#DP193: Komiksový výběr Spider-Man #52: Negativní expozice

Autorem člán­ku je Daniel Palička

Vydalo Hachette Fascioli v pev­né vaz­bě v roce 2021. Původně vyšlo jako čís­la 1 až 5 mini­sé­rie Spider-Man/Doctor Octopus: Negative Exposure a jako čís­la 39 až 41 série Peter Parker: Spider-Man v nakla­da­tel­ství Marvel. České vydá­ní se pro­dá­vá v plné ceně za 249 Kč na stán­cích. 

 

Scénář: Brian K. Vaughan, Paul Jenkins, 

Kresba: Staz Johnson, Mark Buckingham

 

Nebudu se tajit tím, že Doctora Octopuse pova­žu­ji za mého nej­ob­lí­be­něj­ší­ho spi­der­ma­nov­ské­ho zápo­rá­ka. Je to mož­ná zvlášt­ní, ale pro mě byl vždyc­ky Spider-Manovým neme­sis čís­lo jed­na na roz­díl od zlo­věst­něj­ší­ho a dale­ko nebez­peč­něj­ší­ho Green Goblina, k němuž jsem si hle­dal ces­tu až dale­ko poz­dě­ji. Otto Octavius mě coby posta­va zau­jal již v ani­mo­va­ném seri­á­lu z deva­de­sá­tých letech, ve kte­rém jsem si jej nesmír­ně oblí­bil. Podobně jako mno­ho dal­ších zlo­sy­nů, kte­ří se v ani­mo­va­ném Spider-Manovi obje­vi­li, totiž měl pro­pra­co­va­ný a pěk­ně roz­vi­nu­tý cha­rak­ter. Hned od prv­ní­ho dílu jste si o něm doká­za­li udě­lat per­fekt­ní obrá­zek. Dostali jste detail­ní pohled na jeho kru­tou minu­lost, díky čemuž jste s jeho osob­ní­mi názo­ry moh­li více sou­cí­tit, a záro­veň mu sce­náris­té dali dosta­tek pro­sto­ru v ději. Proto mohl pří­mo v akci pre­zen­to­vat nejen svá vyro­be­ná mecha­nic­ká cha­padla, ale také vlast­ní inte­lekt. Prostě skvě­le napsa­ný zloun se vším všu­dy. Co víc chtít? Pak při­šel dru­hý Spider-Man od Sama Raimiho (v něm Doctor Octopus oprav­du zazá­řil) a poté násle­do­va­ly komiksy, jež mi Octavia lec­kdy uká­za­ly i v tro­chu jiném svět­le, než jak jsem byl dosud zvyk­lý (např. Doctor Octopus: Year One, Superior Spider-Man a mno­ho dal­ších). Když se mi pro­to dostal do rukou sva­zek “Komiksový výběr Spider-Man #52: Negativní expo­zi­ce”, byl jsem zvě­da­vý na výsle­dek. Přece jenom, pří­běhy z pera dvou ostří­le­ných komik­so­vých tvůr­ců, Briana K. Vaughana a Paula Jenkinse, musí být kva­lit­ní. Nebo snad ne?    

Kniha je roz­dě­le­na na dva samo­stat­ně fun­gu­jí­cí pří­běhy, zao­bí­ra­jí­cí se kom­pli­ko­va­nou osob­nos­tí Doctora Octopuse. První z nich, pěti­díl­ná mini­sé­rie “Negative Exposure” (v pře­kla­du “Negativní expo­zi­ce”), nás při­vá­dí do redak­ce Daily Bugle. Zkušený foto­graf Jeffrey Haight se chce za kaž­dou cenu dostat na titul­ní stra­nu novin, čehož chce docí­lit vyfo­ce­ním nej­kva­lit­něj­ší­ho sním­ku Spider-Mana, jaké­ho jen jde. To se mu sice pokaž­dé poda­ří, ovšem to by v redak­ci nesměl pra­co­vat mla­dý stu­dent Peter Parker, kte­rý je vždy rych­lej­ší než všich­ni ostat­ní.  Bohužel, co čert nechtěl, ať se Jeffrey sna­ží jak­ko­liv, nikdy se mu neza­da­ří. Překonat tří­du ve svém obo­ru totiž není žád­ná hrač­ka. Jenže jak je mož­né, že se mu daří vyfo­tit ty nej­lep­ší sním­ky a ješ­tě ke vše­mu je doká­že včas donést do redak­ce? To nemů­že být náho­da, ne? Přesně na tyto otáz­ky se Jeffrey sna­ží najít odpo­věď. Když ovšem zkří­ží ces­ty s pro­slu­lým Dockem Ockem, začne se vyví­jet neče­ka­ný sled udá­los­tí, jenž by jen málo­kdo čekal. 

Scénář Briana K. Vaughana je kom­pakt­ní. Je čti­vý, napí­na­vý a zábav­ný, díky čemuž máte moti­va­ci číst dál. A co víc, drží pěk­ně pohro­ma­dě a nemá­te pocit, že bys­te čet­li děj, v němž by se zby­teč­ně ská­ka­lo z jed­no­ho mís­ta do dru­hé­ho. Ústřední hrdi­na a jeho vnitř­ní pohnut­ky jsou uvě­ři­tel­né. Přestože s jeho cho­vá­ním a roz­hod­nu­tí­mi, kte­ré v prů­bě­hu vyprá­vě­ní uči­ní, nemu­sí­te sto­pro­cent­ně sou­hla­sit, doká­že­te si k němu i tak vytvo­řit vel­ké cito­vé pou­to. A ano, někte­rým - tře­ba mně - ho může být líto, zvlášť po dočte­ní něko­li­ka závě­reč­ných strá­nek. 

Co se týče hlav­ní­ho anta­go­nis­ty, ten je napsán bra­vur­ně. Vaughan se uchý­lil k nej­lep­ší mož­né ces­tě. Vzal kla­sic­kou, dáv­no etablo­va­nou posta­vu, dal jí moder­ní háv (v tomhle pří­pa­dě odstra­nil kla­sic­kou zeleno­žlu­tou uni­for­mu a nahra­dil ji tma­vým zele­ným oho­zem, nápad­ně při­po­mí­na­jí­cím oblek fil­mo­vé­ho Docka Ocka) a pojal ji úpl­ně jinak, než jak jsou čte­ná­ři zvyklí. Octavius je ten­to­krát nejen v roli tra­dič­ní­ho zápo­rá­ka, jenž chce za kaž­dou cenu pora­zit pavou­čí­ho hrdi­nu, ale také mani­pu­la­tiv­ní­ho a veli­ce vychyt­ra­lé­ho génia, jenž k své­mu cíli nemu­sí dospět jen za pou­ži­tí fyzic­ké síly. A když jsme u toho, jeho arci­ne­pří­tel, stě­no­le­zec Spider-Man, sice v ději figu­ru­je (zejmé­na na kon­ci sehra­je veli­ce zásad­ní roli), ale co si bude­me poví­dat, hra­je spíš dru­hé hous­le. Kdykoliv se mas­ko­va­ný hrdi­na obje­ví na scé­ně, tak pri­már­ně kvů­li drob­ným potyčkám s jiný­mi zápo­rá­ky. Pro něko­ho může jít o pří­jem­né zpes­t­ře­ní, jiné­ho může ten­to fakt spíš zamr­zet než potě­šit.  

Originální, vskut­ku zají­ma­vé poje­tí pří­bě­hu je asi jed­ním z hlav­ních důvo­dů, proč bys­te si “Negativní expo­zi­ci” měli pře­číst. Neokoukaná záplet­ka zamě­řu­jí­cí se na oby­čej­né­ho foto­gra­fa z Daily Bugle drží pohro­ma­dě nejen záslu­hou funkč­ní­ho scé­ná­ře, ale také díky skvě­le napsa­ným posta­vám (vyční­va­jí hlav­ně Jeffrey a Doctor Octopus), půso­bi­vým akč­ním scé­nám a kresbě Staza Johnsona, kte­rá je umoc­ně­na výraz­ný­mi sytý­mi barva­mi. K vše­mu při­dej­te myš­len­ku a posel­ství, což bych od mini­sé­rie podob­né­ho rázu neče­kal, a dosta­ne­te kva­lit­ní pěti­se­ši­to­vé dob­ro­druž­ství, jež má komiksá­kům co nabíd­nout. Mohu vře­le dopo­ru­čit! 

Nyní se krát­ce pře­su­ne­me k dru­hé čás­ti - k pří­bě­hu od kre­a­tiv­ní­ho dua Paul Jenkins a Mark Buckingham, původ­ně vyda­ném v sérii “Peter Parker: Spider-Man”. O něm však nebu­du bás­nit dlou­ho. Jde totiž o napros­tou kata­stro­fu. Scénář abso­lut­ně nefun­gu­je. Záporáci jsou tragič­tí (doslo­va!), humor za moc nesto­jí, byť jed­nou za čas pad­ne dob­rý vtí­pek, a z mlu­vy postav máte mís­ty pocit, jako by dia­lo­gy byly napsá­ny robo­tem. Výsledný dojem naštěs­tí zachra­ňu­je akce, něko­lik pěk­ných momen­tů a líbi­vá kres­ba Marka Buckinghama, k níž mám ovšem pár drob­ných výhrad (pře­de­vším mi nesed­ly někte­ré jed­no­du­še navr­že­né obličeje/designy postav a dro­boun­ké pane­ly). Nicméně, když to vez­mu kolem a kolem, o zázrak i tak v žád­ném pří­pa­dě nejde. Hrůza hrů­zou­cí! Od dru­hé­ho pří­bě­hu radě­ji dej­te ruce pryč, jinak bude­te trpět.    

Kniha “Komiksový výběr Spider-Man #52: Negativní expo­zi­ce” nabí­zí dva zce­la odliš­né komiksy, z nichž jeden je zda­ři­lý a dru­hý napros­to špat­ný. I navzdo­ry kri­ti­ce Jenkinsova pří­bě­hu bych vám kni­hu vře­le dopo­ru­čil už kvů­li fak­tu, že dosta­ne­te zce­la odliš­né pohle­dy na kla­sic­ké­ho spi­der­ma­nov­ské­ho pro­tiv­ní­ka. A zatím­co Vaughanův je povin­nost pro fanouš­ky Otta Octavia, Jenkinsův nechť vyzkou­ší jen ti nej­vět­ší odváž­liv­ci.     

---