Hodnocení článku
(zatím nehodnoceno)
Loading...
A věřte - nevěřte, lhal jako když tiskne..
Životopisný snímek o legendě americké hudební scény je zřejmě odsouzen k nekonečnému srovnávání s Rayem – vynikajícím filmem režiséra Taylora Hackforda, jenž byl na plátna našich kin uveden přesně před rokem. A nedivme se srovnání, ba ani se mu nebraňme – vždyť mají tolik společného...
Začněme tedy od Adama. V raném dětství krutá rána osudu v podobě tragické smrti Johnnyho staršího bratra. Otec cholerický alkoholik, jenž svého syna zaplavoval výčitkami a vrhal na něj stín milovanějšího sourozence. Stín, ze kterého se Johnnymu zřejmě nikdy nepodařilo vystoupit. Touha zalíbit se otci, marná snaha probudit v něm hrdost nenápadně prostupuje celým filmem.
S otevřenými ústy sledujeme Johnnyho cestu životem a spolu s ním se houpeme na houpačce. Prožíváme s ním pocity štěstí, abychom s ním následně padali do hlubin temných propastí… Charismatickému „muži v černém“, jenž nikdy nepřestal bojovat o své místo na slunci, vdechl život vynikající Joaquin Phoenix. Stačí jeden jediný uhrančivý pohled jeho očí a my přesně víme, jak se Johnny právě cítí.
Film nikdy nespadá do zbytečných klišé, ačkoli se děj neustále točí kolem lásky. Nejen k hudbě, ale především k Cashově femme fatale, zpěvačce June Carterové, kterou ztvárnila Reese Whiterspoonová. Co se týče jejího hereckého výkonu - a pěveckého taktéž - smekám klobouk. Teď už ji opravdu nikdo nemůže házet do šuplíku mezi blonďaté naivní krásky. Že je to Herečka s velkým H dokazuje přímo bravurně.
A vzhledem k tomu, že svou recenzi myslím opravdu upřímně :), nemohu nekonstatovat pro mě významný fakt, že Cashovy písně v podání Phoenixe se mi líbily mnohem víc než od jeho samotného. Na filmovém plátně měly větší energii, hloubku, čistotu.. Pokud rádi odcházíte z kina příjemně naladěni, s melancholickým mrazením po celém těle a s úsměvem na rtech, neváhejte a na Walk the Line zajděte. Opravdu to stojí za to…
Photo © 20th Century Fox
(4,91 z 5)