Pán prstenů: Společenstvo Prstenu

PanPrstenu

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Hlavním hrdi­nou je hobit Frodo Pytlík (Elijah Wood), kte­rý se ve své vlast­ní domo­vi­ně zva­né Středozemě dostal do samot­né­ho cen­t­ra bitvy mytic­kých pro­por­cí. Bude muset během své­ho puto­vá­ní pro­ká­zat, že moc přá­tel­ství a indi­vi­du­ál­ní odva­hy doká­že úspěš­ně čelit i těm nej­ni­či­věj­ším silám tem­no­ty. Frodova dob­ro­druž­ství odstar­tu­je dar jeho pří­buz­né­ho Bilba (Ian Holm). Od něj zís­ká magic­ký prs­ten, kte­rý Froda posta­ví do sobo­je se sila­mi zla repre­zen­to­va­ný­mi kru­to­vlád­cem Sauronem. Ten tou­ží za kaž­dou cenu zís­kat prs­ten, pro­to­že je pro něj zdro­jem neo­me­ze­né moci, jedi­ně s jeho pomo­cí se mu může poda­řit zot­ro­čit lid Středozemě a stát se jeho neo­me­ze­ným pánem. Ve sna­ze čelit Sauronovým tem­ným plá­nům, se musí Frodo spo­jit se něko­li­ka dal­ší­mi bytost­mi. Vytvoří s nimi tak­zva­né Společenstvo slo­že­né z čaro­dě­je Gandalfa (Ian McKellen), hra­ni­čá­ře Aragorna (Viggo Mortensen), elfa Legolase (Orlando Bloom), trpas­lí­ka Gimliho (John Rhys-Davies), Boromira (Sean Bean) a třech dal­ších hobi­tů Samvěda (Sean Astin), Smíška (Dominic Monaghan) a Pippina (Billy Boyd) se kte­rý­mi se vydá na ces­tu na jejímž kon­ci dou­fa­jí, že se jim poda­ří prs­ten jed­nou pro­vždy zni­čit. Jejich ces­ta však pro­ká­že, že neje­nom magic­ké prs­te­ny, ale také souná­le­ži­tost všech živých bytos­tí mohou doká­zat netu­še­né věci. Musí však čelit nejen nebez­pe­čím, kte­rá na ně číha­jí na úze­mích ovlá­da­ných Sauronem, ale i roz­klad­né moci samot­né­ho prs­te­nu.

Svět Pána prs­te­nů, tedy Středozemě je vel­mi prav­dě­po­dob­ně sku­teč­ně nej­pro­pra­co­va­něj­ším fan­ta­sy svě­tem všech dob. Vše při­tom teh­dy odstar­to­va­lo jenom sna­ha auto­ra Johna Ronalda Reula Tolkiena o to před­sta­vit jeho nově uni­kát­ně vytvo­ře­né jazy­ky, kte­ré se roz­ho­dl pro­pa­go­vat v rám­ci svých knih. Už kni­ha Hobit zaži­la v roce 1937 tako­vý úspěch, že nakla­da­tel od Tolkiena ihned vyža­do­val pokra­čo­vá­ní, na to si ale musel násled­ně počkat 17 let než v roce 1954-1955 postup­ně vyšel fan­ta­sy epos Pán prs­te­nů. Tato tri­lo­gie se sta­la kniž­ním feno­mé­nem, jed­nou z nej­ú­spěš­něj­ších knih všech dob a dosta­la se i do sezna­mu povin­ných četeb. Pochopitelně se tak chys­ta­la i dlou­hou dobu fil­mo­vá ver­ze a i když už tře­ba v roce 1978 došlo na ani­mo­va­né zpra­co­vá­ní prv­ních dvou fil­mů, na hra­nou adap­ta­ci se čeka­lo hod­ně dlou­ho. Původně se kolem ní dokon­ce mota­la hudeb­ní sku­pi­na Beatles, kte­rá adap­ta­ci plá­no­va­la (John Lennon si měl zahrát Gluma, George Harrison zase Gandalfa!), kvů­li roz­pa­du sku­pi­ny ale na film nikdy nedo­šlo. Na rea­li­za­ci fil­mo­vé hra­né adap­ta­ce poté až počát­kem 21. sto­le­tí a i když se kolem pro­jek­tu dří­ve mota­li reži­sé­ři jako Steven Spielberg nebo Ridley Scott, hla­vou pro­jek­tu se stal nako­nec Peter Jackson. Tento rodák z Nového Zélandu star­to­val u nezá­vis­lých horo­rů, svým výraz­ným režij­ním ruko­pi­sem a pře­de­vším lás­kou ke svě­tu, kte­rý J. R. R. Tolkien vytvo­řil se nako­nec prá­vě on stal reži­sé­rem celé odklepnu­té tri­lo­gie a na celé tri­lo­gii, kte­rá se násled­ně toči­la celá dohro­ma­dy pra­co­val už od roku 1997. A dost mož­ná i díky dlou­hé­mu času na rea­li­za­ci veš­ke­rých nákre­sů, soun­d­trac­ku na kte­rém skla­da­tel Howard Shore pra­co­val přes­ně rok (žád­ný soun­d­track nikdy před­tím a prav­dě­po­dob­ně ani poté nedal tako­vou rea­li­zač­ní prá­ci) a pře­de­vším napros­té­mu fil­mař­ské­mu jis­té­mu ucho­pe­ní je z celé tri­lo­gie neje­nom nej­lep­ší kniž­ní adap­ta­ce všech dob ale pro mně osob­ně je tri­lo­gie Pán prs­te­nů i sku­teč­ně nej­lep­ší fil­mo­vou tri­lo­gií všech dob.

Už prv­ní díl Pán prs­te­nů: Společenstvo Prstenu je napros­tým fil­mař­ským vrcho­lem, kte­rý napros­to bra­vur­ně uká­zal jak adap­to­vat kniž­ní před­lo­hu a potě­šit jak fanouš­ky kniž­ní před­lo­hy tak i lidé, kte­ří pří­pad­ně před pre­mi­é­rou fil­mů nemě­li o Pánovi prs­te­nů ani tuše­ní. Nejpropracovanější fik­tiv­ní svět Peter Jackson do fil­mo­vé podo­by pře­pra­co­val v nejmen­ším detai­lu a i když musel jít smě­rem kom­pro­mi­sů a do fil­mu se tak nedo­sta­li všech­ny kniž­ní pasá­že (Tom Bombadil!), těž­ko si sku­teč­ně před­sta­vit lep­ší zpra­co­vá­ní, kte­ré by bylo tak jed­no­du­še epic­ké, sty­lo­vé a pře­de­vším fil­mař­sky doko­na­lé.

Společenstvo Prstenu před­sta­vu­je napros­to bra­vur­ní úvod do svě­ta Středozemě, kde se Peteru Jacksonovi poda­ří už v pro­lo­gu uká­zat, že nás sku­teč­ně čeká něco ohrom­né­ho. Celkově poté Jackson ve fil­mo­vém Společenstvu Prstenu napros­to bra­vur­ně před­sta­vu­je svět Středozemě a zvlá­dá to i přes­to, že nemá šan­ci vše tak doko­na­le vysvět­lit a roze­bí­rat do nejmen­ších detai­lů jako si to může dovo­lit kni­ha. Vysvětlování his­to­rie, památ­ných momen­tů či legend Středozemě nebo růz­ných míst toho­to svě­ta je tak vysvět­lo­vá­no za pocho­du a přes­to i v tomhle ohle­du se Jacksonovi a spol. vše daří dělat napros­to doko­na­le.

Zásadní pro­log, kte­rý fun­gu­je jako při­ví­tá­ní do celé tri­lo­gie nahra­dí funkč­ně pře­ho­ze­ná leh­ká atmo­sfé­ra ode­hrá­va­jí­cí se v Kraji, domo­vi­ně hobi­tů. Narozeniny Bilba Pytlíka mají nesku­teč­ný náboj, mezi Ianem McKellenem v roli Gandalfa a Ianem Holmem v roli Bilba Pytlíka vzni­ká sku­teč­ný dojem, že jsou tito dva sta­ří přá­te­lé, kte­ří se vidí po vel­mi dlou­hé době a Jackson záro­veň funkč­ně ovlá­dá zábav­né momen­ty a nako­nec i atmo­sfé­ru při zásad­ním zvra­tu, kte­rý násled­ně pře­ho­dí nasta­ve­nou poho­do­vou atmo­sfé­ru do osu­do­vé.

Společenstvo Prstenu tak už v téhle době nemá dra­ma­tur­gic­ky sla­bá mís­ta a ply­ne vel­mi sviž­ně i v roz­ší­ře­né ver­zi (ta exis­tu­je v rám­ci celé tri­lo­gie, tohle je ale defi­ni­tiv­ně ten pří­klad kdy kino­ver­zi nic nechy­bí). Jackson zde má šan­ci pra­co­vat s kla­sic­kým kouz­lem atmo­sfé­ry, kte­ré si osvo­jil už u svých horo­rů, akč­ní­mi scé­na­mi, kte­ré jsou cho­re­o­gra­fic­ky jed­no­du­chá doko­na­lost a pře­de­vším už z před­lo­hy zají­ma­vý­mi cha­rak­te­ry a pře­de­vším myto­lo­gií. Nazgûlové, Aragorn nebo Saruman v nesku­teč­ně cool chlad­ném podá­ní Christophera Leeho se dočka­jí sty­lo­vých před­sta­vo­va­ček (pře­de­vším ta s Nazgûly je napros­tá doko­na­lost), kame­ra­man Andrew Lesnie při­tom všem hází jeden úžas­ně sty­lo­vý záběr za dru­hým a vše to násled­ně vede k osu­do­vé­mu setká­ní Elrondovy rady při kte­rém se defi­ni­tiv­ně polo­ží zákla­dy Společenstvu Prstenu a dochá­zí k dru­hé polo­vi­ně, kte­rá už tak vrchol­né­mu fil­mu při­ha­zu­je ješ­tě pár polen navíc.

Společenstvo Prstenu je bloc­kbus­ter, je to ale jas­ný typ bloc­kbus­te­ru s vrchol­nou umě­lec­kou strán­kou a pře­de­vším se zde pra­cu­je s posta­va­mi. At´ už mlu­ví­me o Aragornovi, Boromirovi nebo Legolasovi a Gimlim, kte­ré pojí vzá­jem­ná nená­vist mezi elfy a trpas­lí­ky a tudíž si tahle dvo­ji­ce logic­ky nemů­že při­jít na jmé­no, tak se vždy poda­ří s jed­not­li­vým cha­rak­te­rem pra­co­vat co nej­líp to jde. Je tu i pove­de­ná roman­tic­ká lin­ka mezi Aragornem a Arwen, bra­vur­ně se tu před­vá­dí fakt, že se Frodovi a jeho hobi­tím přá­te­lům oto­čil život o 180% a pře­de­vším při­tom všem fun­gu­je napě­tí.

Pasáž v Morii je před­čas­ným vrcho­lem fil­mu, při kte­rém dochá­zí k sou­bo­ji se skře­ty, hor­ským tro­lem a v závě­ru dojde i na Balroga. I díky sáz­ce na prak­tic­ké efek­ty (skře­ti jsou výtvo­ry mas­ké­rů) a už teh­dy vel­mi dob­rým vizu­ál­ním efek­tům se na to vše kou­ká narám­ně a jakmi­le dojde k osu­do­vé kon­fron­ta­ci na můst­ku Khazad-dûm tak se Jacksonovi poda­ří pro­dat zásad­ní moment, kdy je Společenstvo napo­sle­dy pohro­ma­dě a dojde na bez­vý­chod­né lámá­ní chle­ba. Dá se lehce pole­mi­zo­vat nad tím jest­li Dvě věže emo­ci­o­nál­ní dopad toho­to momen­tu tro­chu nesrá­ží, za mně ale pros­tě a jed­no­du­še roz­hod­ně ne!

A pak je tu závěr, kde už si člo­věk řek­ne, že už tak vrchol­nou akci a záro­veň vrchol­nou prá­ci s emo­ce­mi nejde dát ješ­tě více na vrchol. Ale daří se to! Zde na onen pověst­ný zlo­mo­vý moment defi­ni­tiv­ně dochá­zí a ve finá­le tak dochá­zí k jed­no­du­še straš­ně sil­né­mu finá­le, kte­rý mož­ná sází na to, že nás po jeho kon­ci čeka­jí ješ­tě dva fil­my, o celé tri­lo­gii Pán prs­te­nů ale roz­hod­ně pla­tí, že fun­gu­jí sami o sobě a člo­věk si tak může kdy­ko­liv pus­tit libo­vol­ný díl. A i toto vypo­ví­dá o tom jak moc úžas­né fil­my to jsou.

Pán prs­te­nů: Společenstvo Prstenu je po vizu­ál­ní strán­ce napros­to vypipla­né dílo na kte­rém je vidět jedi­ný libo­vol­ný dolar a po strán­ce obra­zu nebo napros­to skvě­lé­ho soun­d­trac­ku, kte­rý pra­cu­je s Tolkienem vytvo­ře­ný jazy­ky se už v tomhle ohle­du jed­ná o vrchol­né dílo. Jacksonova lás­ka k Tolkienově svě­tu ale záro­veň vytvo­ři­la též mis­trov­ské zpra­co­vá­ní prv­ní tře­ti­ny jeho pří­bě­hu kde sku­teč­ně fun­gu­jí váž­né i odleh­če­né momen­ty, prá­ce s cha­rak­te­ry i svě­tem, momen­ty epic­ké i atmo­sfé­ric­ké a pře­de­vším jde bez­po­chy­by o zásad­ní fil­mo­vý mil­ník, kte­rý odstar­to­val pro něko­ho jed­nu z nej­lep­ších a pro něko­ho vylo­že­ně nej­lep­ší fil­mo­vou tri­lo­gii. Bez prv­ní­ho dílu není zby­tek a i když mám násled­ně Dvě věže a Návrat krá­le ješ­tě o ždi­bec rad­ši, Společenstvo Prstenu je díky tomu v zása­dě nej­dů­le­ži­těj­ší......

Trailer:

Verdikt: 5 z 5

Photo © 2001 New Line Cinema