Akta X - Setkání s příšerodlakem (Mulder & Scully Meet the Were-Monster) - S10E03 - Zábava slušná, co tam máte dál?

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Ještě během úvod­ní zněl­ky mi hla­vou běže­la otáz­ka, zda jsem si omy­lem mís­to epi­zo­dy nové, desá­té série nepus­ti­la jeden ze star­ších dílů Akt X. Čichači bar­vy a pří­šer­ně zahra­né zele­né mon­strum by tomu nasvěd­čo­va­li. Nedůvěřivě jsem čeka­la na to, co při­jde dál – Mulder je star­ší, tak­že je to správ­ný díl. To si z nás tvůr­ci stří­lí? Ano, ale tako­vým způ­so­bem, že musím jed­no­du­še říct, že mě pořád­ně dlou­ho něja­ký film či seri­ál tolik nepo­ba­vil.

Když divák při­jme hru, kte­rou s ním reži­sér Darin Morgan hra­je, epi­zo­du si urči­tě uži­je. Epizoda vůbec nena­va­zu­je na ty před­cho­zí a dějo­vě ani žánro­vě nena­va­zu­je na celá Akta X. Je to ale oprav­du vtip­ná zále­ži­tost. O to zábav­něj­ší díl je, že jde oprav­du o počin původ­ních tvůr­ců a ne jen o paro­dii vytvo­ře­nou fanouš­ky.

K vidě­ní tu je podi­vín­ský psy­chi­atr, ke kte­ré­mu mě nena­pa­dá jiné ozna­če­ní než magor, Mulder trpí­cí kri­zí střed­ní­ho věku, flir­tu­jí­cí Scully, nebo zněl­ka Akt X jako vyzvá­ně­ní tele­fo­nu na hřbi­to­vě se vále­jí­cí­ho, opi­lé­ho Muldera. A posta­va „člověko-ještěra“ s jeho lid­ský­mi pro­blémy je oprav­du bri­lant­ní paro­dií na živo­ty lidí.

Nejde o Akta X v tom pra­vém slo­va smys­lu, tak­že v rám­ci série se snad ani neda­jí hod­no­tit. Jde spíš o tako­vé zpes­t­ře­ní, kte­ré bych čeka­la u kla­sic­ké série, kte­rá má 24 dílů a ne u šes­ti­díl­né. Vzhledem k tomu, že v prv­ním díle My Struggle Chris Carter nastře­lil cel­kem sil­nou myto­lo­gic­kou lin­ku, jsem zvě­da­vá, jak ji v posled­ních 2 dílech doře­ší – ve 2. epi­zo­dě Founder’s Mutation Jamese Wonga z ní nic neby­lo, v Mulder & Scully Meet the Were-Monster Darina Morgana také ne, a čtvr­té­ho dílu Home Again se ujal Glen Morgan, tak­že může­me čekat zase něco úpl­ně jiné­ho. Spíš než jako nová, plno­hod­not­ná série, to zatím vypa­dá, jako­by nám Carter a spol. chtě­li pou­ze při­po­me­nout, jak to v těch deva­de­sát­kách děla­li. Ale bude to na úspěch a dal­ší série sta­čit? To se ješ­tě uvi­dí.