(2 hlasů, průměr: 5,00 z 5)
Loading...Toužící opustit Zemi se finančně zruinovaný Mickey Barnes (Robert Pattinson) přihlásí jako „nahraditelný “ – jednorázový klonovaný dělník – na lidské kolonii Nilfheim. Jako nahraditelný se Mickey pouští do řady nebezpečných úkolů, u kterých se nepočítá s jeho přežitím, přičemž pokaždé, když zemře, je regenerováno jeho nové tělo. Během jedné takové mise je však jeden z jeho klonů, „Mickey 17“, nesprávně prohlášen za mrtvého a předčasně nahrazen. Mickey 17 se vrací zpět do kolonie a setkává se se svým náhradníkem, známým jako Mickey 18 (Robert Pattinson). Podle pravidel kolonie smí existovat vždy pouze jedna verze nahraditelného, a pokud by byl Mickey 17 objeven, hrozí zničení oběma verzím. Jak původní, tak současná verze Mickeyho Barnese se musí vyrovnat s podstatou své existence jako nahraditelný a postavit se utlačovatelským vůdcům, kteří kolonii ovládají...
Uznávaný jihokorejský filmař Bong Joon-ho v domovské Jižní Koreji zapsal do povědomí díky uznávaným filmům jako Pečeť vraha nebo Matka, kariéra tohoto jihokorejského filmaře zavedla také do Hollywodu, stojí konkrétně za filmy Snowpiercer nebo Okja. Bong si v roce 2020 došel celkem pro tři Oscary za svůj snímek Parazit - konkrétně Bong zaznamenal úspěch v kategoriích Nejlepší původní scénář, Nejlepší režie a Nejlepší film, jeho Parazit je zároveň dosud jediným snímkem, který na Oscarech kromě hlavní kategorie zvítězil také v kategorii Nejlepší mezinárodní film. Bong Joon-ho i díky tomu patří mezi nejuznávanější filmaře současnosti a jeho následující projekty si nejen díky Parazitovi zaslouží pozornost.
Za pár let by měl Bong dodat svůj animák o mořských nestvůrách, chystá zároveň jihokorejský horor, který bude zasazený do podzemního metra. Jeho prvním filmem po Parazitovi je ovšem již nějakou dobu odkládané sci-fi Mickey 17 s Robertem Pattinsonem. Volná adaptace románu Mickey7 od Edwarda Ashtona se měla původně dočkat uvedení již v březnu 2024, film byl ovšem nakonec odložen o celý rok. Film samotný ovšem přichází v dost možná nejlepší čas. Sám Mark Ruffalo, který ve filmu ztvárňuje politika Kennetha Marshalla, prohlásil, že ve filmu hraje malicherného diktátora a že si před třemi lety v době natáčení neuvědomil, že se natočí něco, co bude působit jako autentický dokument a ne jako vize blízké budoucnosti, která je až příliš přitažená za vlasy.
Mickey 17 je především výtečná satira, která může snadno rozdělit diváky. A pokud se náhodou stane, že nebude plně doceněna, je pravděpodobné, že se jako jisté sci-fi klenoty své doby dočká většího uznání v následujících letech. Mickey 17 evokuje RoboCopa nebo Hvězdou pěchotu od Paula Verhoevena, stejně tak Brazil od Terryho Gilliama. To satirické rýpání do kapitalismu, korupce, kolonizace, a především až zvráceného chování jistých politických figur hraničícího s diktaturou, je sice možná až příliš průhledné, nějak to ovšem nesnižuje sofistikovanost, kterou tento film má. A to i přes fakt, že to celé divákovi dost možná až příliš servíruje divákovi přímo pod nos a samozřejmě riskuje, že pro jisté radikální podporovatele jisté hlavy jedné světové velmoci bude až příliš chytrý. A pro jeho odpůrce možná až příliš mrazivou vidinou nepříliš vzdálené budoucnosti.
Bong Joon-ho se pozná, především sklonem ke kreativním rozhodnutím, které svým způsobem sympaticky koketují s bizarností, ovšem typem funkční bizarnosti. Je to pořád satira a je nutné tento film tak vnímat. Neznamená to ovšem, že by film nebyl schopný stát na vlastních nohách bez pomrkávání k politickým přesahům a Marku Ruffalovi, který byl v procítěném výkonu svého psychopatického diktátora užívá a mohl by si hned nasadit žlutou paruku a nahodit pomerančovou pokožku. V centru je totiž také úvaha nad lidskostí, lidskými právy a také nad obavami ze smrti. Stejně jako u Parazita se Bong Joon-ho nebojí černého humoru, příběhu, který v sobě má spousty vrstev, stejně tak Bong opět působí jako žonglér, který schopně přehazuje mezi krapet odlišnými filmy, které zázrakem drží při sobě.
Mickey 17 zvládá v nejednom ohledu působit jako milostný dopis žánru sci-fi. I když člověk odebere všechny ty politické komentáře a témata o tom, co to vlastně znamená být člověkem, zbude pořád krásně natočená sci-fi záležitost (íránský kameraman Darius Khondji může pomalu začít počítat se svou třetí oscarovou nominací), ve které Robert Pattinson válí ve své komplexní dvojroli a komentář jihokorejského filmaře Parka Chan-wook o tom, že by si Pattinson zasloužil za tento film hned dvě oscarové nominace, dává smysl. Mickey 17 i Mickey 18 totiž mají rozdílné povahy a toto sci-fi tak nabízí, aby mohl Robert Pattinson předvést svůj pořádný herecký rozsah, prokázat svůj komediální talent, zároveň definitivně zavřít pusu všem, kteří v něm i po letech vidí pouze Cedrica Diggoryho nebo Edwarda Cullena.
Kdo chce, najde v Mickeym 17 jasné podobenství s kolonizací Ameriky a zase jednou se jedná o ten případ, kdy lidi (alespoň většina) nejsou ty nevinné oběti vetřelců z jiných světů. Rozhodně stojí za pozornost si všímat různých detailů a sledovat směr, kterým se ty drobné epizodky nebo gesta postav budou vyvíjet. Což se dá brát jako úkaz o tom, že má Bong Joon-ho opět vše pevně v ruce. A skvěle tak do sebe zapadne honba postavy Toni Collette (takový Elon Musk, Melanie Trump a Jamie Oliver v jednom) za tou nejkvalitnější omáčkou, komplikovaný vztah s „kamarádem´´ titulní postavy v podání Stevena Yeuna a také nějaká ta neschopnost vyrovnat se s tragédií z dětství.
Bong Joon-ho po Parazitovi natočil další film, který zvládá být divácky neskutečná zábava a zároveň být vyloženým filmovým uměním. Jeho sci-fi podívaná možná není prvoplánově vděčná a kdokoliv očekávající nové Star Wars nebo Star Trek pochopitelně narazí. Kdo ovšem od sci-fi nechce jen megalomanskou podívanou (což neznamená, že by Mickey 17 nevypadal velkolepě!), může být mile potěšen tím, že ještě může vzniknout mainstreamový film s nejedním přesahem a takový mainstreamový film, který může být obviněn z radikálnosti stejně jako Čarodějka.
Naomi Ackie tu má po filmech Whitney Houston: I Wanna Dance with Somebody a Tiché znamení další prostor pro to ukázat, že se jedná o tak trochu nedoceněnou herečku. Design „vetřelců´´ má své specifické kouzlo a je pravděpodobné, že o filmu na příštích Oscarech uslyšíme minimálně díky nominaci za vizuální efekty. Po závěru se navíc skutečně objeví ten samý pocit satisfakce jako pár let zpět u Parazita. A jedná se tak zřejmě o důkaz toho, že je Bong Joon-ho jedním z nejtalentovanějších tvůrců své doby a každý jeho další film bude stát za pozornost. Mickey 17 už teď patří mezi nejvýraznější filmy letošního roku a především skutečně výtečné sci-fi. Vlastně moc nezáleží na tom, zda bude doceněné už v době svého uvedení a nebo po vzoru mnoha kontroverzních sci-fi až po letech. Zajímavý zážitek nejspíše čeká i ty, kteří i až příliš očividnému satirickému rýpání neporozumí.
97. ročník Oscarů čerstvě skončil a a je dost možné, že se hned týden po nich do kin podívá film, o kterém na příštím ročníku uslyšíme. Mickey 17 je výtečná sci-fi podívaná, kterou nejspíše jako nejednu sci-fi satiru čeká cesta filmu, který se uznání dočká až po mnoha letech. Bong Joon-ho ovšem po Parazitovi realizoval další mix zábavy a umění, který jde z různých důvodů obdivovat i milovat. Přitom všem se pořád dá říci, že bude Mickey 17 film, který svede k debatám a nebude filmem, který uspokojí všechny. Těm, kterým takové filmy přijdou nejzajímavější, budou na koni. Pro mnohé bude nádech bizarnosti, spousty riskantních dramaturgických rozhodnutí a možná až příliš prvoplánové komentáře nejspíše silným šálkem čaje. Na druhou stranu se ovšem dá věřit tomu, že si Mickey 17 získá srdce nejednoho diváka. Je pravděpodobné, že málokterý letošní film bude tak moc sklouzávat k debatám, jako právě tento sci-fi skvost...
Verdikt: 90 %
Nejnovější komentáře