Otzi, muž z ledu - Někoho může potěšit i malá rolička, kterou tu má Franco Nero :).

Nero

Slavného Otziho (omlou­vám se, že píši bez té dia­kri­ti­ky nad „O“, nicmé­ně ofi­ci­ál­ní čes­ký název fil­mu je sku­teč­ně tak­to) zná asi i člo­věk u nějž arche­o­lo­gie nemu­sí nut­ně pat­řit mezi ta nej­vět­ší hob­by. Však objev zmrz­lé (docho­va­lé!) mrt­vo­ly muže i s veš­ke­rým pří­slu­šen­stvím (batoh, zbra­ně,...) z doby ene­o­li­tu je pra­vým věd­ním pokla­dem. Když navíc za pou­ži­tí moder­ních tech­no­lo­gií a vědec­kých postu­pů doká­že­me z obsa­hu žalud­ku a pylů zjis­tit při­bliž­ná mís­ta kde se ve dnech před svo­ji smr­tí pohy­bo­val a dokon­ce způ­sob jakým byl zabit, tak to nejed­no­mu člo­vě­ku začne šro­to­vat fan­ta­zií mož­ný pří­běh toho­to nešťast­ní­ka.

Ovšem to je ono úska­lí arche­o­lo­gie, i když doká­že­te shro­máž­dit rela­tiv­ně dost infor­ma­cí, tak vám stej­ně chy­bí pod­stat­ná část poznat­ků smě­řu­jí­cích k vět­ší­mu pocho­pe­ní člo­vě­ka, jeho mys­li, apod. Jméno a sku­teč­ná moti­va­ce „Otziho“ smr­ti nebu­de nikdy odha­le­na. Toto fan­tas­tic­ké tajem­ství a záro­veň mož­nost aspoň zleh­ka nahléd­nout pod poklič­ku pra­dáv­né minu­los­ti vytvá­ří zají­ma­vý koktejl, tak­že je až s podi­vem, že se nej­vět­ší celebri­ta pra­vě­ku (ok, mož­ná hned po Lucy) dosta­la na fil­mo­vá plát­na až teď.

Co divá­ka ihned ude­ří do uší silou pra­vě­ké­ho seke­ro­mla­tu je ale jazyk, kte­rým je ve fil­mu mlu­ve­no. Díkybohu to není žád­ná sou­čas­ná řeč, což by sice bylo vel­mi sro­zu­mi­tel­né, avšak na důvě­ry­hod­nos­ti by to asi moc nepři­da­lo. Tvůrci se roz­hod­li pro sta­rou ver­zi rét­šti­ny, což je časo­vě asi také tro­chu mimo, ale mimo o tro­chu méně, než kdy­by Otzi a spol. hovo­ři­li sou­čas­nou něm­či­nou. Ve výsled­ku film tak kla­de tro­chu vět­ší poža­dav­ky na divá­ka, kte­rý musí záplet­ku (nijak kom­pli­ko­va­nou) pocho­pit jen z obra­zů, čemuž dneš­ní divá­ci už tak tro­chu odvyk­li. Osobně zastá­vám ten názor, že film by měl být scho­pen vyprá­vět pri­már­ně obra­zem a že zby­teč­ná doslov­nost a vysvět­lo­vá­ní slo­vy je někdy na pře­káž­ku.

Výsledný obraz pra­vě­ku je tak správ­ně syro­vý a kru­tý, to se pod­le mě tvůr­cům poda­ři­lo vystih­nout na jed­nič­ku. Nejsem roz­hod­ně odbor­ník na ene­o­lit, ale mys­lím si, že tady se cel­kem pove­dl a pocit, že „tak­to nějak to moh­lo sku­teč­ně být“ je hod­ně sil­ný. Film je to výbor­ný, má skvě­lé akč­ní scé­ny a sil­né sce­né­rie. Jsem rád, že oče­ká­vá­ní do něj vlo­že­ná reži­sér Felix Randau doká­zal napl­nit.