(zatím nehodnoceno)
Loading...Román pro ženy vyprávěný z chlapské perspektivy. Román retrospektivní. Román téměř růžový. Příběh muže, který se dívá do hlavně padesátky vypráví o tom, jak nedořešená minulost kontaminuje přítomnost a ovlivňuje budoucnost.
Děj vypráví samotný hlavní hrdina, skutečnost, jež prožívá a odžívá se proplétá s jeho vnitřními monology, které se mnohdy točí v začarovaném druhu. Anglické reálie vystřídají reálie francouzské, přesněji řečeno burgundské. Hlavním tématem je především vztahový trojúhelník (nečekané), nevěra (ještě poněkud více nečekané) a problémy, které z takové situace nečekaně vyplynou. Dialogy jsou nepravidelně střídány retrospekcí a odkazy na písně a jejich texty, které vždy znovu vyvolají a dokreslí náladu z doby již dávno minulé. Stačí jen pár tónů a představivost společně s Bobem Dylanem, Patti Smith, Joe Cockrem a mnoha dalšími udělá místo stroje času bezchybně svou práci. Písně mají totiž zvláštní moc a nejen pro muzikanty. Působí terapeuticky, mají schopnost zvednout nás nahoru a dolů. “Ta úžasná rocková píseň se mnou během tří minut provedla divy, prázdnota začala ustupovat lásce a bolesti, a dokonce i náznaku optimismu, energii jít dál.”
Jenže pod prvoplánovou lehce dorůžova probarvenou vrstvou se nacházejí vrstvy další, kde už všechno tak jasné není. Je vždy nejdůležitější poslechnout momentální volání srdce? Kult romantické lásky našeptává, že bezezbytku naplní všechna očekávání, ale málokdo se zajímá, co bude dál, až čas setře novost a promění touhu ve stereotyp.
A jsou muži vůbec citliví? Nebo se o nich jen tak píše v románech pro ženy? Adam a Richard, dvě strany vztahového trojúhelníku, takové citlivé jedince představují. Adam se v roli vypravěče čtenáři otevírá bezezbytku: “Zloději si kdysi obrušoval konečky prstů smirkovým papírem, aby je měli citlivější. Cítil jsem se podobně: syrový, obnažený a zranitelný.” A Richard? Ten ukáže dokonce slzy.
Konec dobrý, všechno dobré… Jen představa dobrého se u každého může projevovat odlišně. Setkání střídá loučení, nádraží střídá letiště. A ve vzduchu zůstává po přečtení poslední stránky stále stejná otázka. Takhle je to správně? Opravdu správně? A bude to platit i zítra, za týden, za rok? Kdo ví…
Nejnovější komentáře