Spy Kids 2

Teprve nedáv­no jsem se z dlou­hé chví­le odhod­lal jít na tohle Rodriguezovo díl­ko urče­né prvot­ně pro dět­ské pub­li­kum a věř­te, neli­to­val jsem.

Když jsem byl malý, chtěl jsem být, asi jako kaž­dý kluk, pope­lá­řem a hned potom špi­o­nem. Junimu a Carmen Cortezovým se tenhle můj sen spl­nil, ne snad že by byly pope­lá­ři, jsou špi­o­ni. A to ne jen tak leda­ja­cí, mají úro­veň 2, což zna­me­ná, že můžou, no teď zrov­na nevím, ale můžou udě­lat spous­tu věcí, o kte­rých si nor­mál­ní smr­tel­ník nesmí nechat ani zdát. Patří do spe­ci­ál­ní­ho oddí­lu OSS, špi­ón­ské orga­ni­za­ce v USA, do oddě­le­ní dět­ských špi­o­nů. V tomhle obo­ru jsou abso­lut­ní špič­kou, jak by také neby­ly, když mají rodi­če a pra­ro­di­če, kte­ří pra­co­va­li a pra­cu­jí v OSS. To už mají Juni a Carmen sko­ro zakó­do­va­né v genech. Je tu ale kon­ku­ren­ce, sou­ro­zen­ci Gigglesovi se sna­ží vydrá­pat naho­ru a zastí­nit Cortezovi. Jejich otec se dokon­ce stá­vá ředi­te­lem OSS a tak není divu, že Juni a Carmen hra­jí brzy dru­hé hous­le. S tím se ale samo­zřej­mě nechtě­jí jen tak smí­řit a pro­to se pod­vo­dem dostá­va­jí mís­to svých hlav­ních riva­lů na extrém­ně nebez­peč­nou a důle­ži­tou misi…

Přiznávám, že prv­ní díl Spy Kids jsem nevi­děl a mys­lel jsem si, že se Rodriguez pomá­tl. Teď ale vidím, že se budu muset omlu­vit, pro­to­že Spy Kids 2 je skvě­lý film. Ne snad že by to byl film bez kazů, to ani omy­lem, ale je to tak ukrut­ná zába­va, že vám ty kazy ani vadit nebu­dou, nao­pak, bude­te se jim smát a dych­ti­vě čekat co ten blá­zen z Texasu nato­čil na dal­ší okén­ko. Rodriguez je feno­mén, o tom není spo­ru, ale tady se dá při­rov­nat snad jedi­ně k Cimrmanovi, pro­to­že půso­bit v jed­nom fil­mu jako reži­sér, scé­náris­ta, kame­ra­man, pro­du­cent, stři­hač, a bůh ví co ješ­tě, to je sous­to pro téměř rene­sanč­ní­ho člo­vě­ka.

Rodina Cortezových se sklá­dá z Juniho (Daryl Sabara), Carmen (Alexa Vega), otce Gregoria (Antonio Banderas), mat­ky Ingrid (Carla Gugino), babič­ky (Holland Taylor) a dědeč­ka (Ricardo Montalban). Setkáte se tu také s pár oblí­be­nýmí xych­ty z Rodriguezových ostat­ních fil­mů, napří­klad Danny Trejem a Cheech Marinem, kte­ré jste oba moh­li vidět jak v Desperadovi, tak v Od sou­mra­ku do úsvi­tu. Šíleného vědá­to­ra, nezbyt­nou to posta­vu v kaž­dém bijá­ku o agen­tech si tu stři­hl Steve Buscemi a je zby­teč­né dodá­vat, že skvě­le.

Příběh je úpl­ně zcest­ný, děra­vý jako řeše­to, ale to je úpl­ně jed­no, pro­to­že tady je povo­le­no úpl­ně všech­no. Všeuměl Rodriguez si pros­tě udě­lal radost a nato­čil něco, z čeho prýští nápa­dy na všech­ny stra­ny a když si nedá­te pozor, tak půjde­te z kina postří­ka­ní od hla­vy až k patě. Ne snad oně­mi nápa­dy, ale smí­chy bys­te se moh­li polít coca-colou, nebo mož­ná i …, no to asi ne, ale kdo ví. Prostě všech­no je tu brá­no s nad­sáz­kou a když se tomu podří­dí­te, tak se spo­lu s hlav­ní­mi hrdi­ny vyřá­dí­te do sytos­ti. Vypočítávat jak se poved­la hud­ba, střih, režie, kame­ra je u toho­hle fil­mu úpl­ně zby­teč­né, pro­to­že toho vše­ho si v zápla­vě čiro­či­ré zába­vy ani nesta­čí­te povšim­nout.

Jak vidí­te, já byl tímhle díl­kem napros­to kon­ster­no­ván a z křes­la jsem se zve­dal s kře­čí v kout­cích. Takhle jsem se už dlou­ho nesmál a dopo­ru­ču­ji vám tenhle film až si bude­te chtít zlep­šit nála­du, pro­to­že je to pros­tě nářez a kopec zába­vy k tomu.

---