Pardon, nezastihli jsme vás (Sorry We Missed You) – Recenze – 80%

V brit­ském dra­ma­tu Pardon, neza­stih­li jsme vás se jeho reži­sér (zapři­sáh­lý levi­čák a hlav­ní před­sta­vi­tel brit­ské­ho soci­ál­ní­ho rea­lis­mu) Ken Loach spo­lu se svým dvor­ním sce­náris­tou (a býva­lým huma­ni­tár­ním akti­vis­tou) Paulem Lavertym roz­hod­li věno­vat aktu­ál­ní­mu pal­či­vé­mu spo­le­čen­ské­mu téma­tu, jemuž dopo­sud pří­liš fil­mů zasvě­ce­no neby­lo – pre­ka­ri­zo­va­ným zaměst­ná­ním. Nestabilním pra­cov­ním pomě­rům, posti­hu­jí­cím zaměst­nan­ce na roz­díl od kla­sic­kých pra­cov­ních úvaz­ků řadou nejis­tot (včet­ně nepla­ce­né­ho pojiš­tě­ní, klouza­vé­ho výděl­ku, žád­né mateř­ské ani jiné dovo­le­né a nepev­né pra­cov­ní doby).

Současně padlo roz­hod­nu­tí pojmout sní­mek po for­mál­ní a vypra­věč­ské strán­ce vel­mi podob­ně jako jejich před­cho­zí film Já, Daniel Blake, s nímž vyhrá­li na fes­ti­va­lu v Cannes v roce 2016 Zlatou pal­mu. Cílem zřej­mě bylo poku­sit se navá­zat na jeho úspěch s podob­ně kri­tic­kým a ape­la­tiv­ním pří­bě­hem o oby­čej­ných lidech, jejichž život­ní mizé­rii pro­hlu­bu­je mar­ná sna­ha pro­ra­zit ve špat­ně nasta­ve­ném sys­té­mu, kte­rý jejich pro­blémy ako­rát stup­ňu­je. Ve sním­ku Já, Daniel Blake byl tím­to sys­té­mem byro­kra­tic­ký mecha­nis­mus soci­ál­ních úřa­dů, v dra­ma­tu Pardon, neza­stih­li jsme vás se stá­va­jí ter­čem kri­ti­ky pro změ­nu doho­dy o pra­cov­ních čin­nos­tech a zaměst­ná­vá­ní osob samo­stat­ně výdě­leč­ně čin­ných.