Zahrát si ve školní kapele pod vedením profesora Terence Fletchera (J.K. Simmons) je pro mladého studenta Andrewa Neimana (Miles Teller) toužebné přání. Je tu však jeden zásadní problém. Fletcher má pověst nesmlouvavého pedanta, který dokáže své žáky pořádně potrápit a zdeptat. Snaživý Andrew je však rozhodnutý, že se stane slavným jazzovým bubeníkem a udělá pro to opravdu hodně. Proto usilovně buší do své bicí soupravy, až ho jednoho dne přistihne Fletcher a nabídne mu hru ve své školní kapele. Taková nabídka se neodmítá. Je to cesta mezi elitu školy a mezi muzikanty, které možná čeká sláva a úspěch. Zkoušky kapely však neodpovídají běžné praxi. Fletcher každou chybu krutě trestá, zesměšňuje hráče sarkastickými poznámkami a atmosféra při zkouškách je nepříjemná. Hráči musí trpět urážky a jsou neustále pod psychickým nátlakem. Andrew si to sice uvědomuje, ale současně má pocit, že on sám dokáže zahrát lépe než jeho kolega Carl (Nate Lang). Fletcher má své výchovné metody, kdy v hráčích posiluje možnou naději na budoucí úspěch a současně je tvrdě sráží. Andrew nastupuje do kapely a místo za bicí si sedá vedle a obrací listy. Na svou příležitost musí čekat a to se stane, když se hlavní bubeník dopustí chyby. A v téhle chvíli musí Andrew ukázat, že je lepší hráč a na místo se hodí lépe. Jenže Fletcher si opět zahraje na „všemohoucího“. Andrew musí opakovaně dokazovat své hráčské kvality, ale nenechává se odradit. Neúnavně cvičí, za každou cenu, přes únavu a bolest. A také na úkor osobního života. Sotva najde odvahu pozvat dívku Nicole (Melissa Benoist) na rande, už přemýšlí o tom, jak bude obtížné s někým chodit a současně se věnovat hudbě. Nemá a nebude mít čas na lásku. Andrew je ochoten pro svou kariéru nejlepšího bubeníka udělat vše, ale díky novým zkušenostem už při své cestě za úspěchem začíná myslet také na ostatní lidi.
Scénář filmu napsal Damien Chazelle a film si také režíroval. Třicetiletý americký režisér si zvolil celkem krátký příběh mladého hudebníka, který se při studiu hry na bicí setká s výraznou učitelskou osobností. Nesmělý, ale ctižádostivý mladík Andrew, má nekompromisního učitele Fletchera jako vzor a je ochoten přijmout i jeho svéráznou metodou výuky. Ta mnohé žáky ničí, ale pro Andrewa má motivující účinek. Je ve své podstatě stejně tvrdý a nekompromisní vůči sobě i vůči druhým. Chyby druhých moc nevnímá a soustředí se především na svůj cíl. Dokáže tvrdě trénovat a tím získává na jistotě hráčské a současně vyzrává jako osobnost. Z nesmělého mladíka, který se dívá obdivně na svého učitele, se postupně mění na sebevědomého hudebníka, který zná svou cenu a umí se samostatně rozhodovat. V závěru filmu hraje Andrew v kapele pod vedením Fletchera a jejich pozice jsou vyrovnané.
Roli začínajícího hudebníka hraje sedmadvacetiletý Miles Teller, který má za sebou již několik větších rolí v méně významných filmech (Našrot, Kouzlo přítomného okamžiku atd.) Jeho zaujetí při hře na bicí je živelné, ale v komorních scénách s Nicol nebo s otcem, je herec nevýrazný. Přestože je Andrew hlavní postavou a je tak součástí všech situací, výrazněji se ve filmu prosazuje J.K. Simmons. Jeho profesor je osobnost, která na sebe soustřeďuje pozornost vždy, kdy se objeví na scéně. A ke zvýraznění napětí kolem jeho osoby přispívá také kamera, hudba i zvuky. Hudba a obraz, to jsou dvě spojené nádoby, které umocňují vyznění dramatických scén. Tvůrcům se podařilo natočit zajímavý film, kde kromě herců výrazně působí také jazz jako jeden z dramatických prvků. Námaha při opakování a nácviku se zúročí při koncertech. Nejde však o radost z hraní a diváci jsou až na závěrečnou scénu většinou mimo záběr. To mi vadí. Je to taková hra na velké umění a schází tomu život.
Na festivalu amerických nezávislých filmů Sundance 2014 získal film hlavní cenu. Je docela možné, že příběh zaujal porotu především pro způsob zpracování a herecké výkony obou hlavních představitelů. Do jaké míry film zaujme diváky v naší krajině, kde se daří jiným hudebním žánrům a výukové metody ve školách jsou značně rozmanité, to ukáže až čas.
Nejnovější komentáře