Svatá: nové drama pro Jiřinu Bohdalovou k životnímu jubileu

Dnes večer, to jest v nedě­li 19. květ­na, jsem s nad­še­ním sle­do­va­la tele­vi­zi, neboť ČT1 uved­la komor­ní dra­ma Jiřího Stracha s názvem Svatá, kte­ré jsem dlou­ho oče­ká­va­la. Scénář k fil­mu napsal na moti­vy sku­teč­né posta­vy Věry Sosnarové (1931-2024) sce­náris­ta Marek Epstein před tře­mi lety k život­ní­mu jubi­leu teh­dy devadesáti-leté Jiřině Bohdalové pří­mo na tělo a ta jej v tom­to věku vitál­ně a s leh­kos­tí ode­hrá­la pod las­ka­vou režií Jiřího Stracha. Tato spo­lu­prá­ce Epstein-Strach-Bohdalová se sešla již dří­ve v oce­ně­ných sním­cích Vrásky z lás­ky a Klec. Režisér Jiří Strach zra­je jako víno, je postu­pem času lep­ší a lep­ší, stá­le se zdo­ko­na­lu­je a pře­bí­rá šta­fe­tu po mis­trech fil­mu jako jsou František Filip, Václav Vorlíček, Karel Kachyňa a Zdeněk Svěrák. Minidrama Svatá je mož­né shléd­nout na webu ČT iVysílání.cz.

Postava Olgy mi sym­pa­tic­ká není pro její cha­rak­ter a mani­pu­la­ci hra­ni­čí­cí s pod­vo­dy, ale Jiřinka se mi jako hereč­ka ve fil­mu líbi­la. Dokonce se Jiřinka s úsmě­vem při­zna­la, že ji ve fil­mu muse­li zesta­řo­vat, což je pro ni v tom­to věku vel­ká pocta - měla dlou­hé bílé vla­sy do culí­ku, masi­těj­ší obli­čej a byla bez výraz­né­ho líče­ní. Nutno dodat, že Jiřinka hra­je již 87 let!

Hlavní posta­va deva­de­sá­ti­le­tá důchod­ky­ně Olga Térová (Jiřina Bohdalová) je kom­pli­ko­va­ná oso­ba se svý­mi dob­rý­mi i zápor­ný­mi vlast­nost­mi, kte­rá žije v postar­ší rodin­né vile se svou dce­rou uči­tel­kou Hanou (Lenka Vlasáková), kde se otví­rá pro­stor pro mezi­ge­ne­rač­ní pro­blémy, ve kte­rých se najdou mat­ky i dce­ry. Olga se jeví jako mani­pu­la­tiv­ní mat­ka, kte­rá vše­mož­ně zasa­hu­je své dce­ři Haně do její­ho živo­ta, necit­li­vě ji kri­ti­zu­je a neu­stá­le udí­lí rady a pří­ka­zy. Proto i její vzta­hy jsou kom­pli­ko­va­né, zejmé­na vztah s dce­rou Hanou, se kte­rou se téměř neu­stá­le háda­jí. Olga byla údaj­ně věz­ně­na přes 12 let v gula­gu, a pro­to byla již tři­krát navr­že­na na medai­li za hrdin­ství od pre­zi­den­ta repub­li­ky, kte­rou však dosud nezís­ka­la. Napsala o svém pří­bě­hu kni­hu, kte­rou jí teď dce­ra Hana pře­klá­dá do ang­lič­ti­ny. Chodí před­ná­šet do škol a dává roz­ho­vo­ry - mimo jiné i novi­nář­ce z Reflexu Zuzaně Dastychové (Pavla Beretová), kte­rá se o její údaj­ně nespra­ved­li­vý osud veli­ce zají­má, pro­to­že v něm nalez­la díry jako v ced­ní­ku.

Marek Epstein sty­li­zu­je Olgu nej­pr­ve do role hrdin­ky, kte­rá jako sva­tá pro­mlou­vá k dneš­ním gene­ra­cím:

„Hlavně nedo­pusť­te, aby se opa­ko­va­ly hrů­zy, kte­rá jsem vidě­la já.“

Děj dra­ma­tu je o třech ženách: Olze, dce­ři Haně a redak­tor­ce Zuzaně, z nichž kaž­dá si mys­lí, že si zaslou­ží sva­tozář za to, co dělá. Proto se také sní­mek měl původ­ně jme­no­vat Svatá, sva­tá, sva­tá. Olga je pře­svěd­če­na o své domně­lé sva­tos­ti kvů­li údaj­né­mu věz­ně­ní v gula­gu, Hana si zase mys­lí, že by to s její mat­kou nevy­dr­žel ani sva­tý a Zuzana se roz­hod­la hrát si na sva­tou, když zaml­če­la fak­ta, na kte­ré v sou­vis­los­ti s pří­bě­hem Olgy při­šla. Drama se zabý­vá kon­tro­verz­ním téma­tem prav­dy a lži, čest­nos­ti a pod­vo­du. Olga je zpr­vu vylí­če­na jako sva­tá, ale postu­pem času stá­le víc vychá­zí naje­vo, že nic není tako­vé, jakým by se na prv­ní pohled moh­lo zdát a že nikdo není úpl­ně „sva­tý“, ale má své vroub­ky. Tedy film je o odha­lo­vá­ní bolest­né prav­dy, že Olga je pro­hna­ná lhář­ka, kte­rá všech­ny pod­vá­dí a stát vlast­ně obra­la o 2,5 mili­o­nu. Na dru­hou stra­nu jí nelze ubrat záslu­hu za osvě­tu v oblas­ti utr­pe­ní věz­ňů v gula­gu skr­ze její před­náš­ko­vou čin­nost, což sku­teč­ní věz­ni nedo­ká­za­li. Nakonec vyšla naje­vo prav­da, že Olga neby­la v gula­gu věz­ně­na, ale byla tam zaměst­ná­na jako kuchař­ka v kuchy­ni.

Film nechá­vá na divá­ko­vi samot­ném, ať vyne­se svůj soud nad Olgou, smíme-li něko­ho vůbec sou­dit.

„Láska doká­že odpus­tit i lež. A záro­veň může mno­ho pravd zabít lás­ku.“, říká Jiří Strach

Scénář je napsán na moti­vy pří­bě­hu sku­teč­né posta­vy Věry Sosnarové a její úspěš­né kni­hy Krvavé jaho­dy, jejíž auto­rem je Jiří Svetozar Kupka a kte­rá se sta­la best­selle­rem, ačko­liv nyní je vyvra­ce­na prav­di­vost infor­ma­cí uvá­dě­ných v kni­ze. Drama zaujme nejed­no­ho divá­ka téma­tem lid­ství, kdy neo­po­mí­jí, že kaž­dý z nás má své svět­lé, ale i stin­né strán­ky a nic není tako­vé, jakým by se na prv­ní pohled moh­lo zdát být - tedy ani sva­tí nejsou ve sku­teč­nos­ti sva­tí. Ačkoliv dra­ma uka­zu­je pro­hni­lost spo­leč­nos­ti, neza­po­mí­ná ape­lo­vat na naše lid­ství. Ve fil­mu vystou­pi­ly osvěd­če­né hereč­ky Bohdalová a Vlasáková, což byla sáz­ka na jis­to­tu. Ačkoliv se mi film líbil, čeka­la jsem od něj malin­ko víc, pro­to film hod­no­tím jako prů­měr­ný a dávám 50%.

Věra Sosnarová

Věra Sosnarová měla údaj­ně být odvle­če­na sovět­skou taj­nou služ­bou do gula­gu (rus­ké­ho pra­cov­ní­ho tábo­ra na Sibiři) ve svých čtr­nác­ti letech spo­lu se svou mat­kou a deví­ti­le­tou sestrou dne 17. květ­na 1945. Tam měla těž­kou pra­cí strá­vit deva­te­náct let. Její mat­ka měla prý zemřít během trans­por­tu. Vrátit se měla do Československa v roce 1961. Ale mno­zí odbor­ní­ci zpo­chyb­ňu­jí její výpo­vě­di a při­klá­ně­jí se k tvr­ze­ní, že do Ruska uprchly dob­ro­vol­ně v pová­leč­ných letech před tres­tem za uda­vač­ství a za loa­ja­li­tu s nacis­tic­kým reži­mem. V Rusku pak ve sku­teč­nos­ti nemě­ly být věz­ně­ny, ale měly tam dob­ro­vol­ně pra­co­vat, účast­nit se ško­le­ní a mno­hých pový­še­ní. Vladimír Bystrov dodá­vá:

„...popu­la­ri­za­ce této ženy zalo­že­ná pou­ze na jejich ničím nedo­lo­že­ných roz­po­ru­pl­ných výpo­vě­dích sni­žu­je váž­nost pro­ble­ma­ti­ky, a je to polí­ček památ­ce nezpo­chyb­ni­tel­ných sku­teč­ných obě­tí gula­gu.“ řekl Vladimír Bystrov, kte­rý do té doby její pří­běh uvá­děl v odbor­né lite­ra­tu­ře jako pří­klad sovět­ské zlo­vů­le.

„Svým vyprá­vě­ním o utr­pe­ní, kte­ré pro­ži­la v Gulagu, zastí­ni­la Věra Sosnarová posled­ní pamět­ní­ky sovět­skýc pra­cov­ních tábo­rů, kte­ří se dnes u nás dají spo­čí­tat na prs­tech jed­né ruky. Ocenili ji i záko­no­dár­ci. V květ­nu 2018 byla pre­zi­den­tu repub­li­ky navr­že­na Poslaneckou sně­mov­nou na medai­li Za hrdin­ství. Mimo jiné pro­to, že orga­ni­zu­je bese­dy, kde auten­tic­ky vyprá­ví o svém živo­tě, (...) kdy byla spo­leč­ně se svou mat­kou a sestrou odvle­če­na pří­sluš­ní­ky Rudé armá­dy do Sovětského sva­zu. Devatenáct let čeli­la zne­u­ží­vá­ní a byla vysta­ve­na nelid­ským život­ním pod­mín­kám. Svůj osud rov­něž popsa­la v kni­ze Krvavé jaho­dy... Skutečně Věře Sosnarové uve­de­né oce­ně­ní nále­ží?...“ píše Adam Hradílek ve své stu­dii.

Svatá (TV film)

Žánr: Drama

Země: Česko, 2024, 84 min

Režie: Jiří Strach

Scénář: Marek Epstein

Kamera: Martin Šec

Hrají: Jiřina Bohdalová, Lenka Vlasáková, Pavla Beretová, Jan Vondráček, Alena Mihulová

Produkce: Jaroslav Sedláček

---