X-Men: Apokalypsa - DESIGN POSTAV

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Výzvou při navr­ho­vá­ní spe­ci­ál­ní­ho make-upu pro Apokalypsu bylo – při­znat, že se jed­ná o tvář Oscara Isaaca. Jeho pro­mě­na zpo­čát­ku trva­la tři a půl hodi­ny, ale s tro­chou pra­xe byl nako­nec tým o dvou lidech scho­pen Isaaca při­pra­vit na natá­če­ní za hodi­nu a půl.

Make-up pro tuto posta­vu obná­šel spe­ci­ál­ní díl, při­pev­ně­ný na čelo, díl pro úpra­vu nosu, tvá­ře, čelis­ti a bra­dy, hla­vy a krku a dokon­ce i výro­bu hel­my. “Jediná část těla, kte­rá neby­la pokry­ta pro­te­ti­kou, byly Isaacovy oční bul­vy,” vtip­ku­je spe­ci­a­li­ta na mas­ky, Brian Sipe. “S úpra­vou hla­vy a krku, stej­ně jako s kos­tý­mem, kte­rý se sklá­dal z dva­ce­ti čás­tí, celý pro­ces při­po­mí­nal obří puzzle,” dodá­vá. Jedním z význam­ných kom­po­nen­tů Apokalypsova vzhle­du jsou jeho kovo­vě vyhlí­že­jí­cí “dre­dy.” Výzvou bylo, aby jeho kos­tým vypa­dal hero­ic­ky na nor­mál­ním člo­vě­ku a záro­veň her­ci umož­nil vol­ně se pohy­bo­vat,“ pokra­ču­je Sipe. Také měl Isaaca chla­dit v hor­kém a vlh­kém let­ním poča­sí Montrealu. “Použili jsme sys­tém zva­ný chla­dí­cí koši­le,” pokra­ču­je Sipe. “Je to chla­dí­cí sys­tém podob­ný tomu, co nosí auto­mo­bi­lo­ví závod­ní­ci. Oscar byl pono­řen do ledo­vé vody, kdy­ko­li nebyl v zábě­ru, abychom udr­že­li pří­jem­nou tep­lo­tu.”

Filmaři pou­ži­li uni­kát­ní pro­ces k vytvo­ře­ní Apokalypsova hla­su. Singer vysvět­lu­je: “Vždy pou­ží­vá­me Oscarův hlas, ale během ADR, kro­mě stan­dard­ní­ho Sennheiser mik­ro­fo­nu, jsem pou­žil ješ­tě baso­vý mik­ro­fon u jeho pra­vé tvá­ře a u levé tvá­ře jsem pou­žil baso­vý drum mik­ro­fon, abych zachy­til vokál­ní tóny, kte­ré by nor­mál­ně neby­ly lid­ským uchem sly­ši­tel­né. Se tře­mi mik­ro­fo­ny namí­ře­ný­mi na jeho tvář, musel Oscar vždy držet hla­vu na správ­ném mís­tě!”

Vedoucí týmu mas­ké­rů, Adrien Morot (X-Men: Budoucí minu­lost) pra­co­val na Nightcrawlerovi a čtyřech apo­ka­lyp­tic­kých jezd­cích. Pro jezd­ce “Death” vytvo­ři­li vzhled inspi­ro­va­ný pouš­tí a pyra­mi­da­mi - téměř mumi­fi­ko­va­ný, suchý, popraska­ný vzhled. Jeho kůže vypa­da­la jako sta­rý per­ga­men. “Polovina tvá­ře Death a ruce a tělo vypa­da­ly jako vyschlé kory­to řeky,” vysvět­lu­je Morot. “[Jezdec] Pestilence se podo­bal vod­ní­mu tvo­ro­vi v odstí­nech mod­ré s keloid­ní­mi jizva­mi na obli­če­ji a nád­her­ně šedi­vý­ma oči­ma. Celá jeho hla­va byla pro­te­tic­ká, tak­že jizvy do ní byly inte­gro­vá­ny. “Pestilence byla vel­mi zastra­šu­jí­cí, ale krás­ná posta­va, na prv­ní pohled uklid­ňu­jí­cí, ale v zápě­tí je vás schop­ný zabít,” říká Morot se smí­chem.

V komik­su je Nightcrawler hube­ný, s téměř koč­ko­vi­tý­mi prv­ky: jeho uši mají vze­stup­nou ten­den­ci při­po­mí­na­jí­cí rysa, oči má jako pan­ter. Aby zůsta­li věr­ní obdo­bí 80. let, stej­ně jako Nightcrawlerovi v podá­ní Alana Cumminga v X2, Morot udě­lal odli­tek hla­vy her­ce Kodi Smit-McPhee, aby zís­kal for­mu pro výro­bu pro­te­tic­kých prv­ků. Stejně tak bylo zapo­tře­bí odlit­ku jeho těla, aby moh­li pro Smit-McPhee vyro­bit ocas. Morot spo­lu­pra­co­val s MAC Makeup, aby vymys­le­li spe­ci­ál­ní odstín mat­né a odol­né bar­vy, kte­ré bylo zapo­tře­bí k vytvo­ře­ní Nightcrawlerova vzhle­du.

Morotův tým také navr­hl Nightcrawlerův pohy­bu­jí­cí se ocas, o kte­rém říká, že pra­cu­je s vlast­ním napě­tím díky vnitř­ní­mu ukot­ve­ní.” Kdykoliv herec udě­lá pohyb, tak se sám o sobě pohne i jeho ocas. Morot byl pře­kva­pen šká­lou při­ro­ze­né­ho pohy­bu, jaké­ho byl scho­pen docí­lit, aniž by dovnitř musel umís­tit mecha­nic­ký sys­tém. V závě­ru natá­če­ní  pří­pra­va mas­ky Smit-McPhee zabra­la pou­ze hodi­nu a čty­ři­cet pět minut, včet­ně pro­te­ti­ky, make-upu, zubů, očí, oble­ku, kte­rý pod­po­ro­val kine­tic­ký ocas, nohy a ruce. “Největší výzvou bylo, aby Nightcrawler vypa­dal reál­ně, a aby to byli mas­ké­ři schop­ní zopa­ko­vat kaž­dý den natá­če­ní,” říká Morot, “a samo­zřej­mě, abychom napl­ni­li před­sta­vy fanouš­ků o tom, jak by posta­va měla vypa­dat.”

Kostýmní výtvar­ni­ce Louise Mingenbachová vychá­ze­la ze zdro­jů a zásob čet­ných kos­tým­ních fun­du­sů v USA a v Montrealu a pro­hle­da­la obchůd­ky s dobo­vým oble­če­ním po celé Severní Americe. Našla tisí­ce kous­ků oble­če­ní a byla tak schop­ná oblék­nout her­ce ve sty­lu Káhiry 80. let, východ­ní­ho Německa a USA. Odhaduje, že cel­kem shro­máž­di­li nece­lých 100 tisíc kusů kos­tý­mů a oblék­li mezi 2,000 a 3,000 lid­mi.

Mingenbachovou na celém pro­ce­su nej­ví­ce inspi­ro­val bra­in­stor­ming se Singerem, s nímž spo­lu­pra­co­va­la v minu­los­ti již sedm­krát. “Nedali jsme si žád­né limi­ty a díky tomu jsme byli nej­kre­a­tiv­něj­ší,” říká.

Mingenbachová upo­zor­ňu­je na scé­nu slav­nost­ní­ho pro­ce­sí, kte­rá se ode­hrá­vá ve starém Egyptě, v němž  se obje­ví “Núbijci s vel­ký­mi vějí­ři, lodě, čty­ři jezd­ci - a Apokalypsa,” vysvět­lu­je. Během toho­to oka­mži­ku bylo na natá­če­ní 30 kosty­mé­rek, kte­ré od čtyř hodin od rána při­pra­vo­va­ly her­ce pro záběr.

Apokalypsův šat­ník byl jeden z nej­těž­ších a nejde­tail­něj­ších na sesta­ve­ní. Poté, co byl Oscar Isaac do role obsa­zen, všech­ny návrhy byly při­způ­so­be­ny jeho tělu, s při­hléd­nu­tím k detai­lům jako líc­ní kos­ti a dél­ka krku. Během pří­prav tým měsí­ce tes­to­val lát­ky, bar­vy a tex­tu­ry. “Všechny lát­ky, kte­ré Oscar nako­nec nosil, byly vyro­be­ny spe­ci­ál­ně pro tuto posta­vu,” říká Mingenbachová. “Měli jsme asi čty­ři měsí­ce na navr­že­ní a výro­bu kos­tý­mu a málem nám to nesta­či­lo.” Bylo zapo­tře­bí dvou a někdy i tří kosty­mé­rek, aby her­ci pomoh­li do a z kos­tý­mu, což byl pro­ces, kte­rý trval více než 30 minut.

Apokalypsův kos­tým byl ovliv­něn sty­lem moder­ní­ho super­hr­di­ny. Mingenbachová chtě­la, aby byly posta­vy vní­má­ny jako sku­pi­na – “váleč­ní­ků, kte­ří jsou spří­z­ně­ní,” říká. Její tým navr­hl Angelova kří­d­la, kte­rá byla schvá­le­na Singerem, ale nikdy neby­la vyro­be­na, pro­to­že byla pří­liš těž­ko­pád­ná a na pla­ce neprak­tic­ká. Takže ten­to úkol byl pře­ne­chán oddě­le­ní vizu­ál­ních efek­tů. Kostým Bena Hardyho byl vyro­ben z pruž­něj­ších, jem­ných tka­nin, než byly ostat­ní, s cílem usnad­nit mu lep­ší pohyb pro jeho léta­jí­cí scé­ny.

Singer vždy trval na zís­ká­ní co nej­ví­ce odka­zů z komik­sů. V pří­pa­dě posta­vy Storma byla Mingenbachová inspi­ro­vá­na někte­rý­mi Stormovými kos­týmy z komik­sů, kon­krét­ně jejich lini­e­mi, barva­mi a odka­zu­je se na sta­ro­vě­ký Egypt, sta­ro­vě­ké jezd­ce. Najde se zde sil­ná vizu­ál­ní lin­ka mezi sta­ro­vě­kým Egyptem a kos­týmy v roce 1983.

Kostým Olivie Munnové, jako Psylocke, vychá­zí pří­mo z komik­su. “Když při­šlo na to, jak by měla vypa­dat, bylo pro mě vel­mi důle­ži­té, aby s tím byli spo­ko­je­ní fanouš­ci,” říká Munnová. Potíž byla, aby se ten­to kos­tým uplat­nil v nároč­ných akč­ních scé­nách. “Prakticky na sobě nic nemá,” říká Mingenbachová. Kaskadéři vyro­bi­li postro­je, kte­ré neby­ly pří­liš robust­ní, tak­že hereč­ka moh­la plnit své kaska­dér­ské kous­ky, aniž by měla pod kos­tý­mem objem­ný sta­ro­mód­ní postroj. Další výzvou bylo, že neby­lo snad­né Munnovou do kos­tý­mu oblék­nout a vysvléct. “Bylo to, jako bychom na ni kaž­dý natá­če­cí den nata­ho­va­li obří kon­dom. Jednalo se o late­xo­vý oblek vyro­be­ný v jed­nom sexsho­pu v Los Angeles,” říká Mingenbachová se smí­chem.

V pří­pa­dě kos­tý­mů v sek­ven­ci, kte­rá se ode­hrá­vá ve východ­ním Berlíně v roce 1983, “bylo vše více tlu­me­né, zacho­va­né z před­cho­zí­ho dese­ti­le­tí,” vysvět­lu­je Mingenbachová. Tým oblé­kl továr­ní děl­ní­ky, léka­ře, agen­ty Stasi, pro­sti­tut­ky a babič­ky. Spolupracovali s Grantem Majorem, aby byla barev­ná pale­ta ome­ze­ná a jed­not­ná.

Ve Westchesteru ve stá­tě New York v síd­le X-Mansion, to hrá­lo jas­ný­mi barva­mi cha­rak­te­ris­tic­ký­mi pro Ameriku 80. let - neo­ny, pru­hy a pun­tí­ky,” říká Mingenbachová. Doba se inspi­ro­va­la sty­lem tako­vých ikon jako “Boy George, Michael Jackson a Brooke Shields.” Kostýmní návr­hář­ka zvo­li­la o něco méně křikla­vý pří­stup k fil­mo­vým osm­de­sá­tým letům. “Počátek omde­sá­tých let bylo těž­ké ztvár­nit. V té době neby­ly žád­né hra­ni­ce, ať šlo o doplň­ky, lát­ky a jejich vzo­ry, tak­že jsme tro­chu ubra­li, aby kos­týmy nepů­so­bi­ly pří­liš ruši­vě.”

Při oblé­ká­ní mla­dých mutan­tů v Xavierově ško­le Mingenbachová opět zůsta­la věr­ná komik­so­vé před­lo­ze. Během spo­lu­prá­ce se Sophie Turnerovou v roli Jean Grey, Mingebachová vza­la v úva­hu, že má hereč­ka, stej­ně jako komik­so­vá posta­va, ryša­vé vla­sy. “Sophie je krás­ná mla­dá žena,” říká Mingenbachová, “ale občas jsme chtě­li, aby byla roz­pa­či­tá nebo nesvá.” Na začát­ku pří­bě­hu Jean ješ­tě nezná své mís­to, tak­že její oble­če­ní bylo vybrá­no spe­ci­fic­ky pro to, aby ji zakry­lo, aby se cíti­la chrá­ně­ná,“ říká Mingenbachová. Po vět­ši­nu fil­mu, před závě­reč­nou bitev­ní sek­ven­cí, má na sobě vel­ké pán­ské sako se sty­li­zo­va­ný­mi ramen­ním vycpáv­ka­mi.

V pří­pa­dě kos­tý­mu pro Nightcrawlera (v podá­ní Kodiho Smit-McPhee), Mingenbachová řeši­la jako prv­ní věc jeho kabát, kte­rý měl nosit během klí­čo­vých sek­ven­cí ode­hrá­va­jí­cích se během sou­bo­jů v klu­bu. Našla jeden sta­rý kabát na hro­ma­dě vyřa­ze­ných svrš­ků v kos­tým­ním fun­du­su Western Costume v Los Angeles. “Byl to sta­rý fle­ka­tý cir­ku­so­vý kabát s fan­tas­tic­ký­mi špi­ča­tý­mi šosy,” říká Mingenbachová. “Kodi pro to měl per­fekt­ní posta­vu. Takže jsme kabát vyro­bi­li zno­vu a spá­ro­va­li ho s asy­me­t­ric­ký­mi kalho­ta­mi z osm­de­sá­tých let. Využili jsme tro­chu sty­lu “Boy George” a pro jeho scé­ny v síd­le jsme se sna­ži­li zůstat věr­ní komik­su. Pracovali jsme s čer­ve­nou a čer­nou a dia­go­nál­ní­mi tva­ry, kte­ré by fanouš­ci lehce roz­po­zna­li.”

V oblé­ká­ní Julibee Mingenbachová vyu­ží­va­la více než 20ti kos­tý­mů navr­že­ných pro hereč­ku Lanu Condorovou. “Mohla jsem nasle­po po něčem šáh­nout a vybra­la bych kou­sek, kte­rý by se mi líbil,” říká Condorová. Koneckonců v jejím šat­ní­ku bys­te našli zvo­no­vé suk­ně, legí­ny, kana­dy a halen­ky přes jed­no rame­no. “Flashdance pro­vá­zel Jubilee na kaž­dém kro­ku,” říká Mingenbachová.

V roce 1983 nosí pro­fe­sor Hank McCoy oble­ky, kte­ré Singerovi při­po­mí­na­ly oble­ky jeho otce z osm­de­sá­tých let. Hoult byl ze své­ho šat­ní­ku nad­še­ný, stej­ně jako z doplň­ků. “Mám skvě­lé hodin­ky Casio s kal­ku­lač­kou z osm­de­sá­tých let a při­jdou mi vel­mi vhod,” žer­tu­je.

V pří­pa­dě Jennifer Lawrencové Mingenbachová vza­la v úva­hu Raveniny pra­cov­ní postu­py: “Bojuje za urči­tou věc a nijak se neza­bý­vá tím, jak vypa­dá,” říká návr­hář­ka. Našla pro Lawrencovou ocvoč­kov­nou kože­nou bun­du a sta­ré rock-‘n-rollové trič­ko. “Rok 1983 byl vel­kou érou rocker­ských holek,” říká Mingenbachová, “a ten­to druh vzhle­du odrá­žel Raveninu vzpur­nou pova­hu.” Uniformy X-Menů muse­ly být více než prak­tic­ké. Musely vypa­dat jako něco, co bylo vyvi­nu­tu armá­dou. Obleky také měly vypa­dat stej­ně dob­ře na muž­ských a žen­ských čle­nech týmu, včet­ně Hanka, Moiry, Raven, Quicksilvera, Jean, Scotta a Nightcrawlera. “To byla výzva,” říká Mingenbachová, “při­jít na to, aby to, co vypa­dá dob­ře na Jean Grey, také vypa­da­lo stej­ně dob­ře na Hankovi.”