#1831: Humr Johnson 1: Železný Prométheus - 70%

Kniha „Humr Johnson 1: Železný Prométheus“ je v prv­ní řadě pořád­ně akč­ní nářez. Je to doce­la zají­ma­vé srov­ná­ní s komik­sem „Lovec čaro­děj­nic 1: Ve služ­bách andě­lů“, kte­rý byl více uke­ca­ný, byly zde sku­teč­ně rela­tiv­ně dlou­hé tex­to­vé pasá­že, aby se všech­no vysvět­li­lo. To není pří­pad komik­su „Humr Johnson 1: Železný Prométheus“, kte­rý má pře­de­vším akci, jež může fun­go­vat i na něko­lik strán­kách bez bub­lin, nejen dopro­vá­ze­ná zvu­ko­vý­mi efek­ty, bez nichž by se to pod­le mě obe­šlo, ale fun­gu­je to dob­ře i s nimi. Jsme v obdo­bí nástu­pu nacis­tů, kte­ří už se poma­lu dostá­va­jí nejen k zapo­če­tí dru­hé svě­to­vé vál­ky, ale i k tomu, aby jejich špi­o­ni naru­šo­va­li svě­to­vé dění. V Americe se ale musí posta­vit neo­hro­že­né­mu hrdi­no­vi, kte­rý se posta­ví svým nepřá­te­lům se svým kle­pe­tem, jimiž si je ozna­čí.

Humr Johnson je posta­va, kte­rá se už v Hellboyově vesmí­ru obje­vi­la, nejed­ná se o nezná­mou, ale vždy se jed­na­lo o epi­zo­dy, nikdy neměl hlav­ní roli. Popravdě musím říct, že jsem se vel­mi těšil na to, až dosta­ne svou vlast­ní sérii a až se tato série koneč­ně obje­ví i v češ­ti­ně. Konečně se tak sta­lo a my jen sle­du­je­me, jak se to poved­lo. A není to špat­né, vůbec to není špat­né. Je to tro­chu poja­té jako noir, hod­ně jako pulp a má to v sobě i něco mystic­ké­ho, což už je prvek, s kte­rým se u Mignoly pros­tě musí počí­tat, pro­to­že kaž­dý jeho pří­běh je na tom zalo­žen a je jed­no, jest­li se ode­hrá­vá ve vik­to­ri­án­ské Anglii, fik­tiv­ní ver­zi Evropy po prv­ní svě­to­vé vál­ce, v Americe před dru­hou svě­to­vou vál­kou ane­bo tře­ba v sou­čas­nos­ti. Mignolovou tvor­bou se pro­plé­ta­jí legen­dy a mýty a on je dává do vět­ších rám­ců.

V Hellboyovi to byly artu­šov­ské legen­dy, v Humrovi to je zase legen­da hyper­bo­rej­ská, potaž­mo legen­da spo­je­ná s Atlantidou. I když je mož­né, že to byl pou­ze prvek prv­ní­ho dílu a dále se to bude odví­jet tro­chu jinak. O co tedy jde? Humr Johnson nara­zí na chláp­ka, kte­rý byl sou­čás­tí vědec­ké­ho expe­ri­men­tu, jenž má záro­dek prá­vě ve měs­tě, kte­ré je legen­da­mi opře­de­né. Říkáme mu Hyperborea, což měla být vel­mi vyspě­lá civi­li­za­ce. Představena je nám pak tech­no­lo­gie, kte­rou měli Hyperborejci vlád­nou. A vlád­nout jí chtě­jí i jiní. A nejen nacis­ti. Záporák, kte­rý se zde obje­vu­je, není v rám­ci svě­ta série „Ú.P.V.O.“ nezná­mý, ale přes­ně tady má ten správ­ně béč­ko­vý nádech, kte­rý musím oce­nit. Správný zápo­rák, jehož poten­ci­ál je pře­ce jen dle mého tro­chu nevy­u­žit. Možná je až pří­liš tuc­to­vě béč­ko­vě poda­ný. Ale aspoň má Humr svou Nemesis, nebo ale­spoň tak to vypa­dá.

Kniha „Humr Johnson 1: Železný Prométheus“ je něco, co mi chy­bě­lo a koneč­ně mám pocit, že i u nás začí­ná ten mig­no­lov­ský svět být kom­plet­ní. Jasně, ješ­tě je hod­ně knih před námi, ale už se zača­ly všech­ny důle­ži­té série, kte­ré do toho­to svě­ta pat­ří. A Humr Johnson je roz­hod­ně posta­vou, kte­rou jsme tu chtě­li mít. Jeho pří­běhy jsou jed­no­duš­ší, ale je to přes­ně to béč­ko, kte­ré se mi líbí. Jako posta­va není vylo­že­ně úchvat­ný, ale má svo­je retro kouz­lo. Není tak váž­ný jako jiné Mignolovy posta­vy, zacho­vá­vá si svůj pul­po­vý původ. A to se mi líbí. Stejně jako by se mi líbi­lo, kdy­by se zde tvůr­ci ješ­tě více odvá­za­li, jak to nazna­či­li v „Pravdivém pří­bě­hu Humra Johnsona“, kte­rý je na kon­ci tří kapi­tol v této kni­ze. Třeba se to pove­de, tře­ba to bude ješ­tě tro­chu jiné než ostat­ní pří­běhy Mignolova svě­ta, aby se tvůr­ce jen zby­teč­ně neo­pa­ko­val. Zatím má nakro­če­no vel­mi dob­ře.

Knihu „Humr Johnson 1: Železný Prométheus“ zakou­pí­te na strán­kách nakla­da­tel­ství Comics Centrum se sle­vou.