REVENANT Zmrtvýchvstání: Filmová orgie surového přežívání a vizuálního skvostu s výrazným hereckým obsazením

Photo © Twentieth Century Fox Film Corporation

Hodnocení článku

(2 hla­sů, prů­měr: 5,00 z 5)

Loading...

Hugh Glass (Leonardo DiCaprio) pat­řil mezi zruč­né sto­pa­ře, kte­rý kte­rý mimo jiné pomá­hal brit­ským lov­cům na úze­mí Ameriky. Při jed­né tako­vé výpra­vě však jeho sku­pi­nu napad­ne jed­not­ka domo­rod­ců, kte­ří zma­sa­kru­jí dvě tře­ti­ny Britů a zaže­nou zby­tek na útěk. Během něho však jed­no­ho dne Hugha ze zálo­hy napad­ne med­vě­di­ce chrá­ní­cí svá mlá­ďa­ta a zane­chá ho v kri­tic­kém sta­vu. I přes pro­tes­ty někte­rých ze zbý­va­jí­cích lov­ců, naří­dí kapi­tán Henry (Domhnall Gleeson) jeho upou­tá­ní na nosít­ka a zby­tek jed­not­ky tak bere váž­ně zra­ně­né­ho sto­pa­ře s sebou. Útěk se však kom­pli­ku­je díky obtíž­né­mu teré­nu a tak je zra­ně­ný Glass zane­chán s tře­mi dal­ší­mi čle­ny pod kop­cem, kte­ří se mají posta­rat o jeho potře­by do jeho kon­ce. Jenže John Fitzgerald (Tom Hardy), kte­rý je jed­ním z pečo­va­te­lů, má se zra­ně­ným jiné plá­ny...

Ač by se to z výsled­né­ho pro­cen­tu­ál­ní­ho hod­no­ce­ní nemu­se­lo zdát, Revenant Zmrtvýchvstání je ve sku­teč­nos­ti podob­ně vel­kou fil­mo­vou zále­ži­tos­tí, jakou se od něj čeka­lo, že bude. Pokud tedy spí­še než o sou­hrn toho dob­ré­ho a špat­né­ho na fil­mu, čeká­te na dopo­ru­če­ní, zda-li si na sní­mek vyra­zit či nevy­ra­zit do kina, odpo­věď zní jed­no­znač­ně ano. I přes své chy­by se totiž jed­ná o jedi­neč­nou podí­va­nou, kte­rá nabí­zí mno­ho fil­mař­ských lahů­dek, kte­ré jin­de u kon­ku­ren­ce neu­vi­dí­te, a k tomu při­dá­vá zají­ma­vý, mra­zi­vě suro­vý a nesmír­ně str­hu­jí­cí pří­běh o sna­ze pře­žít a tou­ze po pomstě. Zkrátka parád­ní výcho­zí situ­a­ce pro sní­mek zasa­ze­ný do nehos­tin­ných čás­tí zao­ce­án­ské­ho kon­ti­nen­tu.

Tenhle fakt pak jen pod­po­ru­je parád­ní herec­ké obsa­ze­ní, kde pře­de­vším hlav­ní tro­ji­ce Leonardo DiCaprio, Tom Hardy a Domhnall Gleeson hra­jí napl­no a mini­mál­ně prv­ní dva jme­no­va­ní si vylo­že­ně říka­jí o něja­kou tu nomi­na­ci jako uzná­ní za před­ve­de­ný výkon. DiCaprio navíc v rám­ci dvou a půl hodi­ny před­vá­dí dal­ší veli­ce sil­nou per­for­man­ci, kte­rá jej oči­vid­ně stá­la dosta­tek fyzic­kých i psy­chic­kých sil a toto je pře­ne­se­no na divá­ka. Společně s jeho posta­vou divák trpí a trpí hod­ně. Problém ovšem je, že ne vždy je to se samot­ný­mi dia­lo­gy a sce­náris­tic­ký­mi klič­ka­mi v rám­ci fil­mu úpl­ně ide­ál­ní a tak se občas stá­vá, že sní­mek poně­kud naru­šu­je před­vá­dě­nou ilu­zi pře­šla­po­vá­ním v kru­zích, zby­teč­ným nata­ho­vá­ním a nedo­stat­kem mate­ri­á­lu pro udr­že­ní stej­né atmo­sfé­ry po dobu celých 150 minut. A to je zatra­ce­ně ško­da, zvláš­tě když někte­ré čás­ti pří­bě­hu ne úpl­ně dob­ře fun­gu­jí v rám­ci celé­ho kon­cep­tu fil­mu a pře­de­vším někte­ré momen­ty mimo hlav­ní tro­ji­ci půso­bí tro­chu nad­by­teč­ně a ruši­vě.

Když ovšem pomi­ne­te, že film je mož­ná až zby­teč­ně o zhru­ba hodi­nu del­ší, než by musel být, a pří­běh není tak úpl­ně dopi­lo­ván, jak by díky pre­ciz­nos­ti ostat­ních prv­ků bylo vhod­né, čeká vás audi­o­vi­zu­ál­ní orgie. Emmanuel Lubezki svý­mi pří­rod­ně nasví­ce­ný­mi kom­po­zi­ce­mi před­vá­dí sluš­né důka­zy pro­to, proč by jeho tře­tí vítěz­ství na cenách aka­de­mie nemu­se­lo být tak nedo­stiž­nou metou. Parádní, vizu­ál­ně skvost­né a barev­ně i rea­lis­tic­ky půso­bi­vé, co se mu v rám­ci jed­not­li­vých zábě­rů toho­to fil­mu poda­ři­lo zachy­tit. Když si k tomu při­čte­te důraz na detail a pre­ciz­nost v jed­not­li­vých plá­nech samot­ných zábě­rů, čeká vás v kině jeden z obra­zo­vě nej­za­jí­ma­věj­ších fil­mů posled­ních dese­ti let. A opět je u toho prá­vě Lubezki. Ryuichi Sakamoto, Alva Noto a Bryce Dessner k těm­to impo­zant­ním výje­vům navíc dohro­ma­dy vytvá­ře­jí půso­bi­vou hudeb­ní kuli­su, kte­rá svo­ji jed­no­du­chos­tí ale str­hu­jí­cí atmo­sfé­rič­nos­tí krás­ně dokres­lu­je výsled­ný emo­ci­o­nál­ní dopad sním­ku a suro­vost kra­ji­ny, ve kte­ré se pro­mí­ta­ný pří­běh ode­hrá­vá.

Revenant Zmrtvýchvstání je tedy roz­hod­ně něčím, na co se vypla­tí si vyra­zit do kina. Strhující a až mra­zi­vě suro­vá podí­va­ná pat­ří mezi nej­pů­so­bi­vě­ji odvy­prá­vě­né pří­běhy, i přes znač­né nedo­stat­ky v rám­ci toho­to vyprá­vě­ní. Velkou část výsled­né­ho dojmu ale film vdě­čí veli­ce výraz­ným herec­kým před­sta­vi­te­lům a audi­o­vi­zu­ál­ní strán­ce, kde kame­ra Emmanuela Lubezkiho hra­je prim. Zkrátka, pokud vám neva­dí si zajít v kině na film, kte­rý roz­hod­ně není ničím usmě­va­vým a neva­dí vám tro­chu zby­teč­ně pře­pá­le­ná sto­páž, Revenant Zmrtvýchvstání vás roz­hod­ně nezkla­me. I přes své nedo­stat­ky se totiž jed­ná o fil­mo­vou udá­lost, kte­rou by bylo ško­da nechat si ujít na vel­kém plát­ně a v tom nej­lep­ším mož­ném zvu­ko­vém reži­mu.

Nedokonalá jedi­neč­nost. Alejandro González Iñárritu nato­čil po Birdmanovi dal­ší, čás­teč­ně revo­luč­ní sní­mek kte­rý roz­dě­lí divác­tvo s nej­vět­ší prav­dě­po­dob­nos­tí na dva tábo­ry. Bohužel ten­to­krát jsem na dru­hé stra­ně bari­ká­dy. Vizuálně lahůd­ko­vý, pre­ciz­ně zahra­ný a hudeb­ně jed­no­du­chý seč pod­ma­ni­vý, přes­to však sce­náris­tic­ky pod­vy­ži­ve­ný a zby­teč­ně nata­ho­va­ný sní­mek roz­hod­ně zaujme svým emo­ci­o­nál­ním dopa­dem na divá­ka a impo­zant­nos­tí sce­né­rií a sek­ven­cí kte­ré divá­ko­vi během dvou a půl hodi­ny pre­zen­tu­je. Rozhodně se tak jed­ná o něco jedi­neč­né­ho, co sto­jí za to vidět na vel­kém plát­ně.  

 Koktejl:

30% Mrazivá pří­ro­da
30% Zrada a pomsta
20% Parádní her­ci
20% Audiovizuální lahůd­ka