Bridget Jonesová: S rozumem v koncích - Hlavní postavy zůstaly stejné, stejně tak jako jejich charaktery, takže o zábavu není nouze.

Bridget (Renée Zellweger) „už není žád­ná chuděr­ka“. Má Marka, kte­ré­ho šíle­ně milu­je, kte­rý ji bere i s její­mi výstřel­ky a je sexu­ál­ní bůh. Bridget má také pořád­nou prá­ci, je seri­óz­ní novi­nář­ka a pro­fe­si­o­nál­ka (aspoň si to mys­lí :-). Taky nám od prv­ní­ho dílu tro­chu při­bra­la (ale lze zřej­mě těž­ko ztloust­nout dva­krát do stej­né posta­vy). A hlav­ně, už ji neo­tra­vu­je ten pří­šer­ný děv­kař Daniel (Hugh Grant).

Ovšem idyl­ka netr­vá věč­ně. A tak Bridget začne Marka cho­rob­ně pode­zí­rat (Colin Firth) z nevě­ry s jeho dlou­ho­no­hou kole­gy­ní, jed­nu ze svých úžas­ně pro­fe­si­o­nál­ních repor­tá­ží kon­čí v ohrád­ce plné vep­řů a jejich výka­lů a do živo­ta se jí opět při­ple­te sexu­ál­ní mani­ak Daniel. Takže v pod­sta­tě vše při starém. S dru­hým dílem se ovšem „za hra­ni­ce všed­ních dnů“, do Thajska a do zim­ní­ho lyžař­ské­ho stře­dis­ka. Právě vtip­né scé­ny z hor pat­ří k jed­něm z nej­ví­ce pove­de­ných. Bridget v růžo­vé čepi­ci s bam­bu­le­mi sna­ží­cí se domlu­vit se v němec­ky mlu­ví­cí lékár­ně, se vyrov­ná snad jen Bridget v mas­ce krá­líč­ka.

Do Thajska se Bridget vydá­vá pra­cov­ně, v době, kdy se vlast­ně roze­šla s Markem, a ke své nevo­li s Danielem. Ten samo­zřej­mě nevá­há vyu­žít pří­le­ži­tos­ti, aby Bridget opět dostal do poste­le i s jejím pověst­ným spod­ním prádlem… Shodou okol­nos­tí a také díky své pří­tel­ky­ni se Bridget nako­nec v Thajsku dostá­vá do věze­ní. Žádná tragé­die to však není, pro­to­že i zde si svou pří­mos­tí a vti­pem zís­ká srd­ce svých asi dva­ce­ti spolu-vězenkyň a všich­ni se vese­le baví. Vězení navíc dává opět pří­le­ži­tost Markovi uká­zat, jaký je cha­rak­ter.

Někteří kri­ti­ko­vé namí­ta­jí, že se dru­hý díl pří­liš podo­bá jed­nič­ce. Aby ne, vždyť jeho pří­běh začí­ná jen něko­lik týd­nů od oka­mži­ku, kdy skon­čil pří­běh prv­ní­ho dílu. Bridget se opro­ti jed­nič­ce už jen pasiv­ně nesvě­řu­je své­mu dení­ku. O to více, čas­to ku ško­dě věci, aktiv­ně jed­ná. Výsledkem jejích zbrk­lých akcí jsou pak, jako obvykle, humor­né situ­a­ce (např. když v záchva­tu žár­li­vos­ti vtrh­ne k Markovi do domu a zjis­tí, že v míst­nos­ti roz­hod­ně není sám...). I přes veš­ke­ré obje­vu­jí­cí se námit­ky se mi Bridget Jones: S rozu­mem v kon­cích hod­ně líbi­la. Stejně jako u jed­nič­ky jsem se doko­na­le bavi­la a ješ­tě když jsem šla z kina, muse­la jsem se v duchu (i oprav­du) někte­rým scé­nám smát.

---

---