Sedmé dítě od autora Erika Valeura

Román Sedmé dítě, jak už název napo­ví­dá, se točí kolem sed­mi malých dětí, jejichž osu­dy byly navzá­jem pro­po­je­ny už od samot­né­ho naro­ze­ní až po dospě­lost. Všechny se totiž naro­di­ly na porod­nic­kém oddě­le­ní B Královské nemoc­ni­ce a byly urče­ny ihned k adop­ci. Tedy až na jed­no z nich! S tím jed­ním se totiž pojí vel­mi tem­né tajem­ství, jež může nej­ví­ce ohro­zit nej­vyš­ší­ho před­sta­vi­te­le dán­ské­ho krá­lov­ství, a pro­to musí být za kaž­dou cenu uml­če­no.

Kniha začí­ná nale­ze­ním těla mrt­vé ženy na neda­le­ké plá­ži, v blíz­kos­ti dět­ské­ho domo­va Kongslund, ve kte­ré tu byly v roce 1961 odlo­že­ny k adop­ci oněch sedm dětí. Totožnost ženy je nezná­má, neboť nemá u sebe žád­né dokla­dy. Kdo je tato nezná­má, záhad­ná žena? Odkud se vza­la a co jí spo­ju­je s neda­lekým dět­ským domo­vem?

V 60. a 70. letech Konglund při­jí­mal téměř neko­neč­ný proud dětí naro­ze­ných v han­bě osa­mě­lým nepro­vda­ným ženám. Děti v ústa­vu uví­ta­li s jedi­ným pří­sli­bem, a to tím, že jim bude co nej­rych­le­ji nale­zen nový domov a nová rodi­na.

„Děti z naše­ho domo­va se poz­dě­ji v živo­tě potka­ly na nej­po­div­něj­ších mís­tech - aniž by to samy vědě­ly a aniž bychom jim to vzhle­dem k naší povin­nos­ti mlčet moh­li říct. Dánsko není moc vel­ké! Rodiče ado­p­to­va­ných dětí byd­le­li hod­ně blíz­ko původ­ních bio­lo­gic­kých rodin a nevě­dě­li o tom. potká­va­li se v super­mar­ke­tech a v obcho­dech s oble­če­ním, aniž by tuši­li sou­vis­lost. Hráli ve stej­ném bad­min­to­no­vém klu­bu, zdra­vi­li se a mys­le­li si: to je ale zají­ma­vý člo­věk, s ním bych se rád sezná­mil blíž, dokon­ce se do sebe zami­lo­vá­va­li, zasnu­bo­va­li se a bra­li se, ale nic nevě­dě­li...“

Ovšem když se o něko­lik let poz­dě­ji nale­ze na plá­ži ona mrt­vá žena, roz­běh­ne se vel­mi roz­sáh­lé vyšet­řo­vá­ní, kte­ré doslo­va zasáh­ne celé Dánsko. A vám při čte­ní jed­not­li­vých strá­nek naska­ku­je pořád jed­na a tytéž otáz­ka: Tajil snad dět­ský domov ty spous­ty let skan­dá­ly, jež saha­jí i do vrs­tev té nej­vyš­ší spo­leč­nos­ti? Pokud ano, jak je mož­né, že k tomu moh­lo dochá­zet tolik let bez povšim­nu­tí?

Hlavní posta­vou celé­ho pří­bě­hu je Inger Mare Ladegaardová, kte­rá se naro­di­la s mno­ha defor­ma­ce­mi a posti­že­ní­mi, a bohu­žel jako jedi­ná z oněch sed­mi dětí nako­nec neby­la ado­p­to­vá­na. Pěstounkou se jí sta­la Magna, prví ředi­tel­ka koje­nec­ké­ho ústa­vu Kongslund, jež za dív­ku cíti­la nejen morál­ní odpo­věd­nost, ale i tak tro­chu si jí zami­lo­va­la, mož­ná i pro její bez­bran­nost.

„Všech šest dětí, kte­ré o Vánocích žily v Pokoji mimi­nek, bylo ado­p­to­vá­no. Jen to sed­mé, kte­ré si po poro­du pro­šlo toli­ka ope­ra­ce­mi, zůstá­vá. Je to hol­čič­ka: je fyzic­ky posti­že­ná, ale i přes­to krás­ná.“

A prá­vě tato nená­pad­ná, nyní už mla­dá žena, tak tro­chu i nave­nek pla­chá (ovšem zdá­ní může kla­mat), ode­šle pět ano­nym­ních dopi­sů, kte­ré roz­pou­ta­jí doslo­va vra­žed­ný kolo­toč a pří­val spous­ty otá­zek bez odpo­vě­dí. Kdo je John Bjergstrand? Proč tolik pod­po­ru­je dán­ská vlá­da zrov­na toto zaří­ze­ní - Kongslund? Co pojí mrt­vou ženu na plá­ži s neda­lekým dět­ským domo­vem? Proč najed­nou začí­na­jí umí­rat ony děti ze záhad­né foto­gra­fie sed­mi malých trpas­lí­ků?

„Pod sta­rou fot­kou stál text vytiš­tě­ný přes obě stra­ny: Sedm malých trpas­lí­ků - pět chlap­ců a dvě dív­ky - byd­lí ve Sloním poko­ji a všich­ni jsou při­pra­ve­ni najít v novém roce šťast­ný domov!“

Po pře­čte­ní celé­ho pří­bě­hu zjis­tí­te, že je kni­ha napros­to skvě­le slo­že­nou mozai­kou, co do sebe doko­na­le zapa­dá. Možná vás tro­chu zamra­zí při myš­len­ce, že je tam spous­ta dětí naro­ze­ných ve tmě, kte­ré nikdo nechce, nebo záha­da mrt­vé ženy na pís­ku, kte­rá bude muset zůstat chví­lí „ležet v archi­vu“, než se odkry­je její sku­teč­né tajem­ství.

To a mno­ho dal­ší­ho vás pak dove­de k samot­né myš­len­ce celé­ho pří­bě­hu, že v živo­tě kaž­dé­ho člo­vě­ka exis­tu­jí něja­ké tem­né kapi­to­ly, ke kte­rým se mož­ná nera­di vra­cí­me, ale u kte­rých by se měla prá­vě ta sku­teč­ná prav­da vždy dohle­dat....

Kniha Sedmé dítě je vel­mi roz­sáh­lé dílo (sko­ro na nece­lých 840 stra­nách) plné­ho napě­tí a oče­ká­vá­ní, kde se sna­ží­te za kaž­dou cenu při­jít celé záha­dě na kloub. Stránku po strán­ce poma­lu roz­plé­tá­te zamo­ta­ný pří­běh a dostá­vá­te se k pod­sta­tě celé­ho tajem­ství, kte­ré nemě­lo být nikdy odha­le­no, ale nako­nec pře­ci jen se to poda­ří!

Děj je jed­no­du­chý a s při­bý­va­jí­cí­mi strán­ka­mi se poma­lu roz­plé­ta­jí jed­not­li­vé dějo­vé lin­ky hlav­ních postav. Autor doslo­va líčí život kaž­dé posta­vy (a není jich tu málo) od její­ho naro­ze­ní, přes dět­ství až nyněj­ší dospě­lost. Spoustu jmen, vel­ké množ­ství časo­vých etap, prů­řez do živo­ta boha­tých a chudých v atmo­sfé­ře mra­zi­vé­ho Dánska, ale to vše - i když se to zdá jako zby­teč­né a zdlou­ha­vé infor­ma­ce - vše to do sebe pěk­ně zapa­dá jako dob­ře pro­ma­za­ný stroj. 

Komu neva­dí kni­hy vel­ké­ho roz­sa­hu, milu­je napě­tí a roz­plé­tá­ní nej­růz­něj­ších tajem­ství, tak si s kni­hou „Sedmé dítě“ při­jde na své, neboť je moc hez­ky zpra­co­va­ná a poměr­ně dob­ře se čte.

SEDMÉ DÍTĚ

• Autor: Erik Valeur
• Z dán­ské­ho ori­gi­ná­lu DET SYVENDE BARN pře­lo­ži­la Magdalena Jírková
• Vydal DOBROVSKÝ s.r.o., v edi­ci Knihy Omega v roce 2017
• Počet stran: 838
• ISBN: 978-80-7390-503-3

---

Foto: Andrea Bátovská & DOBROVSKÝ s.r.o.

---