Jeden bobr, dva bobři...Stovky bobrů!

Photo © SRH

Mohlo by se zdát, že němá gro­teska je dáv­no mrt­vý žánr. Éra její nej­vět­ší slá­vy skon­či­la spo­leč­ně s pří­cho­dem zvu­ko­vé­ho fil­mu na kon­ci 20. let 20. sto­le­tí a od té doby se k ní již moc auto­ři nevra­ce­jí. Ovšem potom tu máme ješ­tě Festival otr­lé­ho divá­ka, kte­rý nás jako vždy vyve­de z omy­lu. Do své­ho letoš­ní­ho výbě­ru totiž při­dal nový ame­ric­ký film Stovky bob­rů.

Film, ve kte­rém oprav­du najde­te vel­ké množ­ství bob­rů i jiných zví­řá­tek, nato­čil reži­sér Mike Chelsik, kte­rý s žánrem němé­ho fil­mu koke­to­val již u své­ho prv­ní­ho, více úspěš­né­ho fil­mu Příšera z michi­gan­ské­ho jeze­ra (Lake Michigan Monster, 2018). Stejně jako bobři i ten­to film pra­cu­je s čer­no­bí­lým vidě­ním svě­ta, šíle­nou záplet­kou a mini­mem dia­lo­gů. Normálně se sna­žím v tom­to dru­hém odstav­ci nastí­nit o čem film je. Ovšem já moc nevím, jak to mám u toho­to fil­mu udě­lat, pro­to­že kdy­bych začal popi­so­vat o čem to vlast­ně je, nej­spíš bys­te neu­vě­ři­li, že se dá na tako­vé prko­ti­ně posta­vit dvou­ho­di­no­vá němá kome­die.

Vůbec nej­lep­ší tak mož­ná bude nechat pro­mlu­vit ano­ta­ci: „Příběh z nelí­tost­né doby, kdy pří­ro­da byla ješ­tě nepo­ko­ře­ná a plná nebez­pe­čí, pojed­ná­vá o palír­ní­ko­vi jabl­ko­vi­ce, kte­rý při­jde o vše, ocit­ne se s holou zad­ni­cí v divo­či­ně a musí se postup­ně nale­ve­lo­vat až na nej­lep­ší­ho zále­sá­ka širo­ko dale­ko. Při tom pomě­ří důvtip, síly a hou­žev­na­tost nejen s živly, ale také s roz­to­div­nou zví­ře­nou, v čele s titul­ní­mi stov­ka­mi bob­rů. Videoherně vyprá­vě­ný sur­vi­val oži­vu­je pro nové milé­ni­um žánr němých gro­te­sek. V této mno­ho­ná­sob­ně zábav­něj­ší i rea­li­zač­ně nápa­di­těj­ší parafrá­zi na REVENANT Zmrtvýchvstání mís­to DiCapria boju­je o pře­ži­tí novo­do­bý Buster Keaton a jeho zví­ře­cí pro­tiv­ní­ky ztvár­ni­li lidé v celo­tě­lo­vých ply­šo­vých kos­tý­mech ve sty­lu Studia Kamarád.“.

Tento film jsem si vybral ke zhléd­nu­tí zejmé­na pro to, že jsem na něj sly­šel chvá­lu již od těch, co jej vidě­li na fes­ti­va­lu otr­lé­ho divá­ka. A já jim musím dát všem za prav­du. Pokud totiž při­stou­pí­te na nai­vi­tu a šíle­nost samot­né­ho fil­mu, bude­te se krá­lov­sky bavit. Málokdy odchá­zím z kina tak nad­šen a poba­ven, jako tomu bylo u toho­to sním­ku. Ten film má všech­no, co by měla dob­rá gro­teska mít: mini­mum dia­lo­gů, plejá­du šíle­ných ske­čů a gagů, plus roman­tic­kou lin­ku navrch. Po tech­nic­ké strán­ce mě bavi­la kom­bi­na­ce hra­ných pasá­ží a ani­ma­ce, i výbor­ná prá­ce s ruchy a hud­bou, kte­rá dopl­ňo­va­la vět­ši­nu scén. Málokdy se uchy­lu­ji k nej­vyš­ším hod­no­ce­ním. Ale tady to pros­tě nejde jinak. Jestli někdy bude­te mít tu mož­nost ten­to film vidět, pro­hlou­pí­te, když ji nevy­u­ži­je­te.