Nerez

Marek Epstein, zná­mý pře­de­vším skvě­lý­mi fil­mo­vý­mi scé­ná­ři, si vybral pro svou kni­hu poví­dek posta­vy, kte­ré se dosta­nou do kom­pli­ko­va­né situ­a­ce a musí se roz­hod­nout pro urči­té řeše­ní situ­a­ce. I když toto roz­hod­nu­tí má nebo může mít pro dané­ho jedin­ce zásad­ní dopad na jeho dal­ší život, je vol­ba čis­tě na něm a vychá­zí hod­ně z jeho před­cho­zích život­ních zku­še­nos­tí. V povíd­ce „Šakalí dech“ zachy­cu­je autor samot­né­ho hrdi­nu, kte­rý se vydá­vá na zdo­lá­ní skal­ní­ho vrcho­lu. Další posta­vy se obje­vu­jí jen ve vzpo­mín­kách. Autor postup­ně odha­lu­je zásad­ní život­ní momen­ty v pro­ži­tém živo­tě a tím i moti­va­ci k jeho dal­ší­mu jed­ná­ní. Stejný postup při­blí­že­ní hlav­ní­ho hrdi­ny volí autor i v ostat­ních povíd­kách, kde již ale hrdi­no­vé řeší kri­zo­vé situ­a­ce a mají kon­krét­ní pro­ti­hrá­če. Popis poci­tů a jejich úvah posta­vy zlidš­ťu­je a umož­ňu­je vět­ší pocho­pe­ní jejich jed­ná­ní. Všichni hrdi­no­vé poví­dek žijí v něja­ké for­mě part­ner­ské­ho vzta­hu, kde hra­jí urči­tou roli nejen jejich sou­čas­ní nebo býva­lí part­ne­ři, ale také děti. V povíd­ce „Synek“ dítě před­sta­vu­je nosi­te­le odliš­ných život­ních hod­not a stá­vá je sku­teč­ným aktiv­ním pro­ti­hrá­čem hlav­ní­ho hrdi­ny. Odlišný pří­stup k živo­tu otce a syna roz­dě­lu­je, ale autor to nevi­dí nega­tiv­ně. Nechá otce hle­dat vlast­ní řeše­ní a povíd­ku kon­čí pozi­tiv­ně. V někte­rých povíd­kách (Nerez, Zbraň) jsou pří­běhy drs­něj­ší a hlav­ní hrdi­no­vé se dostá­va­jí na hra­nu záko­na. Autor však nevy­kres­lil hrdi­ny s jed­no­znač­ně nega­tiv­ní pova­hou a odha­lu­je důvo­dy řeše­ní kri­zo­vé situ­a­ce. Povídky nejsou dlou­hé, ale jsou dra­ma­tic­ky vysta­vě­né. Příběhy však nejsou kom­pli­ko­va­né a vět­ši­nou v nich není ani mno­ho postav. Povídku „Šofér “ si doká­žu před­sta­vit i jako námět pro fil­mo­vý scé­nář. Do cel­ko­vé kon­cep­ce mi neza­pa­dá povíd­ka „Kuna“, kde hrdi­na řeší pro­blémy s nezva­ným nájem­ní­kem a pod ruka­ma mu ute­če důle­ži­těj­ší pro­blém. Je to tako­vá hříč­ka, kte­rá půso­bí mezi ostat­ní­mi pří­běhy jako z jiné­ho koší­ku. Jinak mi růz­no­ro­dost pro­stře­dí ani život­ních osu­dů postav neva­di­la, nao­pak, pro povíd­ko­vou kniž­ní for­mu mi to vyho­vo­va­lo.

Epstein má vypra­věč­ský dar, kte­rý umí rych­le vtáh­nout do děje a nechá­vá sou­čas­ně nahléd­nout do nit­ra hlav­ních postav. Více než popi­su pro­stře­dí se věnu­je popi­su poci­tů a myš­le­ní postav, což půso­bí až intim­ně, jako by se kame­ra díva­la na detai­ly tvá­ře a sle­do­va­la v ní odraz emo­cí. Autor doká­že rych­le a výstiž­ně cha­rak­te­ri­zo­vat různá soci­ál­ní pro­stře­dí včet­ně způ­so­bu cho­vá­ní i mlu­vy. Nepoužívá květ­na­tá sou­vě­tí a popi­su­je jen to, co je pro jed­ná­ní posta­vy a samot­ný pří­běh důle­ži­té. Úspornost, s jakou volí jed­no­du­ché a krát­ké věty, při­po­mí­ná fil­mo­vý střih, kte­rým se děj posou­vá rych­le­ji a zvy­šu­je napě­tí.

Povídky mě zau­ja­ly a pře­de­vším se mi líbí, že Epstein své posta­vy nehod­no­tí a nechá­vá je jed­nat. Je to jako v detek­tiv­ce, kdy se čte­nář spo­lu s hlav­ním hrdi­nou stá­vá sou­čás­tí pří­bě­hu bez ohle­du na to, zda se jed­ná o oběť nebo zlo­čin­ce. I v povíd­kách je napí­na­vé sle­do­vat, jak pří­běh skon­čí. Proti fil­mo­vým scé­ná­řům nejsou pocho­pi­tel­ně cha­rak­te­ry postav podrob­né a děj není kom­pli­ko­va­ný. Každopádně je to ale pou­ta­vé čte­ní.

Zajímavá obál­ka a čer­no­bí­lé ilu­stra­ce, kte­ré se díky men­ší veli­kos­ti v kni­ze ztrá­ce­jí, jsou dílem zku­še­né ilu­strá­tor­ky Evy Bartošové.

Vydala Euromedia Group v břez­nu 2022.

Hodnotím: 65 %

---