Obi-Wan Kenobi - Epizoda 5

Impérium se sna­ží vylá­kat Obi-Wan Kenobiho (Ewan McGregor)...

Jedním z častých zkrat­ko­vi­tých roz­hod­nu­tí bývá moment, kdy v prů­bě­hu seri­á­lu začne divák vytý­kat díry v ději a nejas­nos­ti, kdy je při­tom jas­né, že seri­á­lu zbý­vá ješ­tě něja­ký čas a všech­ny ty nejas­nos­ti a záha­dy se mohou časem smys­lu­pl­ně vysvět­lit. U před­po­sled­ní epi­zo­dy Obi-Wana Kenobiho tak tomu v pár bodech je, semi­fi­ná­le ovšem při­tom nepů­so­bí čis­tě jako damage con­t­rol.

Jedno skvě­lé roz­hod­nu­tí za všech­ny v rám­ci této epi­zo­dy? Vsadit hned na začát­ku na zásad­ní fla­shback, roz­se­kat ho na něko­lik pasá­ží a násled­ně ho celý dovést do smys­lu­pl­né poin­ty, kte­rý navíc doká­že zale­pit jed­nu údaj­nou nedo­ta­že­nost, kte­rá pra­me­ní už z původ­ních Star Wars. Háček pocho­pi­tel­ně spo­čí­vá v tom, že ne všem fanouškům bude výsle­dek vyho­vo­vat, finál­ní rozuz­le­ní této jed­né stě­žej­ní záha­dy ovšem více vypo­ví­dá o duchov­ním smě­ru Jediů. A i díky tomu se dá v prů­bě­hu více a více pochy­bo­vat nad tím, co vlast­ně defi­nu­je pra­vé­ho fanouš­ka Star Wars.

Mnoho ele­men­tů zůstá­vá při starém. Z Dartha Vadera jde nadá­le ten pra­vý respekt, kte­rý by z něj jít měl (pře­de­vším ve dvou stě­žej­ních momen­tech), Ewan McGregor doká­že cha­rak­ter Obi-Wana Kenobiho pro­dat i při mlče­ní skrz pou­há ges­ta v obli­če­ji a v režii Deborah Chow je tam pořád cítit ta pra­vá esen­ce Star Wars. Akce je v pří­pa­dě 5. epi­zo­dy ješ­tě o pozná­ní zají­ma­věj­ší a solid­něj­ší, klí­čo­vé je ovšem vyvr­cho­le­ní s cha­rak­ter­ním oblou­kem Revy.

S novým odha­le­ním ohled­ně Revy se rázem obje­vu­je tak tro­chu jiný pohled na Rozkaz 66, pře­de­vším se na ní doklá­dá, že si Obi-Wan Kenobi oči­vid­ně vyčí­tá exis­ten­ci Dartha Vadera, při­tom sám v duši boju­je s tím, že by měl být Vader zavraž­děn. Přesně tako­vé dra­ma se dalo od seri­á­lu oče­ká­vat a díky skvě­lé­mu McGregorovi se to zou­fa­lé roz­po­lo­že­ní sku­teč­ně doká­že napl­no před­vést.

Dva stě­žej­ní sou­bo­je se svě­tel­ným mečem mají pro­za­tím nej­lep­ší cho­re­o­gra­fii v rám­ci celé mini­sé­rie. Satisfakci dodá­vá už jen Darth Vader, pro kte­ré­ho je dal­ší sou­boj jen den­ním chle­bem, zatím­co jeho pro­tiv­ník se s ním utká­vá s poci­tem toho nej­vět­ší­ho hně­vu a tou­ze po odpla­tě. Vader díky tomu pořád doká­že půso­bit jako neza­sta­vi­tel­né zlo, nej­vět­ší sílu má ovšem moment, kdy si Vader uvě­do­mí v čem pořád dělá tu zásad­ní chy­bu. Jedna stě­žej­ní věta ve Star Wars: Nová nadě­je rázem dává napros­tý smy­sl.

V rám­ci páté epi­zo­dy je výrazná poměr­ně hra­vá kame­ra, kte­rá v mno­ha momen­tech nesto­jí na mís­tě. Záběry z bitev­ní scé­ny díky tomu půso­bí věro­hod­ně cha­o­tic­ky, hod­ně tomu vše­mu napo­má­há i nadá­le solid­ní soun­d­track šikov­né Natalie Holt. Stěžejní jsou ovšem jed­not­li­vos­ti, kte­ré doka­zu­jí, že o Star Wars sku­teč­ně pořád peču­jí lidé, kte­ří je mají rádi. Platí to i o reži­sé­r­ce mini­sé­rie Deborah Chow, v jejich rukách mini­sé­rie Obi-Wan půso­bí nadá­le pove­de­ným způ­so­bem, kdy jen sta­čí dou­fat, že finá­le nebu­de obřím zkla­má­ním. Negativisti 1. kate­go­rie si ovšem urči­tě něco najdou...

---