Rubrika: Filmové recenze

Okultní sata­nis­tic­ký film z pro­stře­dí sta­rých knih opře­de­ných tajem­stvím deví­ti bran, jejichž autor byl za jejich vydá­ní upá­len. Není ani divu, pro­to­že kdo odha­lí, to co devět bran skrý­vá, ten dosáh­ne...

Tak si říkám, že Hollywood už zřej­mě nadob­ro ztra­til zájem o něco, čemu se říká „plno­hod­not­né roz­vrstve­ní námě­tu“. Kdy fil­ma­ři ze zámo­ří koneč­ně pocho­pí, že k vytvo­ře­ní kva­lit­ní­ho pokra­čo­vá­ní nesta­čí jen tuc­ty...

Zkoušel jsem si nepři­pus­tit, že v nej­no­věj­ším Almodóvarově fil­mu hra­jí sko­ro samí homose­xu­á­lo­vé nebo transves­ti­ti, a vyra­zil jsem do kina. A ono to kupo­di­vu doce­la fun­go­va­lo.

Vzhledem k tomu, že prv­ní díl Puprurových řek byl ukon­če­ný pří­běh, byl jsem zvě­dav, jak na něj chce Olivier Dahan navá­zat. Žádné nava­zo­vá­ní se však neko­ná. Andělé apo­ka­ly­psy jsou zce­la samo­stat­ným...

Jamal Walker je mla­dý čer­noš­ský týpek, kte­rý ze vše­ho nej­víc dbá na svůj doko­na­lý vzhled, cha­risma a dobrou pověst úspěš­né­ho mla­dé­ho muže. Bohužel, co se týče té úspěš­nos­ti, moc se mu...

Duše jako kavi­ár je nový čes­ký film, kte­rý při­chá­zí do našich kin. Čilé hem­že­ní v sálech ale i přes kva­lit­ní herec­ké obsa­ze­ní zřej­mě nevy­vo­lá.

Jakoby snad život „po střed­ní“ už ani nebyl zábav­ný. Alespoň tako­vým tren­dem se v posled­ní době ubí­ra­jí stu­dent­ské kome­die, respek­ti­ve jejich pokra­čo­vá­ní. Mohli jsme to pozo­ro­vat napří­klad u posled­ních Prci prci prcič­ky....

Kde jsou ty časy oprav­do­vých a pořád­ných Nočních můr?

Uvedení dru­hé­ho dílu Purpurových řek se blí­ží, a tak nebu­de od věci si tro­chu při­po­me­nout prv­ní díl této detek­tiv­ky, thri­le­ru či horo­ru - jak kdo chce.

Poté, co jsem viděl Rychle a zbě­si­le, jsem si i já, kte­rý zrov­na nepat­ří k nej­lep­ším řidi­čům, zami­lo­val rych­lou jízdu. Je sice prav­da, že když ručič­ka na tacho­me­t­ru uka­zu­je přes 100 kilo­me­t­rů, tak...

Rex-patriates je pove­de­ný sati­ric­ký pří­běh sku­pin­ky čtyř mla­dých Američanů, kte­ří při­je­li po revo­lu­ci do Prahy „šířit svět­lo a svo­bo­du“. Do země, kte­rá byla dlou­hou dobu spou­ta­ná komu­nis­mem a zmí­ta­la se v tem­no­tě.

Na kole, na kole, kři­čí děti ve ško­le. Napadá mě text jed­né rekla­my. Manželství Marie Dominique a její­ho man­že­la Bertranda totiž vypa­dá tak, že on neu­stá­le pod­ni­ká dlou­hé cyk­lis­tic­ké túry a ona...