Moonraker - James Bond tentokrát ve vesmíru.

Raketoplán Moonraker une­sou při letec­ké pře­pra­vě pří­mo ze vzdu­chu. James Bond (Roger Moore) se při pát­rá­ní dostá­vá do Draxova prů­mys­lo­vé­ho závo­du. Tady zjiš­ťu­je, že Hugo Drax (Michael Lonsdale) vyvi­nul ner­vo­vý plyn, kte­rý by doká­zal vyhu­bit veš­ke­ré lid­stvo. Fanatický prů­my­sl­ník sní o orbi­tál­ním měs­tě obý­va­ném nad­lid­mi. Má v plá­nu vyhu­bit popu­la­ci ply­nem a vybu­do­vat novou civi­li­za­ci pod svo­jí nad­vlá­dou. Agent 007 se svým ame­ric­kým part­ne­rem se při­pra­vu­jí na vesmír­nou bitvu. Když už jsou pře­svěd­če­ni, že je všech­no na dob­ré ces­tě, dostá­vá se jim na sto­pu sta­rý Bondův nepří­tel, nezni­či­tel­ný obr s oce­lo­vý­mi zuby Jaws (Richard Kiel).

Série James Bond si za celou svou exis­ten­ci pro­šla mno­ha zají­ma­vý­mi aspek­ty a sku­teč­ně ušla dlou­hý kus ces­ty. Během té se měni­li sty­ly a váž­né bon­dov­ky tak stří­da­li bon­dov­ky odleh­če­né. Nejvíc odleh­če­né při­tom dodnes zůstá­va­jí bon­dov­ky, kde hlav­ní roli ztvár­nil Roger Moore (nej­víc se jim násled­ně bon­dov­ky podo­ba­li v době, kdy Bonda ztvár­ňo­val Brosnan) a navíc se Bond v tu dobu dostá­val i do situ­a­cí, kte­ré by člo­věk jen tak neče­kal. Je ale vel­mi prav­dě­po­dob­né, že situ­a­ce do kte­ré se Bond dostal v 11. bon­dov­ce zná­mé Moonraker se už jen tak v his­to­rii série pře­ko­nat nedá- Ano, James Bond se sku­teč­ně podí­val i do vesmí­ru!

Moonraker je vel­mi těž­ký oří­šek, kte­rý se v kolek­ti­vu fanouš­ků Jamese Bonda dočká­vá růz­ných ohla­sů. Některým pros­tě fakt, že se James Bond, kte­rý se po celou dobu více­mé­ně držel reál­ných zákla­dů (při­mhuř­me teď oči nad vše­mi těmi gad­ge­ty) defi­ni­tiv­ně pře­klo­nil do žán­ru sci-fi a zazní­va­li názo­ry, že Moonraker je ta bon­dov­ka, kde byla samot­né pře­stře­le­ní posu­nu­té za hra­nu. Jenže pak jsou tu napří­klad prá­vě tací, kte­ří Moonraker pova­žu­jí za dosti pove­de­nou bon­dov­ku. A já mezi ně roz­hod­ně pat­řím.

Pro reži­sé­ra Lewise Gilberta, kte­rý už před­tím nato­čil bon­dov­ky Žiješ jenom dva­krát a Agent, kte­rý mne milo­val šlo o tře­tí a posled­ní bon­dov­ku, kte­rou se s mno­hý­mi fanouš­ky neroz­lou­čil v nej­lep­ším. Už ale prá­vě dvě jeho před­cho­zí bon­dov­ky měli k sty­lu, kte­rý Moonraker pro­dá­vá blíz­ko, jen se zde jde ale o kus dál a Moonraker se tak dostal do bodu, kte­rý pře­stře­le­nos­tí už sku­teč­ně dost mož­ná nejde v rám­ci série pře­ko­nat. A i v tomhle ohle­du je Moonraker pře­ce jen v rám­ci bon­do­vek spe­ci­ál­ní a do jis­té míry se na něj dá tak ale­spoň vel­mi snad­no vzpo­me­nout.

Moonraker má v pod­sta­tě už v samot­ném zákla­du vyhráno- Moore se v době Moonrakeru v roli už defi­ni­tiv­ně zabyd­lel a nadá­le půso­bil v roli svě­žím dojmem, i přes­to, že mu v době natá­če­ní bylo už přes 50 let. Nedávno zesnu­lý Michael Lonsdale byl poté vel­mi tref­nou vol­bou pro zápo­rá­ka Huga Draxe, kte­rý pat­ří mezi nej­pa­měti­hod­něj­ší bon­dov­ské zápo­rá­ky. Díky své oblí­be­nos­ti se navíc z před­cho­zí bon­dov­ky vrá­til Richard Kiel jako Jaws a stal se tak s jed­ním z mála bon­dov­ských zápo­rá­ků, kte­ří dosta­li mož­nost návra­tu. Bond a Jaws si tak dáva­jí odve­tu a mě vlast­ně mrzí, že je Moonraker posled­ní bon­dov­kou, kde se tenhle iko­nic­ký zápo­rák obje­vil. Je sice prav­dou, že se časem moh­la jedi­neč­nost téhle posta­vy ohrát, mini­mál­ně ješ­tě jed­nou by mi ale jeho návrat urči­tě udě­lal radost. A budu rád, když se v nad­chá­ze­jí­cích letech v bon­dov­kách obje­ví tak výraz­ný padouch jako prá­vě Jaws. I ten zmí­ně­ný Drax ale pat­ří mezi jed­ny z nej­lep­ších bon­dov­ských zápo­rá­ků (i tohle je terč váš­ni­vé deba­ty) a v tomhle ohle­du má tak Moonraker vyhrá­no. Lois Chilles jako Holly Goodhead poté mož­ná nepat­ří mezi nej­vý­raz­něj­ší či nej­po­hled­něj­ší Bond girl, i ona je ovšem fajn.

Taková scé­na s lase­ro­vou pře­střel­kou mož­ná není úpl­ně ide­ál­ní (Moonraker sice dostal nomi­na­ci na Oscara za nej­lep­ší vizu­ál­ní efek­ty, prav­da je ovšem tako­vá, že chví­le­mi samot­né efek­ty nejsou neji­de­ál­něj­ší), přes­to se ale Moonrakeru poda­ři­lo při­jít s něko­li­ka paměti­hod­ný­mi sek­ven­ce­mi. Čirá bra­vur­nost Moonrakeru ale netě­ží z toho, že by měl Moonraker nej­lep­ší akč­ní sek­ven­ce (ovšem nahá­něč­ka v Benátkách je lahůd­ko­vá), nej­lep­ší scé­nář či režij­ní vede­ní. Moonraker totiž těží pře­de­vším z toho jak je v rám­ci série ori­gi­nál­ní a jak je sku­teč­ně už spí­še odleh­če­nou kome­dií. Pochopitelně tak spous­ta lidí tomuhle fak­tu nemu­se­lo při­jít na chuť, já ovšem nadá­le cením fakt, že se někdo poku­sil nato­čit tak tro­chu jinou bon­dov­ku. Bondovku, kte­rá sice má pořád své kla­sic­ké tra­de­mar­ky a je díky Gilbertově režii nato­če­na jako ta před­cho­zí, záro­veň je ale sku­teč­ně svě­ží. A i pro­to je v kon­tras­tu s vět­ši­nou bon­do­vek své éry mno­hem zají­ma­věj­ším a výraz­něj­ším fil­mem. Společně s před­cho­zí bon­dov­ku Agent, kte­rý mne milo­val jde pro mě o nej­lep­ší bon­dov­ku s Moorem v hlav­ní roli.

Trailer:

Verdikt: 4 z 5

---

Foto: Photo © United Artists / Metro-Goldwyn-Mayer

---