3. Summer | 8. série | Epizody | Gilmorova děvčata | Gilmore Girls aneb odejde Lorelai do lesů?

Přestože za okny mrz­ne a vypa­dá to, že bude za chvil­ku sně­žit, ve Stars Hollow panu­je hor­ké léto… Lorelai se slu­ní s Rory na lehát­ku u veřej­né­ho bazé­nu, za nimi sto­jí malí chlap­ci se slu­neč­ní­ky a děla­jí jim stín. Rory zív­ne a řek­ne, že je ospa­lá… Ano, a to je nos­né téma téměř celé tře­tí čás­ti.

Městečko Stars Hollow při­po­mí­ná spí­še Sleepy Hollow. Rory je zpát­ky, přes­to­že asi sto­krát všem zdů­raz­ňu­je, že ona roz­hod­ně zpát­ky není. Neví, co si se sebou počít, v čase tápá­ní se stá­vá sou­čás­tí míst­ních novin, kte­rým se sna­ží vdech­nout jis­kru, již sama postrá­dá. Dějem se mih­ne i Lukův syno­vec Jess, kte­rý je na roz­díl od ní zce­la v pořád­ku a ví, co chce. Ve své vyrov­na­nos­ti jde tak dale­ko, že udí­lí býva­lé pří­tel­ky­ni nevy­žá­da­né dob­ré rady. Za to dosta­ne paná­ka whis­ky, kte­rou má Rory jako správ­ná novi­nář­ka ukry­tou v jed­nom šuf­lí­ku pra­cov­ní­ho sto­lu. Z Logana se stá­vá pří­tel na tele­fon, a tak se zdá, že bez hono­rá­ře zůsta­ne pro ten­to­krá­te pou­ze Dylan…

Velká část scé­ná­ře je věno­vá­na zkouškám úžas­né­ho muzi­ká­lu, kte­rý se bude uvá­dět z důvo­du, že v let­ním obdo­bí ve jme­no­va­ném měs­teč­ku do slo­va a do pís­me­ne chcípl pes a naděj­ný kus by měl nejen oži­vit míst­ní diva­del­ní stage, ale při­lá­kat davy turis­tů… A aby oslo­vil téměř kaž­dé­ho, obje­ví se v něm kde co, tak tře­ba rapo­vá­ní, kan­kán a dokon­ce zazní i pís­nič­ka sku­pi­ny Abba.

V posled­ní tře­ti­ně tře­tí­ho dílu se však situ­a­ce zásad­ně mění a začí­ná se dokon­ce i něco dít… Dialogy postav jsou náh­le plné stře­tů, ze kte­rých se urči­tě v závě­reč­né pod­zim­ní čás­ti vykřís­ne něja­ký neče­ka­ný závěr, nebo změ­na smě­ru, pod­le toho, co mají tvůr­ci ješ­tě  v ruká­vu. Takže jsou nasto­le­ny násle­du­jí­cí otáz­ky: najde si Rory part­ne­ra? najde si Rory pořád­nou prá­ci? napí­še Rory román? Ani Lorelai není ušet­ře­na a její na prv­ní pohled poklid­ný život se začí­ná roz­pa­dat při posle­chu jed­né tkli­vé muzi­ká­lo­vé pís­ně.

A tak je tře­ba si počkat, až se lis­ty na stro­mech zbar­ví do odstí­nů okro­vé, čer­ve­né a hně­dé a naše hrdin­ky doplu­jí do pří­sta­vu jmé­nem Spokojenost. Tedy dou­fej­me. Protože moc času na bou­ře a pro­ti­ven­ství už nezbý­vá…

---