Tisíc polibků-román o neskutečné lásce a oddanosti

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Hledáte román, při kte­rém vám bude pří­jem­ně mra­zit v zádech, ale záro­veň vám mož­ná vyhrk­nou slzy? Chcete zažít vel­mi emo­tiv­ní pří­běh o jed­né lás­ce dvou mla­dých lidí? Tillie Coleová je autor­kou romá­nu, jehož název je Tisíc polib­ků. 

Začátek romá­nu začí­ná smr­tí babič­ky, kte­rá daru­je Poppy skle­ni­ci plnou srdí­ček.  Klade ji na srd­ce, aby při kaž­dém polib­ku, kte­rý ji dá muž a bude se při něm cítit báječ­ně, tak to zazna­me­ná na to srdíč­ko. Je jich přes­ně tisíc, jak hovo­ří název kni­hy Tisíc polib­ků. Popy a Rune, kama­rá­di od svých dět­ských let. Takové pou­to, kte­ré mezi nimi je, málo kde uvi­dí­te. Oba žijí v domně­ní, že to vydr­ží na celý život. Když se Rune vra­cí jako sedm­nác­ti­le­tý chla­pec po dvou letech ze své­ho rod­né­ho Norska do Georgie, do míst, kde se s Poppy sezná­mil a slí­bi­li si, že se budou milo­vat celý život. Netuší, proč se mu celé dva roky Poppy vůbec neo­zva­la a trá­pí se tím. Proč neod­po­ví­da­la na dopi­sy a tele­fo­ná­ty?  Nakonec se dozví­dá kru­tou prav­du, kte­rou oprav­du neče­kal. Poppy je váž­ně nemoc­ná a moc času ji nezbý­vá. Stihne popsat všech tisíc srdí­ček? Tak to už se nech­te pře­kva­pit a pusť­te se do vel­mi sil­né­ho čte­ní, kte­ré vás pohl­tí a jen tak nepus­tí.

Román byl nád­her­ný a uži­la jsem si jeho čte­ní od začát­ku až do kon­ce. Poutavé vyprá­vě­ní plné vel­mi sil­ných emo­cí. Už to, že román začí­ná smr­tí vel­mi milo­va­né babič­ky vás nene­chá chlad­ný­mi a ukáp­ne nejed­na slzič­ka i ta výzva pro Poppy, aby zvlád­la popsat tisíc srdí­ček. Jednotlivé kapi­to­ly stří­da­vě vyprá­ví Poppy, stří­da­vě Rune, což si mys­lím, že je vel­mi pří­nos­né, jeli­kož pohled na věc z pohle­du muže a ženy je jiný. Příběh je vel­mi sil­ný, emo­tiv­ní, jeli­kož váž­ná nemoc v tak­to mla­dém věku je něco straš­né­ho. Místy mně ukáp­la slza, ale mís­ty jsem se oprav­du od srd­ce zasmá­la. Obě tyto emo­ce zvlád­la autor­ka vel­mi dob­ře zpra­co­vat, čímž ten­to román posu­nu­je o level výše. Dávám obrov­ské plus za zpra­co­vá­ní tak těž­ké­ho téma­tu jakou je váž­ná nemoc a smrt.

Po pře­čte­ní této kni­hy si říkám, že mno­ho věcí, v pod­sta­tě mali­cher­nos­tí, kte­ré kaž­dý den řeší­me je tře­ba si uvě­do­mit, jsou vlast­ně nepod­stat­né. Užívejte kaž­dý den, kte­rý se pro­bu­dí­me, podě­kuj­te za spo­leč­né chvil­ky, kte­ré trá­ví­me se svý­mi nej­bliž­ší­mi a říkej­te jim, jak moc si jich váží­te, co pro nás zna­me­na­jí a že je milu­je­me, pro­to­že nikdy neví­me, kdy se náš čas napl­ní. Někdy sta­čí oprav­du zpo­ma­lit, uvě­do­mit si, za čím se vlast­ně žene­me a co nám to při­ná­ší.

Kniha má cel­kem 16 kapi­tol, 368 stran, na začát­ku je pro­log, na kon­ci epi­log, podě­ko­vá­ní autor­ky i bonu­so­vá kapi­to­la, tak­též seznam pís­ní, kte­ré byly pou­ži­ty v kni­ze. Některé kapi­to­ly vyprá­ví Rune, jiné zase Poppy. Najdete zde i v jakém časo­vém vlák­nu se nachá­zí­te pro vaši lep­ší ori­en­ta­ci v ději kni­hy.

Ukázka z kni­hy:

Rune mě chy­til za ruce a vedl mě po scho­dech naho­ru, až jsem stá­la na pódiu, kte­ré bylo mým nej­vět­ším život­ním snem. Rune mi mís­to slov zno­vu sevřel ruku. „Dnes je tohle pódi­um tvo­je, Poppymin. Je mi líto, že jsem jedi­ný, kdo bude svěd­kem tvé­ho před­sta­ve­ní, ale zkrát­ka jsem tou­žil po tom, aby se ti tenhle sen spl­nil. Chtěl jsem, aby se tvůj odkaz otis­kl do těch­to stěn.“

Přistoupil blíž ke mně, polo­žil mi ruce na tvá­ře a bříš­ky pal­ců mi otřel slzy. Přitiskl čelo na moje a zašep­tal: „Zasloužíš si to, Popy. Měl jsi mít víc času, než by se ti tenhle sen vypl­nil, ale…ale…“

Zatímco Run bojo­val, aby větu dokon­čil, sevře­la jsem v rukou jeho zápěs­tí. Zavřela jsem pev­ně oči a vyhna­la z nich zbý­va­jí­cí slzy.

„Přestaň,“ uml­če­la jsem ho a zved­la jeho zápěs­tí, aby ho polí­bi­la na mís­to, kde mu uhá­něl pulz. Položila jsem si jeho ruku na hrud­ník a doda­la: „To nic, lás­ko.“

Nadechla jsem se a na rtech se mi roz­ší­řil usl­ze­ný úsměv. Do nosu mi vnik­la vůně dře­va. Kdybych pořád­ně zavře­la oči, měla jsem pocit, jako bych moh­la sly­šet ozvě­nu všech muzi­kan­tů, kte­ří kdy vstou­pi­li na tohle dře­vě­né pódi­um, hudeb­ních mis­trů, kte­ří ozdo­bi­li tuto síň svou váš­ní a umem.

„Teď jsme tady,“ dokon­či­la jsem a ustou­pi­la od Runa. Otevřela jsem oči a ze své vyvý­še­né pozi­ce se zadí­va­la do hle­diš­tě. Představila jsem si, že je plné lidí a všich­ni jsou vystro­je­ni na kon­cert. Plné mužů a žen, kte­ří milu­jí ten pocit, když cítí hud­bu v srd­ci. Usmála jsem se tomu, jak živě moje mysl ten obraz vykres­li­la.

Několik slov autor­ce:

Tillie Coleová pochá­zí z malé­ho měs­ta v seve­ro­vý­chod­ní Anglii. Vyrůstala na far­mě s ang­lic­kou mat­kou, skot­ských otcem, star­ší­mi sestra­mi a spous­tou zachrá­ně­ných zví­řat. Jakmile to bylo mož­né, opus­ti­la Tillie ven­kov­ské koře­ny a vymě­ni­la je za jas­ná svět­la vel­ko­měs­ta. Po absol­vo­vá­ní uni­ver­zi­ty v Newcastlu ces­to­va­la deset let po svě­tě se svým man­že­lem, pro­fe­si­o­nál­ním hrá­čem rag­by, a mezi­tím pra­co­va­la jako uči­tel­ka. Poté při­lo­ži­la pero k papí­ru a dopsa­la svůj prv­ní román-od té doby již vyda­la mno­ho knih mno­ha růz­ných žánrů.

Když zrov­na nepí­še, trá­ví Tillie čas se svou rodi­nou, sle­du­je fil­my a pře­svěd­ču­je sama sebe, že nepo­tře­bu­je dal­ší čtve­re­ček čoko­lá­dy.

Autorka: Tillie Coleová

Přeložila: Renata Heitelová

Žánr: belet­rie, Young Adult, New Adult

Vydáno: 2024, Vydal Yoli ve spo­leč­nos­ti Euromedia Group a.s., Praha

Počet stran: 368

Vazba kni­hy: paper­back

ISBN: 978-80-242-9436-0

Knihu může­te kou­pit zde:

Kniha Tisíc polib­ků - Tillie Coleová | knizniklub.cz

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře