Roklina - Žánrový mix Scotta Derricksona s Milesem Tellerem a Anyou Taylor-Joy

Roklina

Hodnocení článku

(3 hla­sů, prů­měr: 4,67 z 5)

Loading...

Dva zku­še­ní agen­ti Levi a Drasa (Anya Taylor-Joy a Miles Teller) se sblí­ží, přes­to­že dosta­li za úkol hlíd­ko­vat na pro­ti­leh­lých stra­nách záhad­né rokli­ny. Když se zlo, kte­ré v ní dří­má, začne drát na povrch, muse­jí spo­jit síly a poku­sit se pře­žít...

Režisér Scott Derrickson začí­nal na začát­ku sto­le­tí jako reži­sér Hellraisera 5: Inferno. Debut u direct-to-video pokra­čo­vá­ní mu teh­dy nemu­sel věš­tit kdo­ví­jak zář­nou budouc­nost, ale ode­psat Derricksona by v té době byla chy­ba. Díky horo­rům V moci ďáb­la, Sinister, Chraň nás od zlé­ho a Černý tele­fon se postup­ně stal jed­ním z nej­u­zná­va­něj­ších sou­čas­ných horo­ro­vých reži­sé­rů. Blockbusterové řemes­lo si vyzkou­šel u pře­dě­láv­ky sním­ku Den, kdy se zasta­vi­la Země a prv­ní­ho Doctora Strange a ješ­tě letos v říj­nu uve­de Černý tele­fon 2. Hororovému žán­ru zůstá­vá věr­ný i ve svém osmém celo­ve­čer­ním fil­mu – i když je to ten­to­krát tro­chu slo­ži­těj­ší.

Roklina je mixem roman­tic­ké­ho špi­o­náž­ní­ho thrille­ru se sci-fi a horo­rem. Scénář k této exklu­ziv­ní novin­ce pro Apple TV+ napsal Zach Dean, kte­rý v roce 2021 vytvo­řil pro Amazon Prime hit Válka zítř­ka s Chrisem Prattem. V roce 2020 skon­čil Deanův scé­nář na Black Listu nej­lep­ších nere­a­li­zo­va­ných scé­ná­řů a Derrickson se nyní může opřít o cha­risma­tic­ké herec­ké duo Anya Taylor-Joy a Miles Teller. Apple TV+ si uve­de­ní chytře naplá­no­va­lo na dneš­ní sv. Valentýna, a tak by tahle netra­dič­ní roman­tic­ká podí­va­ná moh­la nejed­no­mu páru zpří­jem­nit večer. Otázkou ale zůstá­vá – je to vůbec mož­né?

Anya Taylor-Joy a Miles Teller jsou skvě­lou herec­kou vol­bou, díky kte­ré je sle­do­vá­ní fil­mu pří­jem­něj­ší. Ne snad pro­to, že by jejich posta­vy byly kdo­ví­jak pro­pra­co­va­né nebo že by scé­nář nabí­zel kom­plex­ní cha­rak­te­ry. Ve sku­teč­nos­ti nejde o pří­liš funkč­ní roman­ci – jak­ko­li se oba her­ci sna­ží, budo­vá­ní jejich che­mie a hlub­ší­ho pou­ta půso­bí poně­kud umě­le. Film je pře­váž­ně vyprá­věn z pohle­du Tellerova Leviho, kte­rý se postup­ně sezna­mu­je s Drasou – a stej­ně jako on ji pozná­vá i divák.

Během sle­do­vá­ní snad­no napad­ne myš­len­ka, že by ten­to svět mohl fun­go­vat lépe jako seri­ál nebo video­hra. S del­ším časem by bylo mož­né lépe roz­pra­co­vat expo­zi­ci svě­ta i samot­né posta­vy. Možná by nej­lé­pe fun­go­val jako limi­to­va­ná série, kte­rá by dala pří­bě­hu vět­ší pro­stor. Mnozí divá­ci si mož­ná během sle­do­vá­ní budou říkat, jest­li si mís­to fil­mu Apple TV+ omy­lem nepus­ti­li novin­ku Netflixu – scé­nář totiž občas půso­bí přes­ně jako ty, kte­ré na běží­cím páse chr­lí net­fli­xov­ský algo­rit­mus. Sem tam se sice obje­ví zají­ma­vý nápad, ale jinak jde o mno­ho­krát vyšla­pa­nou ces­tu. Sigourney Weaver je tu prav­dě­po­dob­ně jen jako pomrk­nu­tí na Vetřelce, a i když soun­d­track od dua Trent Reznor a Atticus Ross samo­zřej­mě potě­ší, ten­to­krát pat­ří mezi jejich méně výraz­né prá­ce.

Respekt si zaslou­ží Taylor-Joy a Teller, kte­ří se do svých rolí pono­ři­li a nene­chá­va­jí se vyko­le­jit tím, že se scé­nář postup­ně stá­vá tro­chu směš­ným. Jde roz­hod­ně o zají­ma­vý pokus spo­jit dohro­ma­dy špi­o­náž­ní sní­mek, roman­ci, horor a sci-fi. Jakmile si ale divák začne klást otáz­ky o logi­ce pří­bě­hu, film začí­ná selhá­vat. Proč vlast­ně hlav­ní dvo­ji­ce stře­ží to, co stře­ží? A proč jsou na daném mís­tě jen oni dva?

Přestože si hlav­ní her­ci mož­ná chví­le­mi říka­li, že se upsa­li spíš net­fli­xov­ské­mu fil­mu, jejich che­mie pře­ci jen mís­ty fun­gu­je a Taylor-Joy zno­vu potvr­zu­je, že pat­ří mezi nej­ta­len­to­va­něj­ší hereč­ky své gene­ra­ce. Největší napě­tí spo­čí­vá v oče­ká­vá­ní, jak se jejich vztah bude vyví­jet, a záro­veň vzbu­zu­je zvě­da­vost, co přes­ně se skrý­vá v titul­ní Roklině. A ano, divák se to dozví.

Roklina půso­bí jako film, kte­ré­mu by slu­še­lo vel­ké plát­no. Výtečná kame­ra Dana Laustsena, kre­a­tiv­ní doved­nos­ti Scotta Derricksona a dru­há polo­vi­na, kte­rá se pro­mě­ní v akč­ní podí­va­nou s horo­ro­vý­mi prv­ky, fil­mu dodá­va­jí jis­té kouz­lo. Jenže jakmi­le dojde na lámá­ní chle­ba (tedy na návště­vu Rokliny), fil­mu tro­chu spad­ne řetěz. Snadno sklouzá­vá k absurd­ním momen­tům (zvlášť pokud divák začne pře­mýš­let nad logi­kou děje) a mís­ty jako by se sám bál napl­no při­znat svou béč­ko­vost. Přitom vizu­ál­ně a pro­dukč­ně má jas­né áčko­vé kva­li­ty. A i když ho nelze úpl­ně brát váž­ně, ale­spoň se sna­ží udr­žet urči­tý seri­óz­ní tón – což si zaslou­ží jis­té uzná­ní.

Romance mezi hlav­ní dvo­ji­cí je sice kli­šo­vi­tá a kýčo­vi­tá, ale film jako celek není vylo­že­ně špat­ný. I přes slib­ný žán­ro­vý mix se vydá­vá až pří­liš kom­fort­ní ces­tou před­ví­da­tel­nos­ti a jis­tot. Přesto se nedá říct, že by nebyl zábav­ný. Hrozby z Rokliny jsou dosta­teč­ně děsi­vé, atmo­sfé­ra se v prů­bě­hu fil­mu mění a dohro­ma­dy vzni­ká miš­maš, kte­rý sice neo­sl­ní, ale ani neu­ra­zí. Jen je ško­da, že z pří­bě­hu, kte­rý byl kdy­si na Black Listu, nevznik­lo něco výji­meč­něj­ší­ho. Ve výsled­ku je to spíš „jen OK“ podí­va­ná – neu­ra­zí, ale kon­cem roku si na ni prav­dě­po­dob­ně nikdo nevzpo­me­ne. Derrickson, Taylor-Joy i Teller mají na kon­tě lep­ší fil­my.

Roklina tak mož­ná potě­ší valen­týn­ské páry, kte­ré chtě­jí něco jiné­ho než kla­si­ky jako Hříšný tanec, Pretty Woman, Notting Hill nebo Zápisník jed­né lás­ky. Ale prav­dě­po­dob­ně nepři­ne­se tolik satis­fak­ce.

„Funkční špi­o­náž­ní roman­tic­ký thriller říz­nu­tý horo­rem a sci-fi máte? A moh­la bych ho vidět?“ Na Apple TV+ ho sice úpl­ně nena­jde­te, ale sym­pa­tic­ká dvo­ji­ce Teller a Taylor-Joy doká­že tenhle neu­rá­že­jí­cí výplach pře­ci jen tro­chu zpří­jem­nit. Scott Derrickson je šikov­ný řeme­sl­ník a jeho novin­ce by mini­mál­ně slu­šel IMAX. Bohužel se ale jed­ná spíš o men­ší nevy­da­ře­ný expe­ri­ment a neo­te­sa­né fil­mo­vé cvi­če­ní než o sku­teč­ně uspo­ko­ji­vý fil­mo­vý záži­tek. Ideální pří­klad fil­mu „Not gre­at, not terri­ble“....

Verdikt: 60 %