Medvědobijka, henryovka a stříbrná puška - Jak Karel May ke svým zázračným zbraním přišel?

V romá­nu Vinnetou se Shatterhand sezná­mil s puš­ka­řem Henrym, když se vystě­ho­val do St. Louis: „Neutěšené pomě­ry ve vlas­ti a řekl bych vro­ze­ná tou­ha po činech mne hna­ly přes oce­án do Spojených stá­tů.“[7] Potomstvo musí být za toto roz­hod­nu­tí Mayovi vděč­né, neboť ony zázrač­né zbra­ně - med­vě­do­bij­ka a henry­ov­ka - pochá­ze­ly prá­vě z díl­ny toho­to puš­ka­ře Henryho ze St. Louis. Redakce časo­pi­su Deutscher Hausschatz však tuto ver­zi, kte­ré důvě­řu­jí všich­ni Mayovi čte­ná­ři a kte­rou ona sama dří­ve šíři­la, v poz­děj­ších letech asi nezna­la. Na pří­sluš­ný dotaz jed­no­ho čte­ná­ře totiž v roce 1900 odpo­vě­dě­la: „Bohužel, žád­nou továr­nu na zbra­ně v St. Louis nezná­me. Henryovku Vám opat­ří kaž­dý vět­ší obchod se zbra­ně­mi.“

Ale tak jed­no­du­ché to neby­lo! Již v roce 1891 nechal May veřej­ně ozná­mit: „Ostatně tato henry­ov­ka nemá nic spo­leč­né­ho s jiný­mi puš­ka­mi, kte­ré nesou podob­né jmé­no.“[6] A o něko­lik let poz­dě­ji v dopi­se jed­no­mu čte­ná­ři zdů­raz­nil, aby se měl na pozo­ru a neza­mě­ňo­val jeho henry­ov­ku se zná­mou Henryho-Winchesterovou puš­kou: „Odpusťte, že jsem nemohl odpo­vě­dět dří­ve; byl jsem pozván na lov zub­ra na Kavkaz, kde chtě­jí vidět stří­let Old Shatterhanda (tedy mne). A zde doma teď leží cca 4 000 dopi­sů od čte­ná­řů, kte­ří chtě­jí odpo­věď... Můj Henry nemá se zmí­ně­ným Winchesterem nic spo­leč­né­ho... Má henry­ov­ka je jedi­ná puš­ka na svě­tě, kte­rá má 25 ran.“[8]

Protože Karel May umís­til své­ho puš­ka­ře Henryho do St. Louis, zatím­co vyná­lez­ce Henryovy opa­ko­vač­ky, Benjamin Tyler Henry (1821-1898) půso­bil v Claremontu (New Hampshire), Springfieldu (Massa-chussets), Windsoru (Vermont) a New Havenu (Connecticut), nelze tuto romá­no­vou posta­vu zamě­ňo­vat s his­to­ric­kým sou­čas­ní­kem stej­né­ho jmé­na a pro­fe­se.

Vlastně, jak se zdá, není vůbec jis­té, odkud hrdi­na romá­nů Karla Maye své zbra­ně sku­teč­ně vzal. V dří­věj­ších pub­li­ka­cích při­chá­ze­jí ke slo­vu dal­ší vari­an­ty. Podle jed­né z nich hrdi­na svo­ji buvo­lo­bij­ku a henry­ov­ku kou­pil i s revol­ve­rem a bowie­o­vým nožem ve Front Street v St. Louis, kde, jak kaž­dý lovec ví, jsou k mání ty nej­lep­ší a nej­spo­leh­li­věj­ší zbra­ně na svě­tě. V jiném vyprá­vě­ní je jako výrob­ce henry­ov­ky ozna­čen jis­tý Jake Hawkins ze St. Louis, nej­lep­ší puš­kař ve Státech. A v již cito­va­ném dopi­se z roku 1894 o med­vě­do­bij­ce May uve­dl: vyro­be­na pro­slu­lou fir­mou M. Flirr, San Francisco. Snad tis­ko­vá chy­ba a za původ­ním ozna­če­ním „M. Flire“ se neskrý­vá nic jiné­ho než „rifle“?

---

Poznámky:

[1] Dopis Karla Maye, 2. 11. 1894, v: Frankfurter Zeitung, říš­ské vydá­ní, z 1. 4. 1937.
[2] Karel May, Deadly dust, v: Dt. Hausschatz, Regensburg, VI (1879/80).
[3] Karel May, Oranže a dat­le, Freiburg 1894.
[4] Karel May, Růže z Kairvánu, Osnabrück 1894.
[5] Karel May, „Vánoce!“, Freiburg 1897.
[6] V: Deutscher Hausschatz, Regensburg, XVIII (1891/92).
[7] Karel May, Vinnetou, rudý gentle­man, sv. I, Freiburg 1893.
[8] Dopis Karla Maye J. Martinimu, Mühlhausen, 22. 6. 1895; sdě­le­no od L. Patsche z Vídně.
[9] Karel May, Satan a Jidáš, sv. II, Freiburg 1897.
[10] Karel May, V Kordillerách, Freiburg 1894.
[11] Karel May, V bal­kán­ských rokli­nách, Freiburg 1892.
[12] E. Weber, Karel May - kri­tic­ké poví­dá­ní, v: K otáz­kám spi­sů pro mlá­dež, Lipsko 1903.
[13] Karel May, Černý mustang, In: Der Gute Kamerad, Stuttgat, Berlín, Lipsko, XI (1896/97).
[14] Karel May, Syn lov­ce med­vě­dů, Stuttgart, Berlín, Lipsko 1890.
[15] Ramon Díaz de la Escosura (Karel May), Lesní Růžička, Drážďany (1882).
[16] G. Ferry, Zálesák, Stuttgart, Berlín, Lipsko, bez vro­če­ní.
[17] Karel May, V zemi máh­dí­ho, sv. III, Freiburg 1897.
[18] Karel May, Old Surehand, sv. III, Freiburg 1897.
[19] Sdělení Dr. Wilhelma Schevena, Drážďany, 21.12.1927; archív K. Hoffmanna
[20] Sdělení Dr. Johannese Schützeho, Chemnitz, 31.12.1927; archív K. Hoffmanna.
[21] Neues Wiener Abendblatt, 24. 2. 1937.
[22] E. E. Kisch, Ve vile „Shatterhand“. Interview s Karlem Mayem, v: Bohemia, Praha, čís. 133, 15. 5. 1910.
[23] Bohemia, Praha, 14. 10. 1898.
[24] Dopis Karla Maye F. E. Fehsenfeldovi, Freiburg i. Br., 27. 7. 1897, v: K. Gu- enther, Karel May a jeho nakla­da­tel, Radebeul 1933.
[25] Materiály May-clubu Mnichov (1898); sdě­le­no od L. Patsche, Vídeň.
[26] Dopis Karla Maye Carlovi Felberovi, Hamburk, 18. 5. 1897.
[27] Karel May, Vinnetou, sv. IV, Freiburg 1910.
[28] J. Pugs, Ruční pal­né zbra­ně, Berlín 1970
[29] M. Thierbach, Historický vývoj ruč­ních pal­ných zbra­ní, Drážďany 1886/87.
[30] J. Schön, Historie ruč­ních pal­ných zbra­ní, Drážďany 1858.
[31] J. Fanta, Zbraně v romá­nech Karla Maye, v: KMJB 1932.
[32] B. Wandolleck, Střelné zbra­ně v romá­nu Vinnetou, v: KMJB 1923.

Použitá lite­ra­tu­ra:

• HOFFMANN, Klaus. Silberbüchse - Bärentöter - Henrystutzen, „das sind die drei berühm­tes­ten Gewehre der Welt“, Herkunft, Wirkung und Legende. In Jahrbuch der Karl-May-Gesellschaft 1974. Hamburg: Hansa-Verlag, 1973. Přeložil Dr. Jan Koten.
• JORDÁN, Karel. Muž zva­ný Old Shatterhand. Praha: Toužimský & Moravec, 1997. ISBN 80-85773-79-1.

---