Báječná Angelika

BA

Merveilleuse Angelika je francouzsko-německo-italský film, kte­rý nato­čil reži­sér Bernard Borderie pod­le romá­nu Anne a Serge Golonových a kte­rý byl uve­den v roce 1965.

Obsah filmu

Film začí­ná bizar­ní scé­nou: Conan Bécher, inkvi­zič­ní mnich, kte­rý se posta­vil pro­ti hra­bě­ti Peyracovi, obvi­nil ho z čaro­děj­nic­tví a odsou­dil k pla­me­nům na Place de Grève, je pro­ná­sle­do­ván po Paříži ban­di­ty, kte­ří ho odvle­čou do dou­pě­te Calembredaina ali­as Nicolase. Je pro něj při­pra­ve­na hra­ni­ci, aby pomstil Joffreyho smrt, ale Bécher, vydě­še­ný před­sta­vou muče­ní, kte­ré mu sli­bu­jí, na mís­tě umí­rá a nechá­vá své katy s nata­že­ný­ma ruka­ma, kte­ří, aby zapo­mně­li na své zkla­má­ní, spě­cha­jí osla­vit jeho smrt alko­ho­lem.

Zatímco všich­ni ban­di­té hodu­jí, Angelika živo­ří ve svém luxus­ním poko­ji. Nicolas se k ní při­dá a nedo­ká­že se pře­nést přes její melan­cho­lii, a tak zkou­ší štěs­tí mís­to ní; Angelika se nako­nec vzdá, i když pře­mýš­lí o pomstě všem, kte­ří ji uči­ni­li nešťast­nou. Calembredaine a jeho par­ta se o svou mar­ký­zu dob­ře sta­ra­jí, což se nelí­bí žár­li­vé­mu Polákovi, pro­sti­tu­to­vi, kte­rý pro­ti ní vzbu­dí tro­chu vše­o­bec­né nespo­ko­je­nos­ti. Když Angelika při útě­ku před Barcarolem (trpas­lí­kem z Calembredainovy dru­ži­ny) une­se psa, kte­ré­ho dob­ře zná, vyu­ži­je toho její sok a naří­dí Nicolasovi, aby se jí zba­vil pod zámin­kou, že si zahrá­vá s poli­cií: pes, kte­ré­ho se jí poda­ři­lo zklid­nit, není ve sku­teč­nos­ti nikdo jiný než Sorbonne, pes Françoise Desgreze, Joffreyho práv­ní­ka, kte­rý se stal poli­cis­tou. Angelika tuto zná­most vysvět­lí, ale nezů­sta­ne to bez povšim­nu­tí: Velký Coërse, Calembredainův rival­ský ban­di­ta, pošle jed­no­ho ze svých vyslan­ců pro Angeliku, aby vysvět­li­la svou zná­most s poli­cií, což je v očích těch­to ban­di­tů, kte­ří pova­žu­jí svůj více­mé­ně neú­toč­ný pakt s Calembredainem za poru­še­ný, pod­vod. Nicolas se radě­ji roz­hod­ne s vyslan­cem bojo­vat. Po sou­bo­ji, v němž pro­hra­je, vysla­nec Velkého Coërse situ­a­ci ješ­tě zhor­ší a navrh­ne své­mu vůd­ci pomstu: spo­jí síly s poli­cií a pře­pad­nou Calembredainovu ban­du na příští slav­nos­ti.

Zatímco se celá Paříž hrne na fes­ti­val, kde kome­di­an­ti a dal­ší uměl­ci před­vá­dě­jí své umě­ní, Nicolas jen o vlá­sek unik­ne dýce Coërseova vyslan­ce a pak se se svý­mi lid­mi pus­tí do bitvy mezi obě­ma kla­ny, dokud nepři­je­de poli­cie s posi­la­mi. Poté s Angelikou prchá, ale neu­nik­ne kul­ce jed­no­ho z poli­cis­tů a umí­rá Angelice v náru­čí.

Mezitím Velký Coërse nechal pře­pad­nout Calembredainovo dou­pě, odvést děti a bohat­ství a nechal poli­cii, aby tam chy­ti­la pro­sti­tut­ky a potresta­la je. Když se kapi­tán strá­že (opi­lý) sna­ží vyu­žít Angeličiných půva­bů, požá­dá ho o svo­le­ní, aby mohl s pomo­cí jeho poli­cis­tů při­vést její děti, a slí­bí mu, že se k němu poté vrá­tí, aby mu pro­ká­za­la svou pří­zeň. Získá zpět své dva syny od ciká­nů, kte­rým byl mlad­ší z nich pro­dán, a poté je svě­ří hos­tin­ské­mu z „Coq har­di“.

Angelika se poz­dě­ji ve chví­li zamyš­le­ní setká s milým mla­dí­kem, kte­rý se před­sta­ví jako Vítr, ale je zná­mý spí­še jako Poète crot­té. Píše letá­ky a je hle­dán poli­cií.

Angelika pře­bí­rá Coq Hardi, kte­rý pokřtí „Le Masque rou­ge“, a posta­rá se o to, aby ten­to skrom­ný hos­ti­nec pro­spe­ro­val a brzy se stal ele­gant­ním a slav­ným mís­tem. Jednoho veče­ra se tucet mas­ko­va­ných a opi­lých dvo­řa­nů zmoc­ní Linota, chlap­ce, kte­ré­ho Angelika vza­la pod svá kří­d­la po poráž­ce rodu Calembredaine, a sna­ží se ho obě­to­vat. Následuje sou­boj dvou dvo­řa­nů, mezi nimiž je i mar­kýz de Plessis-Bellières (Angéličin bra­tra­nec), kte­rý odmít­ne tuto imbe­ci­li­tu. Jeden z nich však dítě zabi­je, při­čemž se poz­dě­ji uká­že, že vrah je krá­lův bra­tr. Angelika je brzy zaže­ne, ale láhve, kte­ré hodi­li do ohně, brzy pro­mě­ní malou gar­go­tu v peklo. Angelika opět o všech­no při­šla, a to vinou stej­ných dvo­řa­nů, kte­ří jí kdy­si pří­sa­ha­li záhu­bu, podí­le­li se na spik­nu­tí pro­ti krá­li a kte­ré moh­la udat jen ona.

Aby se pomsti­la, roz­hod­ne se Angelika v postup­ně vydá­va­ných pam­fle­tech (peč­li­vě sepsa­ných Poète crot­té) zve­řej­nit jmé­na dvo­řa­nů odpo­věd­ných za vypá­le­ní její­ho hos­tin­ce a spo­lu­vi­ní­ků Linotovy smr­ti; celá Paříž sle­du­je tato obvi­ně­ní, kte­rá brzy zne­po­ko­jí krá­le, jenž v nich roz­po­zná vel­ké muže dvo­ra a přá­te­le své­ho bra­t­ra. V oba­vě, že by tyto letá­ky moh­ly jeho bra­t­ra udat jako vra­ha dítě­te, nabíd­ne Angelika pro­střed­nic­tvím Françoise Desgreze pení­ze a mno­ho výhod, aby mlče­la a spl­ni­la si svůj sen: zalo­žit továr­nu na čoko­lá­du. Později je Poète crot­té chy­cen a obě­šen na pří­kaz pana, za což se Angelika cítí odpo­věd­ná.

Její továr­na na čoko­lá­du se brzy sta­ne mód­ním mís­tem a Angelika zbo­hat­ne. Krásná dív­ka má však vět­ší sen: sní o tom, že se vrá­tí ke dvo­ru a zís­ká šlech­tic­ký titul. Tyto ambi­ce se brzy začnou točit kolem její­ho bra­tran­ce, mar­ký­ze de Plessis-Bellières, za kte­ré­ho se chce pro­vdat. Řekne jí, že chce pro­dat rodin­ný maje­tek, kde vyrůs­tal a kde poznal své­ho bra­tran­ce: Angelika se roz­hod­ne, že ho odkou­pí a dá mu ho jako sva­teb­ní dar. Po mno­ha hád­kách se Angelika zno­vu oci­tá v ohro­že­ní ze stra­ny spik­len­ců, kte­ří se po Fouquetově zatče­ní obá­va­jí, že budou popo­ta­ho­vá­ni, pro­to­že s ním uza­vře­li doho­du o vraž­dě krá­le, kte­ré Angelika zabrá­ni­la. Přísahají, že ho zabi­jí, ale mar­kýz de Plessis-Bellières mís­to toho navrh­ne, aby se vyda­li pro kaze­tu (důkaz jejich spik­nu­tí), kte­rá byla ukry­ta v rodin­ném síd­le, kam se uchý­li­la Angelika. Nabídne mu doho­du: kaze­tu výmě­nou za jeho ruku. Když se však chys­tá k notá­ři, aby sepsal odda­cí list, roz­mys­lí si to a ute­če, zatím­co její bra­tra­nec nechá kaze­tu zmi­zet v neda­le­kém ryb­ní­ku.

Po návra­tu do Paříže je Angelika pozvá­na (dalo by se říci, že povo­lá­na) jako Sancé de Monteloup na krá­lov­skou pro­me­ná­du, kde ji její bra­tra­nec před­sta­ví Ludvíku XIV. a požá­dá panov­ní­ka o požeh­ná­ní k jejich sňat­ku. Angelika se tak oci­tá v pas­ti a je nuce­na pro­vdat se za své­ho bra­tran­ce, což ji nako­nec potě­ší. Chvíli se zdá­lo, že král hra­běn­ku de Peyrac poznal, ale nako­nec si to roz­mys­lel a budou­cí­mu páru požeh­nal.

V souvislosti s romány Serge a Anne Golonových

Román, pod­le kte­ré­ho byl film nato­čen, se jme­nu­je „Angélique, le che­min de Versailles“ a nava­zu­je na „Angélique, Marquise des Anges“. Román začí­ná ve chví­li, kdy se Angelika ocit­ne na Dvoře zázra­ků, kam se uchý­lí s Nicolasem poté, co její man­žel hra­bě Joffrey de Peyrac zemřel na hra­ni­ci. Román je roz­dě­len do dvou dílů: film více­mé­ně nava­zu­je na román. Vypráví o spo­le­čen­ském vze­stu­pu Angelika Morensové, kte­rá postup­ně žije na Dvoře zázra­ků, zachrá­ní své dvě děti, vykou­pí se z degra­da­ce žeb­rá­ka a díky obcho­du s čoko­lá­dou v Paříži se sta­ne váže­nou měš­ťan­kou. Do obsa­ze­ní nepat­ří David, kte­rý ji pozve do Moulin de Javel na bře­hu Seiny a kte­rý se poz­dě­ji obje­ví v dob­ro­druž­stvích Angélique. Uvědomuje si, že u této mla­dé šlech­tič­ny, kte­rá není tako­vou malo­měš­ťač­kou, jakou se zdá být, nemá šan­ci... Stejně jako posta­va Desgreze, kte­rý není tak doce­la „las­ka­vým pří­te­lem“ jako ve fil­mu, ale spí­še bru­tál­ním, muž­ným milov­ní­kem, pách­nou­cím tabá­kem, kte­rý si ve fil­mu „nedo­ká­že udě­lat vzpo­mín­ky nad rámec svých mož­nos­tí“, ale má sen­ti­men­tál­ní vztah k Angelice, do níž se zami­lu­je. Tato posta­va se v romá­nech obje­ví i v Akadii. Desgrez je auten­tic­ká posta­va. A koneč­ně, milost­ný vztah, kte­rý navá­že s Philippem Duplessis-Bellièrem, nemá nic spo­leč­né­ho se slzo­pud­nos­tí, kte­rá se ve fil­mu obje­vu­je. Je to vel­mi slo­ži­tý vztah, milost­ná vášeň, kte­rá má své důsled­ky v násle­du­jí­cích svaz­cích, včet­ně knih Indomitable Angélique a Angélique se révol­te. Se svým bra­tran­cem Philippem má napří­klad dítě Charlese Henriho, kte­rý je v násle­du­jí­cích romá­nech zabit...

Photo © Compagnie Industrielle et Commerciale Cinématographique (CICC)

[Wikipedie]