Režisér Luc Besson představuje vizuálně působivý a romantický film o Draculovi

Photo © SND Films

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Luc Besson před­sta­vu­je novou adap­ta­ci legen­dár­ní­ho romá­nu Brama Stokera, kte­rá se zamě­řu­je na tra­gic­ký pří­běh lás­ky a věč­né­ho hle­dá­ní štěs­tí skr­ze sta­le­tí. Film kom­bi­nu­je roman­ti­ku s horo­ro­vý­mi prv­ky a při­ná­ší hlu­bo­ký pohled na lid­skost i bolest nesmr­tel­né bytos­ti.

Základní informace o filmu

Film Dracula: Příběh lás­ky reží­ro­val a napsal Luc Besson na moti­vy romá­nu Brama Stokera. Kameru měl na sta­ros­ti Colin Wandersman, střih pro­ve­dl Lucas Fabiani, výpra­vu při­pra­vil Hugues Tissandier, kos­týmy navrh­la Corinne Bruand a hud­bu slo­žil Danny Elfman. Producentem je rov­něž Luc Besson.

Hlavní role ztvár­ni­li Caleb Landry Jones jako Vlad / Dracula, Christoph Waltz jako kněz, Zoë Bleu v roli Elisabety / Miny, Matilda De Angelis jako Maria, Ewens Abid jako Jonathan Harker, Guillaume de Tonquédec jako Dumont a Bertrand-Xavier Corbi jako kapi­tán Targol.

Synopse příběhu

Luc Besson vyprá­ví pří­běh kní­že­te Vlada, kte­rý v 15. sto­le­tí ztra­tí svou milo­va­nou ženu a v zou­fal­ství při­jí­má pro­kle­tí nesmr­tel­nos­ti, čímž se stá­vá hra­bě­tem Draculou. Tento osud ho odsu­zu­je k věč­né­mu puto­vá­ní a tíze lás­ky i viny.

O čty­ři sto­le­tí poz­dě­ji se v 19. sto­le­tí v Paříži setká­vá s ženou, kte­rá nápad­ně při­po­mí­ná jeho zesnu­lou man­žel­ku. Toto setká­ní spouš­tí posed­lost, jež může při­nést jak spá­su, tak zká­zu.

Bessonova adap­ta­ce se vyhý­bá kari­ka­tu­ře upí­ra a mís­to toho zkou­má lid­ský původ a vnitř­ní bolest nesmr­tel­né bytos­ti v romanticko-hororovém dra­ma­tu.

Režisérův pohled a inspirace

Luc Besson zdů­raz­ňu­je, že pro­jekt vzni­kl ze spo­leč­né tou­hy spo­lu­pra­co­vat s Calebem Landrym Jonesem, s nímž již pra­co­val na fil­mu DogMan. Po pře­čte­ní romá­nu si uvě­do­mil, že jde pře­de­vším o milost­ný pří­běh muže, kte­rý čeká 400 let, aby zno­vu spat­řil ženu, kte­rou milu­je.

Besson chtěl vystih­nout cha­risma­tic­ký a lid­ský roz­měr Draculy – váleč­ní­ka, kte­rý boju­je v Božím jmé­nu, ale není váš­ni­vým zastán­cem nási­lí. Naopak, tou­ží po kli­du se svou ženou. Namísto tra­dič­ních nad­při­ro­ze­ných schop­nos­tí dává posta­vě věro­hod­né mož­nos­ti, napří­klad pou­ži­tí parfé­mu k při­lá­ká­ní žen.

Dracula je zob­ra­zo­ván jako estet a dan­dy, při­po­mí­na­jí­cí mag­ná­ta Williama Randolpha Hearsta, což Bessonovi umož­ni­lo zkou­mat spí­še jeho sofis­ti­ko­va­nou a váš­ni­vou strán­ku než tem­no­tu.

Nadčasové hodnoty a změny prostředí

Režisér se zamě­řil na základ­ní lid­ské hod­no­ty jako lás­ku, úctu, přá­tel­ství, vytr­va­lost a spra­ve­dl­nost, kte­ré jsou v dneš­ní době čas­to potla­čo­vá­ny peně­zi. Besson také vyjas­nil vnitř­ní roz­po­ry hlav­ní­ho hrdi­ny, kte­rý žije s něko­li­ka žena­mi, a přes­to čeká na svou pra­vou lás­ku.

Pro lep­ší logi­ku pří­bě­hu pře­su­nul děj do Paříže 19. sto­le­tí, což umož­ni­lo Draculovi ces­to­vat na koni a násle­do­va­te­lům ho pro­ná­sle­do­vat vla­kem. Významnou roli hra­je 14. čer­ve­nec 1889, výro­čí fran­couz­ské revo­lu­ce, kte­ré dodá­vá ději dyna­mi­ku a pomá­há zakrýt upí­ro­vu pří­tom­nost ve měs­tě během oslav.

Dramaturgické postavy a humor

V pří­bě­hu jsou dvě ved­lej­ší posta­vy – lékař a kněz – kte­ré slou­ží k pře­dá­vá­ní infor­ma­cí divá­ko­vi a záro­veň při­ná­še­jí odleh­če­ní pro­střed­nic­tvím humo­ru. Doktor je skep­tic­ký vědec, zatím­co kněz je vytr­va­lý a roz­hod­ný, což vytvá­ří zají­ma­vou dyna­mi­ku a kon­trast.

Obsazení a herecké výkony

Caleb Landry Jones, kte­rý hrál Draculu, věno­val vel­kou pozor­nost nale­ze­ní hla­su a pří­zvu­ku posta­vy, což mu pomoh­lo vytvo­řit auten­tic­ký a dan­dy­ov­ský výraz. Jeho herec­tví pod­tr­hu­jí poma­lé pohy­by a cha­rak­te­ris­tic­ký hlas, kte­rý si udr­žel po celou dobu natá­če­ní.

Zoë Bleu byla herec­kým obje­vem díky své­mu při­ro­ze­né­mu talen­tu a odva­ze, ačko­liv šlo o její prv­ní fil­mo­vou roli. Matilda De Angelis zau­ja­la reži­sé­ra svo­jí pro­fe­si­o­na­li­tou a schop­nos­tí zůstat sou­stře­dě­ná i v nároč­ných pod­mín­kách natá­če­ní.

Guillaume de Tonquédec a Christoph Waltz pat­ří mezi zku­še­né her­ce, kte­ří při­ná­še­jí do fil­mu pre­ciz­nost a hloub­ku. Waltz, kte­rý ztvár­nil kně­ze, byl pro roli vybrán i díky své spo­lu­prá­ci na pro­jek­ci před­cho­zí­ho Bessonova fil­mu a oka­mži­tě při­jal nabíd­ku.

Jejich spo­leč­ná scé­na byla natá­če­na až na kon­ci, aby zdů­raz­ni­la napě­tí a inten­zi­tu jejich stře­tu, kte­rý pro­bě­hl s noble­sou a vzá­jem­ným respek­tem.

Kreativní tým a vizuální stránka

Spolupráce s uměl­cem Patrice Garciou, zná­mým z Pátého ele­men­tu, pro­bí­ha­la již od raných fází, kdy se sou­stře­di­li na čis­tou kre­a­ti­vi­tu bez ohle­du na nákla­dy. Garcia vytvo­řil klí­čo­vé návrhy kos­tý­mů, Draculovy hel­my a pro­stře­dí, kte­ré pomoh­ly defi­no­vat vizu­ál­ní styl fil­mu.

Výprava pod vede­ním Huguesa Tissandiera byla peč­li­vě při­pra­ve­na s důra­zem na his­to­ric­kou věro­hod­nost i este­tic­kou kva­li­tu. Pro natá­če­ní byly vyu­ži­ty auten­tic­ké loka­ce, napří­klad Hôtel de la Marine na Place de la Concorde, i ate­li­é­ro­vé scé­ny, jako Draculova hrad­ní kom­na­ta.

Kostýmy a hudba

Corinne Bruand navrh­la více než 2000 kos­tý­mů, peč­li­vě voli­la barev­né tóny pro jed­not­li­vé posta­vy. Draculův fia­lo­vý oděv, svět­le mod­ré tóny Miny či víno­vá barva Marie, sym­bo­li­zu­jí­cí krev, pod­tr­hu­jí cha­rak­te­ro­vou hloub­ku postav. Kostým kně­ze má tra­dič­ní bavor­ský střih kon­ce 19. sto­le­tí, včet­ně detai­lů jako obsah kufří­ku pro­ti upí­rům.

Hudbu slo­žil Danny Elfman, kte­rý dlou­ho váhal s při­je­tím nabíd­ky, ale nako­nec vytvo­řil emo­tiv­ní a atmo­sfé­ric­ký soun­d­track odpo­ví­da­jí­cí tónu fil­mu. Jeho téma k úvod­ní scé­ně vzbu­di­lo u Bessona sil­né emo­ce a spo­lu­prá­ce byla ote­vře­ná a tvůr­čí.

Technické zázemí a komparz

Besson kla­dl důraz na to, aby roz­po­čet byl vidět na plát­ně, a pro­to zapo­jil stov­ky taneč­ní­ků a kom­par­zis­tů do davo­vých scén, čímž dodal fil­mu auten­ti­ci­tu a život. Ve spo­lu­prá­ci s před­ní­mi tech­ni­ky, včet­ně kolo­ris­ty pra­cu­jí­cí­ho pro reži­sé­ry jako Scorsese či Tarantino, bylo dosa­že­no vyso­ké kva­li­ty zvu­ku i barev­né korek­ce.

Režisér také oce­nil prá­ci zbro­jí­ře, se kte­rým spo­lu­pra­co­val již před 25 lety, což při­spě­lo k detail­ní­mu a věro­hod­né­mu ztvár­ně­ní kos­tý­mů vojá­ků v úvod­ních scé­nách.

Rozhovor s Calebem Landrym Jonesem

Herec zdů­raz­nil, že Bessonova vize Draculy je hlu­bo­ce roman­tic­ká a intim­ní, zamě­ře­ná na bolest ze ztrá­ty lás­ky a ocho­tu ji zno­vu najít. Tento pří­stup je pod­le něj upřím­něj­ší než v před­cho­zích ver­zích a umož­ňu­je divá­kům vcí­tit se do posta­vy.

Caleb si vši­ml ele­gan­ce a este­tič­nos­ti Draculy, což mu pomoh­lo pro­nik­nout pod povrch posta­vy. Pro natá­če­ní absol­vo­val inten­ziv­ní výcvik v jízdě na koni, šer­mu a prá­ci se zbra­ně­mi, kte­rý ho nako­nec bavil díky pes­t­ros­ti tré­nin­ků.

V hla­so­vém pro­je­vu hle­dal hlu­bo­ký, téměř pla­zí tón, kte­rý se stal cha­rak­te­ris­tic­kým prv­kem jeho posta­vy a držel se ho po celý čas natá­če­ní.

Doporučil reži­sé­ro­vi Zoë Bleu pro roli Miny, kte­rou pova­žo­val za ide­ál­ní díky její při­ro­ze­nos­ti a talen­tu, a vyzdvi­hl i pro­fe­si­o­nál­ní pří­stup Matildy De Angelis, kte­rá zvlá­da­la nároč­né natá­če­ní i přes sou­běž­né pro­jek­ty.

Setkání s Christophem Waltzem popsal jako výji­meč­né a inspi­ra­tiv­ní, kdy herec­ký part­ner nikdy nepo­u­ží­val svou pře­va­hu a jejich spo­lu­prá­ce byla zalo­že­na na vzá­jem­ném respek­tu.

Natáčení a inscenace

Natáčení sek­ven­ce na paříž­ské pou­ti bylo původ­ně plá­no­vá­no v reál­ném pro­stře­dí, ale kvů­li nepřed­ví­da­tel­né­mu poča­sí byla scé­na kom­plet­ně pře­to­če­na ve stu­diu, při­čemž se zacho­va­ly všech­ny deko­ra­ce i kos­týmy. Výsledek byl tak pře­svěd­či­vý, že herec sám zapo­mněl, že scé­na nevznik­la ven­ku.

Caleb Landry Jones oce­nil Bessonovu schop­nost zvlád­nout i nároč­né situ­a­ce a vyu­žít kre­a­ti­vi­tu k dosa­že­ní kva­lit­ní­ho výsled­ku.

Zdroj: AQS, a.s., divi­ze Bioscop