Plnou parou do pohádky - příběhy pro všechny „mašinkové“ nadšence

Víte, kdo je tři­sta­de­sít­ka, traťo­vý pochůz­kář či dvou­stov­ka? Nevíte? Kniha Plnou parou do pohád­ky vám pomů­že všech­ny tyto pojmy vysvět­lit a nejen to. Přitom zaži­je­te něko­lik báječ­ných dob­ro­druž­ství o mašin­kách. Budete se smát, mís­ty se bát, mož­ná bude­te i tro­chu smut­ní. 

Třistadesítka je par­ní loko­mo­ti­va řady 310, kte­rá byd­le­la v Novém Jičíně. Každý den jez­di­la do Suchdolu a zase zpět. Má své­ho stroj­ve­dou­cí­ho France, kte­rý je její věr­ný kama­rád. Třistadesítka při svých cestách vyslech­ne mno­ho pří­bě­hů, někte­ré byly smut­né, jiné vese­lé, mož­ná i stra­ši­del­né. Večer před spa­ním vyprá­ví všem loko­mo­ti­vám své zážit­ky. Co zvlášt­ní­ho vlast­ně naše loko­mo­ti­va zaži­je? Dozvíte se, jak bílá paní zachrá­ni­la jele­na, proč se mašin­ka bála nahlas pís­kat, jak babič­ka dvou­stov­ka zača­la zase jez­dit, o tom jak byla melu­zí­na na kop­ci Čarodějka, také o léči­vé vodě ze studán­ky, či jak se ztra­ti­la čepi­ce pana před­nos­ty. Viděli jste někdy mašin­ku s čer­ve­nou pent­lič­kou? Já jsem ji vidě­la popr­vé.

Celkem 12 pří­bě­hů o loko­mo­ti­vách a nejen o nich.

Součástí kni­hy jsou vystři­ho­ván­ky papí­ro­vé­ho mode­lu nádra­ží s želez­nič­ní sta­ni­cí, par­ní loko­mo­ti­va a vagó­ny, kte­ré si děti mohou oko­pí­ro­vat na tvrd­ší papír a sesta­vit dle návo­du v kníž­ce za pomo­ci dospě­lé­ho.

Na kon­ci kni­hy nalez­ne­te vysvět­liv­ky, kte­ré pomo­hou čte­ná­řům lépe pocho­pit danou pro­ble­ma­ti­ku.

Kniha se mně moc líbi­la. Laskavé pří­běhy o mašin­kách, vod­ní­cích, vílách či dal­ších nad­po­zem­ských bytos­tech udě­la­jí radost nejen dětem, ale i dospě­lým. Kniha má vel­ká pís­me­na, tak­že potě­ší začí­na­jí­cí čte­ná­ře, kte­ří se čte­ním začí­na­jí. Větší pís­me­na i více obráz­ků umož­ní radost ze čte­ní. Příběhy o mašin­kách mě zau­ja­ly. Jelikož jsem se o tuto pro­ble­ma­ti­ku nikdy neza­jí­ma­la, ani moji syno­vé, čte­ní bylo pro mě pouč­né.

Příběhy zaujmou malé i vel­ké čte­ná­ře, kte­ří mají rádi mašin­ky i hez­ké pří­běhy. Knihu oce­ní nejen děti, ale i dospě­lí, kte­ří jako děti milo­va­li mašin­ky. Iva Hoňková kni­hu napsa­la a záro­veň ilu­stro­va­la svý­mi kou­zel­ný­mi a nebo­jím se říci i tak tro­chu léči­vý­mi obráz­ky, kte­ré pohla­dí vaši duši. Grafické zpra­co­vá­ní kni­hy je vyho­vu­jí­cí. Četla se mně dob­ře. Obrázky neru­ši­ly při čte­ní, ba nao­pak dotvá­ře­ly pří­jem­nou „mašin­ko­vou“ atmo­sfé­ru.

Ukázka z kni­hy:

Byla jed­nou jed­na mašin­ka...

Lokomotiva, kte­ré se mezi lid­mi říka­lo Třistadesítka, byd­le­la ve výtop­ně v Novém Jičíně. Každý den jez­dí­va­la přes Šenov a Kunín do Suchdolu a zase zpět. Nejčastěji vozi­la osob­ní vagó­ny a ces­tu­jí­cí vše­ho věku. Dědečky, babič­ky i celé rodi­ny. Rodiče s dět­mi měla mašin­ka vůbec nej­ra­dě­ji. Ráda poslou­cha­la jejich poví­dá­ní a sdí­le­la s nimi radost z jízdy maleb­nou kra­ji­nou kolem kli­ka­tí­cí se řeky Odry.

Několik slov o autor­ce:

Iva Hoňková se naro­di­la v roce 1977 v Bílovci. Od naro­ze­ní byd­le­la ve Studénce (okr. Nový Jičín). Když jí bylo 24 let, odstě­ho­va­la se do Čech - přes­ně­ji do Čisté u Rakovníka.

Česká spi­so­va­tel­ka, ilu­strá­tor­ka a malíř­ka.

Od dět­ství kre­a­tiv­ně tvo­ří, píše kni­hy a malu­je. Zajímá se o kos­mo­nau­ti­ku, ast­ro­no­mii, letec­tví a výtvar­né umě­ní, zejmé­na sta­ré mis­try. Maluje akva­re­lem, pas­te­lem, tem­pe­rou a tuší.

Autorka: Iva Hoňková

Ilustrace: Iva Hoňková

Žánr: kni­ha pro děti, edi­ce Pohádkové čte­ní

Vydáno: 2020, Grada pod znač­kou bam­book, Praha

Počet stran: 120

Vazba kni­hy: pev­ná s lami­no­va­ným pota­hem

ISBN: 978-80-271-1211-1

---

Foto: Grada Publishing a.s.

---