Klik - život na dálkové ovládání- Komedie s originálním námětem? Ne, vážně to není vtip.

Klik – život na dál­ko­vé ovlá­dá­ní oprav­du nabí­zí neotře­lý pří­běh. A nejen to, je to i film vtip­ný a zábav­ný, přes­to­že občas se obje­ví pří­liš sen­ti­men­tál­ní nebo mora­li­zu­jí­cí pasá­že. Nejde o ten typ titu­lu, kte­rý vás bom­bar­du­je dva­ce­ti gagy za minu­tu a z nich je deva­te­náct trap­ných a jeden cel­kem ujde. Humor je dáv­ko­ván po tro­š­kách, ale vět­ši­nou vyvo­lá ale­spoň úsměv, ovšem čas­to i upřím­ný smích. Mezi těmi­to momen­ty vás ale čeká něco, co by slab­ší pova­hy moh­ly sná­šet hůře. Je to dost čas­té pou­čo­vá­ní o tom, že rodi­na je na prv­ním mís­tě a nikdo by jí neměl odsou­vat do poza­dí. Poučování tu není jem­ně vlo­že­no mezi řád­ky, ale je vám pří­mo ser­ví­ro­vá­no jak nej­čas­tě­ji to jde. Určitě by neuško­di­lo ubrat na inten­zi­tě, pro­to­že po pár minu­tách sle­do­vá­ní už musí být všem jas­né, že partnerk/a a děti jsou to nej­dů­le­ži­těj­ší, co může člo­věk mít, tak­že není potře­ba neu­stá­le divá­ko­vi před­ha­zo­vat to, že bez nich se nikdo nemů­že obe­jít.

Jestliže, ale ten­to nešvar pře­kousne­te, čeká vás občas hru­bozrn­ná, ale pove­de­ná kome­die. Její hlav­ní síla spo­čí­vá v tom, že má oprav­du zají­ma­vou myš­len­ku. Hlavním hrdi­nou je Michael (Adam Sandler), kte­rý kvů­li tou­ze zajis­tit své man­žel­ce Donně (Kate Beckinsale) a dvě­ma dětem jmé­nem Samantha (Tatum McCann) a Ben (Joseph Castanon) co nej­lep­ší život zapo­mí­ná, že hod­ně peněz nevy­na­hra­dí otce, kte­rý je od rána do veče­ra v prá­ci. Shodou okol­nos­tí se mu ale do rukou dostá­vá dál­ko­vý ovla­dač, kte­rým je mož­no zasta­vo­vat, pře­tá­čet, pře­ska­ko­vat a růz­ně ovliv­ňo­vat jed­not­li­vé čás­ti jeho živo­ta.

Hrátky Michaela s tím­to zaří­ze­ním jsou samo­zřej­mě živ­nou půdu pro mno­ho pří­mo­ča­rých, ale pove­de­ných scén (někte­ré jsou poměr­ně jem­né, jiné poně­kud drs­něj­ší – co takhle napr­dět šéfo­vi do obli­če­je…). Mnoho vtíp­ků je také sexu­ál­ní rázu, ať už jde o to, že všich­ni psi, kte­ří se ocit­nou v Michaelově domě mají ten­den­ci uká­jet své chout­ky na obrov­ském ply­šo­vém kače­ro­vi nebo pohrá­vá­ní si s časem během milo­vá­ní ústřed­ní posta­vy a jeho ženy. Naštěstí se ale tyto scé­ny drží v rovi­ně sluš­nos­ti, na žád­né nechut­nos­ti tu není mís­to.

Celkem zají­ma­vé je i to, že přes­to­že se val­ná část fil­mu ode­hrá­vá v sou­čas­nos­ti (popří­pa­dě minu­los­ti, když si Michael pro­jíž­dí pro­ži­té oka­mži­ky), v závě­reč­né čás­ti pře­sko­čí­me do budouc­nos­ti. Klik – život na dál­ko­vé ovlá­dá­ní (krat­ší název nemoh­li dis­tri­bu­to­ři vymys­let?) tak zís­ká­vá i nádech sci-fi a ne nevý­raz­ný. Ale ať už se ocit­ne Michael v jakém­ko­liv obdo­bí, stá­le vám reži­sér Frank Coraci cpe před nos pou­če­ní o rodin­ném živo­tě. Hlavně těs­ně před hap­pyen­dem už to začí­ná být troš­ku otrav­né.

Určité roz­pa­ky z posled­ních minut vám ale boha­tě vyna­hra­dí sym­pa­tic­ké herec­tví a úsměv­né momen­ty. Není jich tolik, kolik by se dalo čekat, ale 99 % z nich je pove­de­ných. Je prav­dou, že kro­mě námě­tu už tu nic moc ori­gi­nál­ní­ho nena­jde­me. Postavy jsou načrt­nu­ty odhad­nu­tel­ně (jejich hlav­ní síla spo­čí­vá v před­sta­vi­te­lích, Adam Sandler, Kate Beckinsale a Christopher Walken jsou skvě­lí), samot­ný konec je jas­něj­ší než fac­ka od pří­tel­ky­ně, ale nic není tak závaž­ným nedo­stat­kem, aby vás ve výsled­ku z fil­mu nezů­stal veskr­ze klad­ný dojem.

Ano, mož­ná by bylo mož­né z pří­bě­hu vyždí­mat víc, ale mno­hem prav­dě­po­dob­něj­ší je, že by se toto ždí­má­ní zvrh­lo v pořád­ný prů­švih. Nakonec může­me být více než rádi za to, jak Klik – život na dál­ko­vé ovlá­dá­ní dopa­dl.

---