Madagaskar 2: Útěk do Afriky

Mad2

Známá par­ta z jed­nič­ky ve slo­že­ní lev Alex, zeb­ra Marty, hro­ši­ce Gloria a žira­fák Melman se  vra­cí! Tentokrát si to namí­ří z Madagaskaru letec­ky pří­mo na afric­ký kon­ti­nent. Tam již na kaž­dé­ho z našich hrdi­nů čeká vlast­ní pří­běh, kte­rý mu osud při­chys­tal. Ač ten­to ani­mák objek­tiv­ně nedo­sa­hu­je téměř žád­né umě­lec­ké hod­no­ty, při­sti­hl jsem se, jak jeho zhléd­nu­tí dopo­ru­ču­ju kudy cho­dím. Proč?

Prostě tak kon­cen­t­ro­va­né množ­ství potrh­lých fór­ků na metr čtve­reč­ní vykouz­lí úsměv i na tvá­ři ská­ly. Takže pokud se chce­te  zba­vit špat­né nála­dy, je pro vás Madagaskar 2 jas­ná vol­ba.

O čem ale nesmí­te pře­mýš­let? O tom, že film je vlast­ně v jádru jen jakým­si polo­to­va­rem splá­ca­ným z vtip­ných scé­nek a uje­tých gagů, kte­ré se sna­ží pohro­ma­dě udr­žet pou­ze žalost­ně trap­ná dějo­vá lin­ka plná klišé. Snímek je upřím­nou sna­hou tvůr­ců divá­ka poba­vit, a to bez náro­ků na něja­ký smys­lu­pl­něj­ší dojem. Ale ne že by se nic nedě­lo, nao­pak – všu­de je vidět pře­hr­šel nápa­dů, kte­ré se sna­ži­li auto­ři nacpat do divác­ky při­ja­tel­né sto­pá­že hodi­ny a půl. Snímek má pro­to vel­mi rych­lé tem­po a srší ener­gií ve sty­lu šou­me­na Dana Nekonečného.

Na plát­ně se nám roz­vi­ne hned kvar­te­to dějo­vých linií, kopí­ru­jí­cích osu­dy kaž­dé­ho ze čtyř hlav­ních hrdi­nů. Jasně nej­hor­ší, ale bohu­žel také hlav­ní dějo­vou linií je pří­běh lva Alexe. Patosem nabi­tý pří­běh o návra­tu ztra­ce­né­ho syna oči­vid­ně vykrá­dá Lvího krá­le (1994) a nabí­zí pou­ze zápla­vu mora­li­zu­jí­cí­ho tla­chá­ní. Ostatní linie ale naštěs­tí už sto­jí za to. Ať už jsou to velevtip­né hro­ší námlu­vy či líče­ní Martyho neleh­kos­ti bytí upro­střed kon­form­ní­ho zeb­ří­ho stá­da, kde jeho indi­vi­du­a­li­ta nedo­stá­vá potřeb­ný pro­stor (a to na začát­ku vykři­ko­val: „vždyc­ky jsem si přál být čle­nem stá­da!“. Ani osu­dy žira­fá­ka Melmana coby novo­pe­če­né­ho šamana-lékaře nejsou neza­jí­ma­vé, zvlášť když film ozvlášt­ní o milost­nou lin­ku.

Tradiční opo­rou Madagaskaru je vyku­tá­le­ná par­ta tuč­ňá­ků, roz­do­vá­dě­ný soun­d­track a davo­vé scé­ny. Co mi nao­pak poně­kud kazí výsled­ný dojem je kara­te babič­ka, jejíž nasa­ze­ní do akce je vel­mi kon­tro­verz­ní. Místy je neu­vě­ři­tel­ně trap­ná, jin­dy doká­že roze­smát i ona. Něco podob­né­ho jsme moh­li sle­do­vat už v o tří­du hor­ší Karcoolce (2005), kde taměj­ší babič­ka jez­di­la na snow­bo­ar­du. Madagaskaří babič­ka pro změ­nu mlá­tí zví­řát­ka a „sran­dov­ně“ cho­dí. Její závě­reč­ná naklá­dač­ka hlav­ní­mu zápo­rá­ko­vi je ale výbor­ná.

Podobně jako někte­ří pijá­ci v oddě­le­ní s vod­kou, tak i někte­ří fil­mo­ví divá­ci hle­da­jí vyso­ce kon­cen­t­ro­va­nou zába­vu. Madagaskar 2 vám ji doká­že poskyt­nout, ovšem z hrd­la se vám kro­mě smí­chu bude drát také okříd­le­ná věta: „to je váž­ně blbost!“

Photo © Bonton