, pou­ži­tí Imperial March nebo odkaz na budouc­nost Boby Fetta tak jde o tako­vá ta pomrk­nu­tí, kte­ré nám ješ­tě jed­nou před­vá­dí, že je Skywalkerova sága jeden vel­ký sci-fi epos, kte­rý vylo­že­ně slab­ší mís­ta. Jestli ale Impérium vra­cí úder jako pro­stře­dek tri­lo­gie vůbec nestrá­da­lo, Klony úto­čí fak­to­rem pro­střed­ní­ho dílu pře­ce jen tro­chu trpí. A přes­to k němu mám vel­mi vře­lý vztah, pro­to­že jeho audi­o­vi­zu­ál­ní milo­vá­ní milu­ju a pře­de­vším mě prá­vě Klony úto­čí dosta­li ke Star Wars. A i za to jsem jim nesmír­ně vděč­ný a ten film má spe­ci­ál­ní mís­to v mém srdíč­ku. Následná Pomsta Sithů je ale pře­ce jen tro­chu jiný kafe......

Trailer:

Verdikt: 5 z 5

---

Photo © 2002 20th Century Fox

---

---