Vřískot (2022) - 75 %

25 let po bru­tál­ních vraž­dách v měs­teč­ku Woodsboro se na scé­ně obje­vu­je nový vrah, kte­rý si nasa­dil na obli­čej kul­tov­ní bílou mas­ku. Tentokrát se zamě­ří na tee­nage­ry, oži­ví tím dáv­no pohřbe­nou noč­ní můru a opět odkry­je stra­ši­del­nou minu­lost měs­ta.......

Wes Craven nejdří­ve v roce 1984 před­sta­vil svě­tu Freddyho Kruegera v Noční můře v Elm Street a svě­tu tak nadě­lil jed­no­ho z nej­zná­měj­ších sla­she­ro­vých zabi­já­ků. V roce 1996 poté Craven nako­pl novou vlnu zájmu o sla­she­ry, kdy se cho­pil sním­ku Vřískot, kte­rý si z vel­ké míry uta­ho­val z horo­ro­vých klišé a prá­vě díky sebe­u­vě­do­mě­ní pra­vi­del žán­ru a vyspě­los­ti šlo o kri­tic­ký a pře­de­vším divác­ký hit, kte­rý se dočkal cel­kem tří pokra­čo­vá­ní, kte­ré pokra­čo­va­li smě­rem uta­ho­vá­ní si z klišé a pře­de­vším klišé v rám­ci sla­she­ro­vých pokra­čo­vá­ní. Wes Craven měl poté v plá­nu cho­pit se i páté­ho Vřískotu, v roce 2015 ovšem opus­til svět a Vřískot 4 z roku 2011 tak zůstal jeho posled­ním celo­ve­čer­ním fil­mem. Po deká­dě se nicmé­ně série Vřískot opět vra­cí, kdy se režie cho­pi­la dvo­ji­ce Matt Bettinelli-Olpin a Tyler Gillett zod­po­věd­ná za sní­mek Ready or Not/Krvavá nevěs­ta. Stojí návrat za Vřískotu za pozor­nost nebo má Wes Craven důvod k obra­ce­ní se v hro­bě?

Pátý Vřískot pra­cu­je s tím, že od posled­ní­ho Vřískotu uply­nu­la celá deká­da a s tím si v jis­té for­mě pro­šel vývo­jem  horo­ro­vý žánr. Zdrojový kód zůstá­vá více­mé­ně zacho­ván a nový Vřískot doká­že vyvo­lat pocit, že přes­ně takhle nějak by ho nato­čil samot­ný Wes Craven. Betinelli-Olpin a Gillett Cravenův odkaz ctí a ser­ví­ru­jí nej­spíš přes­ně to, co se dá od Vřískotu oče­ká­vat. Nebál bych se ovšem pátý Vřískot ozna­čit za nej­chytřej­ší díl série prá­vě od původ­ní­ho fil­mu a díky tomu i cel­ko­vě nej­lep­ší. Předchozí pokra­čo­vá­ní totiž prak­tic­ky s meta­hu­mo­rem již nezna­li míru a vět­ši­nu vlast­ně až pří­liš sáze­li na to, že mohou být blbý­mi fil­my, pro­to­že si pořád tak tro­chu uvě­do­mu­jí, že spa­da­jí do kate­go­rie blbých fil­mů. Nový Vřískot ovšem při­chá­zí s čás­teč­ně čis­tým ští­tem, kdy sice sází na návrat sta­rých zná­mé tro­ji­ce Dewey-Gale Weathers-Sidney Prescott, pozor­nost tu ovšem má pře­de­vším moder­ní gene­ra­ce tee­nage­rů, kte­rá na horo­ry pocho­pi­tel­ně pohlí­ží z tak tro­chu jiné­ho úhlu než hrdi­no­vé v původ­ním fil­mu.

I pátý Vřískot tak zůstá­vá věr­ný odka­zo­vá­ní na ostat­ní horo­ry či pří­stu­pu Hollywoodu k slav­ným znač­kám. Dojde tak na řeše­ní toho, že jsou jis­tá pokra­čo­vá­ní až pří­mo odklo­ně­na od ori­gi­ná­lu, že jis­té fil­my rad­ši igno­ru­jí fil­my před­cho­zí a také na to, že posed­lost ori­gi­ná­lem může být někdy až nebez­peč­ná. Pod slup­kou typic­ké­ho hloupé­ho sla­she­ru se tak scho­vá­vá dal­ší sofis­ti­ko­va­ný horor, kte­rý odka­zu­je na Riana Johnsona, Jordana Peleea či horo­ry s pře­sa­hem. A tím nový Vřískot bez­po­chy­by je.

Původní čtve­ři­ce fil­mů se v pod­sta­tě toči­la kolem tří ústřed­ních hrdi­nů, kdy o tako­vé Neve Campbell v roli Sydney Prescott šlo snad­no říci, že již od dru­hé­ho Vřískotu nemá co hrát. Vztah repor­tér­ky Gale a poli­cis­ty Deweyho poté v pod­sta­tě pořád fun­go­val na úrov­ni kolo­vrát­ku a o cha­rak­ter­ním posu­nu těch­to tří ústřed­ních postav vlast­ně toho vlast­ně neby­lo mno­ho co říct , ani když se Vřískot v roce 2011 vrá­til po 11 let dlou­hé pau­ze. Ani páté řádě­ní mani­aka s Ghostface mas­kou se bez stá­lic série neo­be­jde, pro­to­že je pro ně řádě­ní toho­to mas­ko­va­né­ho zabi­já­ka pořád až pří­liš osob­ní (a nej­za­jí­ma­věj­ší posta­vou ze sta­ré gar­dy je ve finá­le Dewey, kte­rý má v rám­ci páté­ho Vřískotu nej­lep­ší cha­rak­ter­ní oblouk), pátý Vřískot se ovšem věnu­je zce­la novým posta­vám z gene­ra­ce Z. I nová gene­ra­ce má poté své­ho odbor­ní­ky na horo­ry, mož­ná až oči­vid­ně pode­zře­lé oso­by a pře­de­vším nové ústřed­ní posta­vy, kte­ré záro­veň roz­ši­řu­jí myto­lo­gii. Rodinné his­to­rie či stě­žej­ní pojít­ka jsou při­tom zapo­je­na smys­lu­pl­ně a při­tom vlast­ně pořád násle­du­jí sto­py typic­kých WTF zvra­tů v rám­ci žán­ru.

I pátý Vřískot doká­že obstát jako vylo­že­ný sla­sher, záro­veň leh­ká mys­te­ri­óz­ní detek­tiv­ka a také i jako sati­ric­ký komen­tář. Divák, kte­rý bude chtít čis­tou horo­ro­vou řezni­či­nu se dočká, pro­to­že nový zabi­ják v mas­ce Ghostface se na svých obě­tech umí vyřá­dit. Ošizen ovšem nezů­sta­ne ani ten divák, kte­rý chce i něco víc. Přesně něco jako původ­ní Vřískot. Je zvlášt­ní si uvě­do­mit, že má pátý Vřískot k tomu prv­ní­mu nej­blíž ze všech pokra­čo­vá­ní a to i přes to, že se režij­ní židle vymě­ni­la až popáté. Svěží pří­stup je ovšem poznat a pře­de­vším se uká­za­lo, že byla rozum­ná vol­ba s dal­ším Vřískotem počkat deká­du. A mož­ná by se vypla­ti­lo, aby se Vřískot vždy vra­cel v obdo­bích, kdy si žánr pro­jde tak razant­ním vývo­jem.

Nový Vřískot doká­že pra­co­vat s napě­tím a i z něj si v jis­tých momen­tech uta­ho­vat nesku­teč­ně chyt­rým způ­so­bem. Stejně jako po vzo­ru původ­ní­ho Vřískotu se doká­že pra­co­vat s oče­ká­vá­ním ohled­ně toho, kdo přes­ně se vlast­ně pod mas­kou skrý­vá a až do posled­ních chvil doká­že Vřískot za pocho­du šoko­vat. V jis­tých momen­tech sice dojde k momen­tům, kdy je opět hra s meta­hu­mo­rem a sáze­ním na to, že jde o film drží­cí se pra­vi­del hloupých fil­mů na hra­ně, vět­ši­nu času ovšem pátý Vřískot je sku­teč­ně chyt­rý a sou­boj s hra­ni­cí mezi uta­ho­vá­ním si z blbých fil­mů a regu­lér­ně blbým fil­mem zvlá­dá sku­teč­ně nej­lé­pe ze všech pokra­čo­vá­ní Vřískotu.

Pátému Vřískotu mož­ná dělá pro­blém slab­ší roz­jezd a zakom­po­no­vá­ní Gale a Sidney do scé­ná­ře Jamese Vanderbilta a Guye Busicka mož­ná moh­lo být tak tro­chu více sofis­ti­ko­va­něj­ší a rov­nou bych si dovo­lil říct, že se mohl pátý Vřískot obe­jít bez původ­ní Final Girl. Nové posta­vy totiž ve finá­le doká­žou dosta­teč­ně obstát sami o sobě a jedi­ný Dewey se sku­teč­ně dočká­vá něja­ké­ho ale­spoň tro­chu zají­ma­vé­ho cha­rak­ter­ní­ho archu. Noví her­ci jsou ve svých rolích vel­mi dob­ří, na pomě­ry sla­she­ru až nad­stan­dard­ně dob­ří. V někte­rých pří­pa­dech jsou sice nové posta­vy vylo­že­ně vari­a­cí na posta­vy jako Randy či prá­vě Sidney a někte­ré nejsou ve finá­le k niče­mu jiné­mu, než aby měl i ten­to­krát Ghostface tuč­né kon­to obě­tí, přes­to Vřískot vět­ši­nu času nel­pí čis­tě na sta­ré gar­dě a je to jen dob­ře.

---

Photo © Paramount Pictures

---

---