Druhý báječný hotel Marigold - Marigold dostává novou tvář

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

“Volá nás hlas osu­du a vábí nás jako zpěv siré­ny.

Musíme ho násle­do­vat. Teď je naše chví­le.

Kdy jin­dy, když ne teď? Kdo jiný, když ne my?”

- Sonny (Dev Patel) -

“Hotel Marigold byl vždy sám o sobě posta­vou,” upo­zor­ňu­je reži­sér John Madden. A stej­ně jako všech­ny ostat­ní posta­vy v pří­bě­hu a od své­ho bouř­li­vé­ho slav­nost­ní­ho ote­vře­ní samot­ný hotel pro­šel vel­ký­mi i malý­mi změ­na­mi. Sonny při­dal dal­ší tři poko­je na stře­chu a čer­s­tvě zre­kon­stru­o­va­né nádvo­ří dává svým hos­tům více pří­le­ži­tos­tí pro klid­nou rekre­a­ci, jak sli­bu­je ve své pro­pa­gač­ní bro­žu­ře.

Ve sku­teč­nos­ti je fil­mo­vý hotel Marigold krá­lov­ský palác Ravla Khempur, ke kte­ré­mu při­lé­há malá ves­nič­ka Khempur jen kou­sek od maleb­né jezer­ní oblas­ti Udaipur. “Ten dům má půvab a neza­mě­ni­tel­né kouz­lo,” vysvět­lu­je Madden. “Má v sobě něco zvlášt­ní­ho, že oka­mži­tě uvě­ří­te, proč všech­ny tyto posta­vy chtě­jí zůstat.”

Filmový archi­tekt Martin Childs chtěl pozvat divá­ky do zmo­der­ni­zo­va­né ver­ze hote­lu z prv­ní­ho fil­mu. “První film nabí­zel styl jakési ‘zchát­ra­lé ele­gan­ce’, kte­rý měl své kouz­lo - ale věci se vyvi­nu­ly dál,” vysvět­lu­je. “Vše vypa­dá vkus­ně a tro­chu víc oká­za­le, ale přes­to hotel neztra­til nic ze zábav­né­ho eklek­ti­cis­mu. Sonny původ­ně hotel vyba­vil nale­ze­ný­mi před­mě­ty, ale teď má urči­tou vizi a obchod­ní pro­zí­ra­vost. Nemohl jsem se dočkat, až to všech­no posklá­dám dohro­ma­dy.”

V mno­ha ohle­dech Childs zapo­čal prá­ci od nuly a to zejmé­na v pří­stu­pu k poko­jům jed­not­li­vých postav a s vědo­mím, že se jejich před­sta­va o desig­nu radi­kál­ně změ­ni­la od dob, kdy žili ješ­tě v Anglii nebo když popr­vé při­ces­to­va­li do Jaipuru. “Když jsem popr­vé mlu­vil s Johnem,” vzpo­mí­ná výtvar­ník, “řekl mi, abych zapo­mněl na dodr­žo­vá­ní kon­ti­nu­i­ty z prv­ní­ho fil­mu, pro­to­že věci se pře­stě­ho­va­ly a jak se hos­té postup­ně usa­di­li, všich­ni změ­ni­li své poko­je. A nyní, když se posta­vy v Indii usa­di­ly, sta­la se tato země vidi­tel­nou sou­čás­tí jejich živo­ta.”

Co je však důle­ži­té, hote­lo­ví hos­té se nyní mno­hem více pohy­bu­jí po Jaipuru, nasy­ce­ném živý­mi barva­mi a tem­pe­ra­ment­ní­mi rytmy slav­né­ho “růžo­vé­ho měs­ta”, kte­ré bylo kdy­si síd­lem panov­ní­ků a v sou­čas­né době pul­zu­jí­cí met­ro­po­le ucpa­ná tuk-tuk taxí­ky, koly, náklad­ní­mi auto­mo­bi­ly i slo­ny a všich­ni se naráz valí úzký­mi ulič­ka­mi.

Film Maddenovi a jeho štá­bu umož­nil uká­zat více míst­ních zají­ma­vos­tí včet­ně pev­nos­ti Jaigarh, robust­ní stav­by na kop­ci, kte­rou nechal na počát­ku 17. sto­le­tí posta­vit Jai Singh II. Childs do ní zasa­dil hned něko­lik scén, při­čemž vyu­žil původ­ní zahra­dy a její­ho ohro­mu­jí­cí­ho výhle­du na dlou­hou zeď, kte­rá se táh­ne kra­ji­nou a při­po­mí­ná Velkou čín­skou zeď. Dále se také natá­če­lo v turis­ty oblí­be­né krá­lov­ské hrob­ce, památ­ném mís­tě, kte­ré se sestá­vá z kupo­lo­vi­tých zdo­be­ných pavi­lo­nů ve sty­lu Rajasthan - což je mís­to Douglasova nové­ho zaměst­ná­ní.

Kreativní výzva toho­to sním­ku spo­čí­va­la v hle­dá­ní rov­no­váhy mezi veš­ke­rou exte­ri­é­ro­vou herec­kou akcí a herec­ký­mi inter­ak­ce­mi “jeden na jed­no­ho”, kte­ré jsou jádrem toho­to pří­bě­hu, podo­tý­ká kame­ra­man Ben Smithard: “Ve fil­mu najde­te spous­tu vel­kých scén, ale je zde i mno­ho oka­mži­ků mezi dvě­ma posta­va­mi, tak­že jsme chtě­li zachy­tit tuto inti­mi­tu spo­lu s epic­ký­mi roz­mě­ry. Vždycky jsem hle­dal har­mo­nii.”

Pro Smitharda to byla prv­ní ces­ta do Indie a jeho smys­ly se ocit­ly v nej­vyš­ší poho­to­vos­ti. “Bylo to fas­ci­nu­jí­cí,” pozna­me­ná­vá. “Opravdu mě to inspi­ro­va­lo, abych zachy­til pod­sta­tu této země. Filmaři musí pod­stou­pit někte­ré zkouš­ky, pokud tam chtě­jí točit, ale je to vel­ko­le­pé a měli jsme skvě­lý pří­běh a posta­vy.”

Jedna z Childsových nej­ob­lí­be­něj­ších loka­cí byla tex­til­ní továr­na, ve kte­ré Evelyn a její obchod­ní part­ner Hari uza­vřou lišác­kou doho­du s jejím maji­te­lem. Oděvní závo­dy jsou v Indii běž­né, ale fil­ma­ři hle­da­li něco zvlášt­ní­ho, co by zažeh­lo Evelyninu vášeň pro umě­ní.

“Jednou večer jsme byli na obhlíd­kách, když jsme najed­nou uvi­dě­li kus nád­her­né, více­ba­rev­né lát­ky, kte­rá vlá­la v dál­ce ve vět­ru,” vzpo­mí­ná archi­tekt. “Když jsme to blí­že pro­zkou­ma­li, našli jsme továr­nu našich snů, kde se vyrá­bí potis­ko­va­né tex­ti­lie.”