Tereza Voříšková o filmu Po strništi bos

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Jaké bylo natá­če­ní sním­ku Po str­niš­ti bos pod vede­ním reži­sé­ra  Jana Svěráka?

Krásné. Honza pra­cu­je zase jinak než ostat­ní reži­sé­ři, je inte­li­gent­ní, až pře­kva­pi­vě raci­o­nál­ní. Já se hod­ně dlou­ho při­pra­vu­ji a pak pra­cu­ji intu­i­tiv­ně. Chvíli nám trva­lo, než jsme si na sebe zvyk­li, pak to ale byla nád­her­ná kom­bi­na­ce. Je zvlášt­ní, že tak­to raci­o­nál­ně zalo­že­ný tvůr­ce vytvá­ří tak cit­li­vé a intu­i­tiv­ní fil­my. A vybí­rá si intu­i­tiv­ní her­ce.

Hrála jste mamin­ku, bylo to pro vás těž­ké, nebo jste nemě­la pro­blém se do tako­vé role vžít?

Neměla. Mám veli­kou rodi­nu, milu­je­me se, nená­vi­dí­me se a sta­rá­me se o sebe navzá­jem, tak­že jsem na to zvyk­lá. Trochu pro­blém byl pře­svěd­čit Aloise Grece, aby mi důvě­řo­val. Je to abso­lut­ně výji­meč­né dítě. Je chyt­rý, moc se nemaz­lí, má svůj vnitř­ní svět. Trvalo to něko­lik měsí­ců, stá­lo to výle­ty a zmrz­ky, když ale popr­vé při­šel a sám od sebe mě obe­jmul, málem jsem se roz­sko­či­la štěs­tím. To bylo pro mě nej­dů­le­ži­těj­ší, najít si s Lojzíkem spo­leč­ný svět, mys­lím, že se nám to poda­ři­lo a že je to ve fil­mu vidět.

Ondřej Vetchý je ve sku­teč­nos­ti přes­ně dva­krát star­ší než vy a také ve fil­mu byl urči­tý věko­vý roz­díl man­že­lů znát. Ondra je vyni­ka­jí­cí herec, může­te s ním hrát coko­liv. On se toho bál, dokon­ce to kvů­li tomu nechtěl chví­li vzít, vždyc­ky mi hrál tatín­ky. Myslím, že jsme to zvlád­li, nepo­cí­ti­la jsem jedi­ný pro­blém. Láska nemá bari­é­ry, roz­hod­ně ne, co se týče věku. Umím si před­sta­vit téměř coko­liv.

 Film před­chá­zí dějo­vě Obecné ško­le, kde hrá­la mamin­ku Libuše Šafránková. Před natá­če­ním jste zmi­ňo­va­la, že se vás na to hod­ně lidé pta­li. Očekáváte srov­ná­ní od divá­ků poté, co film uvi­dí?

Nemyslím na to takhle. Snažila jsem se udě­lat pro ten film a pro roli co nej­víc, sna­ži­la jsem se o křeh­kost mamin­ky mezi řád­ky, aby byla jem­ná, ne jen přís­ná, aby měla ve fil­mu svůj vlast­ní pří­běh. Postupovala jsem jako při kaž­dé roli. Libuška byla v Obecné ško­le úžas­ná. Nijak jsem se s ní nepo­kou­še­la srov­ná­vat. Zahrála jsem to tak, jak jsem si mys­le­la, že to bude nej­lep­ší. Je to jiný film.

Děj se ode­hrá­vá za vál­ky. Dýchla na vás při natá­če­ní ta atmo­sfé­ra? Dokážete si před­sta­vit, jaké to teh­dy muse­lo být? Přesto se mezi váž­ný­mi věc­mi obje­vu­jí i vti­py, bude to pod­le vás fun­go­vat, jak je u pánů Svěráků obvyk­lé?

Scénář byl od začát­ku nád­her­ný. Zdeněk má všech­no do detai­lu vymyš­le­né, tex­ty se neda­jí měnit, pro­to­že kaž­dá posta­va mlu­ví svým spe­ci­fic­kým jazy­kem a dohro­ma­dy to tvo­ří nád­her­ný celek. Jakmile do toho zaplu­je­te, hra­je se to úpl­ně samo, text vás vede… to je úpl­ná nád­he­ra. Honza je zase mis­tr v poin­to­vá­ní věcí. Umí uká­zat život kom­plex­ně. V tom nej­vět­ším smut­ku vždyc­ky najde něco vese­lé­ho. Umí zahřát. Takže ano, dou­fám, že to bude fun­go­vat.