Assassin’s Creed - DĚJ ASSASSIN’S CREED

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Jako jed­na z nej­ob­lí­be­něj­ších fran­číz video­her­ní­ho prů­mys­lu se Assassin’s Creed pro­sla­vi­la svý­mi super­na­pí­na­vý­mi akč­ní­mi scé­na­mi. Série byla jed­nou z prv­ních, kte­rá výraz­ně vyu­ží­va­la par­k­úr jako hlav­ní her­ní prvek. Asasíni v ní smě­le obrov­skou rych­los­tí pře­ska­ku­jí po stře­chách ve měs­tech jako Jeruzalém, Florenc, Paříž a Londýn.

Kurzel pro svou adap­ta­ci pro stří­br­né plár­no ješ­tě zesí­lil ten­to omam­ný způ­sob s hlo­mo­zi­vý­mi závo­dy vozů, pro­pra­co­va­ný­mi sou­bo­ji mečů a sou­bo­ji muže pro­ti muži. Režisér si také uvě­do­mil, že film musí nápad­ně vyu­žít skok víry, cha­rak­te­ris­tic­ký prvek v Assassin’s Creed, při kte­rém asa­sí­ni sko­čí z okra­je budo­vy a lad­ně pada­jí k zemi, až dopad­nou na záda do vody nebo sto­hu sena. „Co se sta­ne, když udě­lá­te oprav­do­vý skok víry?” ptal se Kurzel. „Co by se sta­lo, kdy­bys­te sku­teč­ně vidě­li asa­sí­na ská­kat z budo­vy na budo­vu? Na kině je výbor­né, že do toho může­te vnést lid­ský prvek, kte­rý na divá­ky půso­bí. Divácí rea­gu­jí na myš­len­ku, že se díva­jí na sku­teč­ně živé­ho člo­vě­ka, kte­rý pod­stu­pu­je náma­hu a nebez­pe­čí, aby tyhle věci oprav­du pro­ve­dl.”

Kurzel a jeho tým se spo­ji­li s něko­li­ka špič­ko­vý­mi par­k­ú­ro­vý­mi talen­ty, aby urči­li, jak akci zin­sce­no­vat v Assassin’s Creed, aniž by muse­li být nad­měr­ně závis­lí na tri­cích počí­ta­čo­vé gra­fi­ky. Produkce pak ces­to­va­la do ohro­mu­jí­cích kou­tů pla­ne­ty v nadě­ji zachy­tit jedi­neč­né scé­ny, kte­ré by divá­kům nabíd­ly hlu­bo­ký – a reál­ný – záži­tek.

„Nikdy jsem nechtěl, aby dělal film dojem super­hr­di­nů,” říká Kurzel. „Chtěl jsem, abys­te se na něj podí­va­li a pomys­le­li si, skvě­lé, tohle všech­no děla­jí lidi, a děla­jí to jako olym­pi­o­ni­ci, mís­to abychom toči­li na par­ko­viš­ti se zele­nou obra­zov­kou. Můžete cítit tu rafi­no­va­nost. To je prav­dě­po­dob­ně důvod, proč jsem se při­klo­ni­li k pří­stu­pu jako­by ze sta­ré ško­ly, abychom film udě­la­li lid­štěj­ším a doko­na­lej­ším.”

Filmování zača­lo kon­cem srp­na 2015 a pokra­čo­va­lo do kon­ce led­na 2016. Film se natá­čel přes 90 dní v exte­ri­é­rech na Maltě a ve Španělsku a na scé­ně 007 ve stu­di­ích Pinewood. „V době, kdy je všu­de spous­ta počí­ta­čo­vě vytvo­ře­ných scén jsme my chtě­li mít co nej­ví­ce kla­sic­kých exte­ri­é­rů,” říká Fassbender. „Chtěli jsme mít pocit, že může­te sko­ro ochut­nat pot a krev a sku­teč­nou náma­hu, kte­rá byla potře­ba pro fyzic­ké čás­ti ve fil­mu.”

 Kurzel se obrá­til na vítěz­né­ho koor­di­ná­to­ra kaska­dé­rů Bena Cooka (Skyfall), aby vytvo­řil bojo­vý styl asa­sí­nů, kte­rý by byl věr­ný hře, ale dosta­teč­ně fil­mo­vý, aby ohro­mil fil­mo­vé divá­ky. Pro Cooka byla vždy hes­lem auten­ti­ci­ta: „Můžu nabíd­nout někte­ré z nej­lep­ších exper­tů v par­k­ú­ru na svě­tě a kaska­dér­ský tým se oprav­du sna­žil vzít tyhle fyzic­ké schop­nos­ti, kte­ré lidé mají, a pou­žít je bez pře­hna­né­ho zvý­raz­ňo­vá­ní a drá­tů, tak­že na plát­ně vidí­te lidi děla­jí­cí oprav­do­vá kaska­dér­ská čís­la.”

Nebezpečí bylo také sku­teč­né: Produkce natá­če­la na stře­še pěti­setle­té­ho kos­te­la ve Valletě, hlav­ním měs­tě Malty, a v někte­rých pří­pa­dech při­po­jo­va­la kaska­dér­ské drá­ty ke sta­le­té mal­tě dou­fa­jí­ce, že budou držet. „Pocit nebez­pe­čí, kte­rý cítí­te, pocit sku­teč­nos­ti vde­chu­je do fil­mu kys­lík,” říká Kurzel. „Snaha natá­čet hod­ně sku­teč­ných scén zin­ten­zív­ňu­je fil­mo­vý záži­tek.”

Hvězda Fassbender se nikdy nevy­hý­bá výzvám v hra­ní a hrál mno­ho ze svých vlast­ních kaska­dér­ských kous­ků „Nesmírně posi­lo­val,” říká Kurzel. „Hodně tré­no­val. Pracoval na par­k­ú­ru. Udělal hod­ně z bojo­vých scén. Myslím, že to je něco, co ho láka­lo k prá­ci na fil­mu – myš­len­ka, že se bude inten­zív­ně fyzic­ky podí­let na své posta­vě v minu­los­ti.”

„Trénoval jsem kaž­dé ráno před pra­cí, cvi­čil a posi­lo­val,” říká Fassbender.  „A pak něja­ký tré­nink par­k­ú­ru, což je obrov­ská sou­část hry, tak­že bylo vel­mi důle­ži­té, abychom to poja­li správ­ně. Co se týče Aguilarovy bojo­vé tech­ni­ky, za zbraň si zvo­lil čepe­le na zápěs­tí, což zna­me­ná hod­ně bojů na krát­kou vzdá­le­nost a spous­tu seka­vých pohy­bů a úde­rů. Nechtěli jsme, aby věci vypa­da­ly pří­liš pěk­ně. Chtěli jsme, aby tam byl prvek nepo­řád­ku a ošk­li­vos­ti. Takže v někte­rých oka­mži­cích je to vel­mi krás­né a sty­li­zo­va­né, a pak v jiných momen­tech je to instink­tiv­ní, ošk­li­vé a špi­na­vé, víc pře­mýš­le­ní v daném oka­mži­ku a impro­vi­za­ce.”