Dům voskových figurín - recenze - Autor nemá žádné personální problémy s Paris Hilton...

To, že lev­né vyvraž­ďo­va­cí horo­ry na sebe zase začí­na­jí vydě­lá­vat, je vše­o­bec­ně zná­mý fakt. To, že vět­ši­na z nich jsou nesku­teč­né zho­va­di­los­ti, jež nema­jí s pořád­ným horo­rem nic spo­leč­né­ho... to je jak­si dáno záko­ny pří­ro­dy.

Recenze naše­ho part­ne­ra:

    Jen tak pro úpl­nost a klid ve Vaší mys­li, dob­ré
lev­né horo­ry se pořád obje­vu­jí. O čem mlu­vím já, je lev­ná (ale pořád­ně nablýska­ná) holly­wo­od­ská pro­duk­ce s par­tič­kou mla­dých polo­her­ců, jejichž obráz­ky se pova­lu­jí jak na pří­sluš­ných strán­kách inter­ne­tu, tak v  deníč­cích dneš­ních puber­ťá­ků.
    Říkáte si, že tře­ba se mla­dí budou sna­žit a film nako­nec nebu­de tak špat­ný. Jenže pak z reklam­ních mate­ri­á­lů a člán­ků na webu zjiš­ťu­je­te poma­lu, ale jis­tě, že kam­paň na pro­pa­ga­ci nej­no­věj­ší­ho fil­mu je zalo­že­na na obráz­cích Paris Hilton v rudé pod­prsen­ce a, svě­te div se, na inter­ne­tu se na před­ních mís­tech žeb­říč­ků sta­ho­va­ných sou­bo­rů obje­ví něco s názvem „Paris Hilton Hot Sex“. Náhoda? Jo a abych neza­po­mněl, její jmé­no ve fil­mu je úžas­nou vari­a­cí na Amber, Barbie a vše­li­ja­ká jiné straš­li­vé jmé­na... ehm jme­nu­je se Paige...
    Pokud pak bude­te mít někdy tu „čest“ shléd­nout Dům vos­ko­vých figurín, bude Vám jas­né, že něco není v pořád­ku. Paris Hilton hra­je úpl­ně podruž­nou roli.
Řekne pár vět, pořád ječí, zpo­tí se, koši­le roz­tr­že­ná, rudá pod­prsen­ka, zábě­ry na její poza­dí... Tohle je horor? Jo, mož­ná je, ale kap­ku jiný, než čeká­te.
    Dům vos­ko­vých figurín je rema­kem horo­ru z roku 1953 s Charlesem Bronsonem. Nedrží se pří­mo ori­gi­ná­lu (spo­leč­né­ho spo­lu mají asi tolik jako Paris Hilton s herec­tvím), ale hlav­ní lin­ka je patr­ná. Parta tee­nage­rů je zavře­ná v muzeu vos­ko­vých figur v jakém­si podiv­ném měs­teč­ku někde na Floridě. Nic pře­kva­pu­jí­cí­ho. Běžný pod­klad a dosta­tek lid­ských figu­rek k  pod­říz­nu­tí. Kapku zají­ma­vou změ­nou je samot­né muze­um, kte­ré, jak se dozví­te na kon­ci, (dá se to vypo­zo­ro­vat i z trai­le­ru, tak­že zas tak moc nepro­zra­zu­ji) je také z vosku. Což zní jako vel­ká ptá­ko­vi­na, ale zase to občas při­ne­se hez­ké vizu­ál­ní mož­nos­ti. Hlavními padou­chy jsou dva brat­ři, jenž se vyží­va­jí v pro­mě­ňo­vá­ní lidí v pře­rost­lé svíč­ky...
Mno, že by pra­vě oni byli těmi nej­cha­risma­tič­těj­ší­mi anti­hr­di­ny, to se roz­hod­ně říct nedá... Na dru­hou stra­nu, pokud jejich záslu­hou nako­nec ta blon­ďa­tá hys­ter­ka umlk­ne, lze to při­psat jen a jen do plu­so­vé­ho slou­peč­ku v jejich pro­fi­lu.
    Lekacích momen­tů je dost, ale když po pade­sá­ti minu­tách zjiš­ťu­je­te, že se hlav­ní hrdi­no­vé pořád leka­jí sami sebe, jde na vás spa­ní. K  byť sebe­men­ší­mu údi­vu vás nepři­nu­tí ani pou­ži­tí, v posled­ní době vel­mi oblí­be­ných, fil­trů (Matrix-zelený, Království nebeské+Kruh-modrý atd.). Ten pro Dům vos­ko­vých figurín má zele­no­mod­rou bar­vu. Špatnému fil­mu už to nepo­mů­že, tak ale­spoň že to ladí s pla­ká­ty a trai­le­rem. Bomba... Je mi z toho ako­rát tak špat­ně. Ještěže se tvůr­ci neroz­hod­li nato­čit film ve 3D, jako tomu bylo u  ori­gi­ná­lu. U her­ců by měli s tře­tí dimen­zí asi vel­ké pro­blémy.
    Takže pokud chce­te pře­ci jenom na Dům vos­ko­vých figurín jít, natáh­ně­te si budí­ka tak na posled­ních deset pat­náct minut. Je to při­nejmen­ším vizu­ál­ně zají­ma­vé a z Paris už mno­ho neu­vi­dí­te.

---

---