Žena z kajuty č. 10 - Keira Knightley v detektivce z prostředí jachty

Zdroj: Netflix

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Novinářka Laura Blacklock (Keira Knightley), kte­rá pokrý­vá prv­ní plav­bu luxus­ní výlet­ní lodi, je pře­svěd­če­ná, že byla svěd­kem toho, jak byl jeden ces­tu­jí­cí hozen přes palu­bu, přes­to­že všich­ni hos­té i posád­ka jsou zkon­t­ro­lo­vá­ni a nikdo nechy­bí...

Mezi prv­ní role hereč­ky Keiry Knightley pat­ři­la mimo jiné role Sabé ve Star Wars: Epizoda I - Skrytá hroz­ba, nejed­ná se ovšem o ten pří­pad herce/herečky, jejichž slá­va kon­čí jen u jed­né slav­né fran­ší­zy. Zásadní byl pro ní pře­de­vším rok 2003 - nejen rolí ve vánoč­ní kla­si­ce Láska nebeská, ale pře­de­vším prv­ním fil­mem ze série Piráti z Karibiku s podti­tu­lem Prokletí čer­né per­ly. Tehdy ješ­tě nezle­ti­lé hereč­ce nastar­to­val kari­é­ru a udě­lal z ní fil­mo­vou hvězdu, byť Knightley zpět­ně tvr­dí, že byla kvů­li roli Elizabeth Swann vní­má­na jako špat­ná hereč­ka. Přesto se jí už ve 20 letech poda­ři­lo zís­kat prv­ní osca­ro­vou nomi­na­ci za výkon ve fil­mu Pýcha a před­su­dek od Joela Wrighta, o deká­du poz­dě­ji dosta­la dru­hou osca­ro­vou nomi­na­ci za výkon ve fil­mu Kód Enigmy.  Mezi její dal­ší výraz­né role pat­ří ty ve fil­mech Pokání, Vévodkyně či Love Song.

Do vel­ké míry se vyhý­bá vel­kým holly­wo­od­ským bloc­kbus­te­rům, sama něko­li­krát uved­la, že si pro­jek­ty peč­li­vě vybí­rá, chce se pri­már­ně zamě­řo­vat na role, kte­ré ji osob­ně oslo­vu­jí a kte­ré jí mohou dát pro­stor pro herec­ký růst. I když se v posled­ních letech Knightley věno­va­la pře­de­vším rodi­ně, herec­ky aktiv­ní nadá­le je. Důkazem může být nej­no­věj­ší film od Netflixu s názvem Žena z kaju­ty č. 10. Režisér Simon Stone již pro Netflix nato­čil dra­ma Vykopávky, jeho nový film poté adap­tu­je kni­hu od Ruth Ware. Investigativní novi­nář­ka Laura Blackock v podá­ní Knightley pat­ří mezi ten typ posta­vy, kte­rá si pro­šla for­mou osob­ní­ho trau­ma­tu,  její náh­le kon­fron­to­vá­ní s poten­ci­o­nál­ní vraž­dou tak může být teo­re­tic­ky prav­di­vé a teo­re­tic­ky být jen zkra­tem její­ho men­tál­ní­ho roz­po­lo­že­ní. Kde je prav­da? A sto­jí za to jí odha­lo­vat?

Základ může snad­no evo­ko­vat thriller od Alfreda Hitchcocka či pas­tiš Agathy Christie. Postupně se před­sta­vu­je hned něko­lik postav, kte­ré jsou ihned paso­va­né do rolí pode­zře­lých - influ­en­cer­ka Grace v podá­ní Kayi Scodalario, pla­y­boy Adam v podá­ní Daniela Ingse či orga­ni­zá­tor­ka plav­by Anne v podá­ní Lisy Loven Kongsli s jejím man­že­lem Richardem v podá­ní Guye Pearce. A také foto­graf Ben v podá­ní Davida Ajaly, se kte­rým si Laura zaži­la svo­je.

Největší pro­blém podob­ných pří­bě­hů ovšem nasta­ne v momen­tě, kdy jde pacha­te­le doce­la snad­no odhad­nout. A hrát­ky s faleš­ný­mi sto­pa­mi vodít­ky násled­ně půso­bí poměr­ně stu­pid­ně, pro­to­že v pod­sta­tě jen vykři­ku­jí, že jas­ně pod­ce­ňu­jí inte­li­gen­ci divá­ka. Postav je ve výsled­ku zby­teč­ně moc, pro­to­že mají nej­spí­še smys­lu­pl­něj­ší úlo­hu v kniž­ní před­lo­ze, ve fil­mo­vé adap­ta­ci nicmé­ně půso­bí navíc.  Moc tak nesejde na tom, že je Laura posta­va s poměr­ně nos­ným cha­rak­ter­ním oblou­kem a Knightley snad­no zpo­chyb­ní všech­ny ty nega­tiv­ní recen­ze, kte­ré pře­de­vším na počát­ku její kari­é­ry pochy­bo­va­ly o jejích herec­kých schop­nos­tech. Problém je pře­de­vším ve fád­ní detek­tiv­ní záplet­ce, na celém fil­mu je tak nej­po­zi­tiv­něj­ší to, že trvá pou­ze hodi­nu a půl.

Simon Stone doka­zu­je, že nepat­ří mezi zrov­na nej­vý­raz­něj­ší fil­mo­vé vypra­vě­če, jeho nej­no­věj­ší film je vylo­že­ně audi­o­vi­zu­ál­ně ste­ril­ní. Ano, děj se ode­hrá­vá na luxus­ní jachtě, při­tom se ovšem zapo­mí­ná na to, aby doká­za­la půso­bit ale­spoň luxus­ně. Celý film je vizu­ál­ní šeď, pra­cí s barva­mi poměr­ně jed­no­tvár­ný.

A to se v pod­sta­tě dá říct i o celém fil­mu. Základ se může jevit poměr­ně zají­ma­vě, pro­to­že Laura je na jachtě pře­de­vším pro­to, aby se podí­va­la na zou­bek údaj­ně zpro­ne­vě­ře­né neziskov­ce.  Na luxus­ní jachtě se samo­zřej­mě najdou něja­cí ti sno­bo­vé, kte­ří jsou schop­ni ohr­no­vat nos i nad tím, že si někdo náho­dou vez­me dží­ny. A pak se už jenom musí čekat, jak se roz­je­de záplet­ka, dle oče­ká­vá­ní budou mno­zí zpo­chyb­ňo­vat men­tál­ní sta­bi­li­tu Laury, aby ona sama moh­la začít o sobě pochy­bo­vat. Bylo by ovšem oče­ká­vat něja­ký pře­vrat­ný pří­běh. Nejnosnější je film v závě­reč­né pasá­ži, kdy do sebe vše zapad­ne a vše může spět ale­spoň v jis­tém ohle­du k uspo­ko­ji­vé­mu vrcho­lu. Nedá se nicmé­ně říct, že by bylo zábav­né trá­vit čas se vším, co k vyvr­cho­le­ní spě­je.

Dost prav­dě­po­dob­ně půjde o ten pří­pad, kdy kni­ha fun­gu­je lépe. Minimálně tím způ­so­bem, že si někdo i může říct, že by neby­lo špat­né pou­žít zdro­jo­vý mate­ri­ál jako základ pro fil­mo­vou adap­ta­ci. A pak se sta­ne něco, co ve fil­mo­vé podo­bě půso­bí hroz­ně bizar­ně a jako něco, co by moh­lo na kur­zu detek­tiv­ní­ho psa­ní sta­čit ale­spoň na pod­mí­neč­né vylou­če­ní za rece­si.

Každá detek­tiv­ka samo­zřej­mě hned nemu­sí evo­ko­vat Agathu Christie a půso­bit jako dílo, kte­ré se zapí­še do his­to­rie žán­ru. Jenže se pořád oče­ká­va­jí něja­ké ty základ­ní hod­no­ty. Napětí, uspo­ko­ji­vá gra­da­ce, pou­ta­vé vyprá­vě­ní záplet­ky, nos­né posta­vy, v pří­pa­dě pří­bě­hů jako Žena z kaju­ty č. 10 také psy­cho­lo­gic­ká hloub­ka. S oním trau­ma­tem Laury také film pří­liš nepra­cu­je, vlast­ně je otáz­kou, jak moc se dá fil­mu tles­kat za to, že jeho rea­li­za­ce ale­spoň nepů­so­bí  ochot­nic­ky. A když ale­spoň závěr dle oče­ká­vá­ní nabí­zí nej­za­jí­ma­věj­ší část fil­mu, také se mu úpl­ně neda­ří fun­go­vat jako uspo­ko­ji­vé vyvr­cho­le­ní. Především i pro­to, že celý film vlast­ně není za pocho­du uspo­ko­ji­vý prak­tic­ky ničím.

Jedná se samo­zřej­mě o film, kte­rý bude nej­spí­še sta­čit fanouškům detek­ti­vek. Především těm, kte­ří nejsou moc nároč­ní a sta­čí si, že pří­běh spo­lé­há na detek­tiv­ní záplet­ku se základ­ní struk­tu­rou - expo­zi­ci, inci­dent, roz­ví­je­ní záplet­ky, kli­max i závěr. Splňuje to tedy jaká­si základ­ní kri­té­ria, dá se nicmé­ně těž­ce věřit tomu, že může podob­ný pro­jekt uspo­ko­jit něko­ho, kdo už má oče­ká­vá­ní v rám­ci detek­tiv­ních pří­bě­hů nasta­ve­ná oče­ká­vá­ní troš­ku výše.

Trochu kom­pli­ko­va­něj­ší je to nicmé­ně díky fak­tu, že je Žena z kaju­ty č. 10 pri­már­ně pro­pa­go­vá­na jako psy­cho­lo­gic­ký thriller. A i v tom­to pří­pa­dě se jed­ná o neu­spo­ko­ji­vý výsle­dek, kte­rý nedo­ká­že lépe pra­co­vat s atmo­sfé­rou ani poci­ty izo­la­ce, kte­rý spe­ci­fic­ké pro­stře­dí může vyvo­lá­vat. Dá se vlast­ně poměr­ně snad­no pocho­pit, co přes­ně moh­lo Knightley na pro­jek­tu lákat a proč si v něm nako­nec zahrá­la. Během jeho rea­li­za­ce se ovšem oči­vid­ně někde muse­la stát chy­ba.

Žena z kaju­ty č. 10 je film, by teo­re­tic­ky mohl být napí­na­vým psy­cho­lo­gic­kým thrille­rem, ale ani přes slib­ný základ z nich nedo­ká­že vytě­žit víc než prů­měr­nou podí­va­nou. Režie Simona Stonea půso­bí ste­ril­ně, tem­po je nevy­vá­že­né a poku­sy o napě­tí spí­še una­vu­jí, než aby vta­ho­va­ly. Keira Knightley sice podá­vá pře­svěd­či­vý výkon a dává své posta­vě jis­tou hloub­ku,  scé­nář jí nicmé­ně hor­ko těž­ko dává pro­stor sku­teč­ně zazá­řit. Zápletka se brzy stá­vá před­ví­da­tel­nou, poku­sy o zvra­ty nefun­gu­jí a závě­reč­ná katar­ze nepři­ná­ší uspo­ko­je­ní. Výsledkem je sní­mek, kte­rý sice napl­ňu­je for­mál­ní struk­tu­ru detek­tiv­ní­ho pří­bě­hu, ale ztrá­cí se v šedi prů­mě­ru. Slabý thriller, kte­rý zmi­zí dřív, než doplu­je do cíle...

Verdikt: 40%