Diana Gabaldon: Vážka v jantaru

Pokračování je obec­ně vel­mi roz­po­ru­pl­né téma. Někdo ho vní­má jako zby­teč­nost a mar­ke­tingo­vý tah kvů­li zis­ku slav­né­ho auto­ra. Jiní dal­ší díly vidí jako pří­le­ži­tost zno­vu být se svý­mi oblí­be­ný­mi hrdi­ny a zažít nová dob­ro­druž­ství pro­střed­nic­tvím strá­nek kni­hy z pera oblí­be­né­ho spi­so­va­te­le. Někdy pokra­čo­vá­ní vyjde a úspěš­ně krá­čí v šlé­pě­jích před­cho­zí­ho dílu. Jindy to ale už tak slav­né není, což se stá­vá bohu­žel čas­tě­ji.

Když si jen uvě­do­mím, kolik sérií jsem pře­čet­la, kolik jich mám roze­čte­ných, na kolik zbý­va­jí­cích závě­reč­ných dílů čekám, než se dopře­lo­ží, nebo je nedej Bože tepr­ve jejich auto­ři dopí­ší, leze mi mráz po zádech. Téměř kaž­dá dru­há kni­ha má pokra­čo­vá­ní. Což mi upřím­ně tro­chu leze na ner­vy, pro­to­že jen u malé­ho pro­cen­ta z těch­to knih má sku­teč­ně smy­sl vrh­nout se do dal­ší­ho dílu bez toho, aniž by z toho vyšel bez­du­chý pří­běh s jed­no­du­chou záplet­kou, z kte­ré­ho čte­ná­ři budou jedi­ně zkla­ma­ní.

Ale jsem sto­pro­cent­ně pře­svěd­če­ná, že toho­to se nemu­sím obá­vat hned u dvou sérií. Jedním je čaro­děj­ná sága o kou­zel­ní­ko­vi Harrym Potterovi (pokud se tu najde smr­tel­ník, kte­rý ješ­tě z nepo­cho­pi­tel­né­ho důvo­du neče­tl Harryho, co nejdřív to pro­sím naprav­te, roz­hod­ně nebu­de­te zkla­ma­ní). A dru­hou sérií, na jejíž kva­li­ty se mohu spo­leh­nout, je Cizinka, kon­krét­ně již její pokra­čo­vá­ní – Vážka v Jantaru.

První kapi­to­ly nás mohou tro­chu zmást, pro­to­že se oci­tá­me v roce 1968, kdy je Claire pri­mář­kou a s dospě­lou dce­rou Briannou při­jíž­dí na Skotskou vyso­či­nu. Tam oží­vá minu­lost, pro­to­že Claire se ujme vyprá­vě­ní o své minu­los­ti, dob­ro­duž­ném puto­vá­ní nebez­peč­nou skot­skou kra­ji­nou, ces­to­vá­ní časem, osud­ném kamen­ném kru­hu a o své lás­ce – Jamiem Fraserovi. Příběh nás dále zave­de do Francie, kde pozo­ru­je­me Saxonku s Jamiem, jak se tam sna­ží usa­dit, zabyd­let a vést pod­nik. Vše ale smě­řu­je k jed­no­mu cíli – Claire s Jamiem se totiž sna­ží o nemož­né – pře­ka­zit povstá­ní a změ­nit tak celou his­to­rii…

Nikdy bych nevě­ři­la tomu, že mi tisíc stran bude při­pa­dat jako nic. Ale Diana Gabaldon je schop­ná vše­ho mož­né­ho, a k dal­ším úžas­ným vlast­nos­tem a před­nos­tem se řadí prá­vě i per­fekt­ní vtáh­nu­tí do děje. Vy totiž nejste jed­nou nohou nakro­če­ni v pří­bě­hu. Vy jste důle­ži­tou sou­čás­tí pří­bě­hu, oci­tá­te se pří­mo v cen­t­ru his­to­ric­ké Francie, na slav­nost­ních ple­sech, na roman­tic­kém skot­ském ven­ko­vě, ale i na nebez­peč­ném bitev­ním poli. S tím, jak se pří­běh vyví­jí, se vyví­jí­te i vy s ním. Zní to neu­vě­ři­tel­ně, ale když se sku­teč­ně dosta­ne­te do pří­bě­hu, tak pak si sta­čí pře­číst tře­ba jenom větu, a už jste pohl­ce­ni jiným svě­tem. Takhle dob­ře navo­dit atmo­sfé­ru umí málo­kdo, a to tato nada­ná autor­ka sku­teč­ně zvlád­la na výbor­nou! Pak je tedy samo­zřej­mé, že mohu potvr­dit, že se pří­běh čte lehce, jed­ním dechem a jen vel­mi těž­ko se od něj dá odpou­tat zpět do rea­li­ty.

Claire spo­leč­ně s Jamiem, o kte­rém stá­le úpl­ně nevím, co si mám mys­let, opět nezkla­ma­li. Velmi ráda jsem byla svěd­kem toho, jak se vyví­jí a pro­hlu­bu­je jejich vztah, jak si důvě­řu­jí, vzá­jem­ně pomá­ha­jí a žijí spo­lu. Hlavní hrdin­ka Saxonka je jed­ním slo­vem nena­hra­di­tel­ná. Inteligentní, odváž­ná, chyt­rá a okouz­lu­jí­cí žena, na jejímž těle se zasta­ví oči snad kaž­dé­ho muže. Na plné čáře jsem se bavi­la jejím nena­po­do­bi­tel­ným počí­ná­ním a nevy­zpy­ta­tel­ným cho­vá­ním. Autorka si s tou­to klí­čo­vou posta­vou pora­di­la moc dob­ře a vyla­di­la ji k doko­na­los­ti!

A stej­ně jako u Cizinky, i tady se dočká­te tajem­na, bojů, roman­ti­ky, zvra­tů, zrad a skot­ské vyso­či­ny. Nově zde nalez­ne­te pro­stře­dí fran­couz­ské­ho dvo­ra a hlav­ně poli­ti­ku, kolem kte­ré se ve Vážce v Jantaru sou­stře­dí snad všech­no. Jak by také ne, pro­to­že to hlav­ní, o co se v obsáh­lém his­to­ric­kém romá­nu jed­ná, je jako­bit­ské povstá­ní, v jehož čele stál král Karel Stuart.

Na tře­tí díl, Mořeplavce, se již nesmír­ně těším a netr­pě­li­vě odpo­čí­tá­vám dny do jeho vydá­ní.  A malá rada na závěr: neboj­te se délek knih, kte­ré mohou něko­mu nahá­nět hrů­zu. Cizinka před­sta­vu­je parád­ní a kva­lit­ní čet­bu se vším všu­dy a Vážka v Jantaru na ni úspěš­ně nava­zu­je!

---