Potrava pro duši. Kniha, která vám srovná člověka...

Tak, o téhle kni­ze lze říci, že by asi měla být zaká­za­ná. Protože pří­liš odha­lu­je lid­skou duši a při­vá­dí nás k sobě samým. Výborná kni­ha, kte­rá uka­zu­je na boles­ti sou­čas­né­ho svě­ta. A to až snad pří­liš dlou­hým prs­tem. A to je prá­vě její vel­ká výho­da… Odnáším si z ní bola­vé pozná­ní, větič­ku, kte­rá se mi zasek­la do duše, do srd­ce, do moz­ku a je tam už sko­ro dru­hý měsíc. A je stá­le stej­ně nepo­ho­dl­ná. Věta o tom, že spěch je zdro­jem utr­pe­ní, a opět zase spě­chem, stre­sem a pře­pra­co­va­nos­tí se sna­ží­me této boles­ti unik­nout. Jak v zača­ro­va­ném kru­hu, jak uštvá­va­né myši v kolo­to­či pro křeč­ky. Máte-li potře­bu, tou­hu nebo život­ní nut­nost říci tomu vše­mu dost, pak je toto jed­na z nej­lep­ších knih.

Zkušenosti, drob­né rady, cvi­če­ní, kte­rá vám obna­ží duši

Autorka v této kni­ze spo­ju­je své poznatky, své zku­še­nos­ti, své zpo­vě­di, kte­ré jsou čas­to odra­zem lid­ské­ho dna, myš­le­nek, pochyb, pros­tě vše­ho toho, co jsme kaž­dý někdy urči­tě zažil. Propojuje to potom i se svou psy­cho­lo­gic­kou pra­xí a snad při­dá­vá i pěk­nou hrst oby­čej­né­ho lid­ské­ho rozu­mu. Přirozenosti. Protože čas­to­krát jsem si říka­la, vždyť ona má tak jed­no­du­chou prav­du, proč mě to nena­padlo? Najednou jsem si uvě­do­mi­la, že mě to vlast­ně napa­da­lo, ale díky napros­to nelo­gic­ké­mu nasta­ve­ní spo­leč­nos­ti, výcho­vy, jsem tyto myš­len­ky pova­žo­va­la za nepa­t­řič­né. I jen to, že jsem tře­ba podob­ně jako autor­ka smýš­le­la v dobách koje­ní, těho­ten­ství, šes­ti­ne­dě­lí….

„Slyšela jsem, že rodič v prů­bě­hu prv­ní­ho roku dítě­te při­jde v prů­mě­ru o tisíc hodin spán­ku. Když jsem tohle čís­lo vyná­so­bi­la dvě­ma dět­mi, pocho­pi­la jsem, že mě můj vstup do mateř­ství nepři­pra­vil o plnou nádrž na jeden zátah, ale že jsem si své vyčer­pá­ní „vyslou­ži­la“ hodi­nu po hodi­ně. Své úna­vy jsem si všimla až ve chví­li, kdy už byla z obou dětí bato­la­ta a moje bdě­lé sny o výle­tu do láz­ní se zača­ly podo­bat spí­še poby­tu v nemoc­ni­ci.

Áá, to by byla pará­da, kdy­bych moh­la zazvo­nit zvon­kem na obslu­hu (na sest­ru?), kte­rá by mě všu­de vozi­la (na inva­lid­ním vozí­ku?), abych nemu­se­la nikam cho­dit, a navíc bych nemu­se­la vařit ani jíst (že by nit­ro­žil­ní výži­va?) – hlu­bo­ký povzdech…

Přála bych si říct, že to byl jedi­ný pro­jev mé úna­vy. To, jaké výcho­vy se v oněch prv­ních letech dostá­va­lo mému dru­hé­mu dítě­ti, mě však pře­svěd­ču­je o pra­vém opa­ku. Musím při­znat, že večer­ní uklá­dá­ní naší dce­ry se od uklá­dá­ní její­ho star­ší­ho bra­t­ra liši­lo tak zásad­ním způ­so­bem, až se to sko­ro sty­dím při­znat… Jako by náš syn létal večer co večer prv­ní tří­dou (prv­ní tří­dou dob dáv­no minu­lých) a naše dce­ra byla napa­so­va­ná v turis­tic­ké tří­dě hned ved­le zácho­dů.“

A dal­ší ukáz­ka, kte­rá míří do čer­né­ho v mno­hých dám­ských živo­tech…

„Svobodná mat­ka Kara díky obdob­né refle­xi při­šla na to, že je na čase ukon­čit nezá­vaz­ný vztah, kte­rý momen­tál­ně měla. „Když se zamys­lím nad tím, co mi ten můj život říká, vidím, že jsem se až pří­liš sna­ži­la, aby můj sou­čas­ný vztah fun­go­val. Úplně jsem se vyčer­pa­la tím, jak jsem se své­ho part­ne­ra sna­ži­la pře­dě­lat v něco, co není, v nadě­ji, že bude stát o dlou­ho­do­bý záva­zek a sta­ne se trva­lou sou­čás­tí živo­ta mého syna. Když jsem se před pár dny pro­chá­ze­la mezi poli a pozo­ro­va­la, jak na nich ros­te obi­lí, najed­nou jsem si uvě­do­mi­la, že všech­ny věci se v prů­bě­hu času čím dál víc stá­va­jí tím, čím ve své pod­sta­tě jsou. Nemůžete pře­dě­lat soju na kuku­ři­ci, a ani já ho nemo­hu pře­dě­lat na něco, čím ve své pod­sta­tě není.“

Umění této kni­hy je najít bola­vé mís­to a ošet­řit ho

Samozřejmě kaž­dé­ho v této kni­ze oslo­ví něco jiné­ho, pod­le toho, kde je jeho vlast­ní bolest. Je to dle mého názo­ru jed­na z knih, kte­rá nej­lep­ším mož­ným způ­so­bem dostá­la své­mu názvu  - je to oprav­du POTRAVA PRO DUŠI.  Karem doká­za­la doslo­va vypích­nout nej­čas­těj­ší lid­ské pro­hřeš­ky pro­ti své vlast­ní duši, to, co nás v dneš­ní době nej­víc pálí a sesta­vi­la oněch šest klí­čo­vých změn, témat, kte­rá je dob­ré si uvě­do­mit. Pokud změ­ní­me pří­stup k sobě samým, změ­ní se i svět kolem.

Prý… A jest­li si Potravu pro duši pře­čte­te, pojme­te vel­kou tou­hu to zku­sit. Život je pří­liš cen­ný na to, aby se to nezku­si­lo, co mys­lí­te?

O autor­ce:

Karen Horneffer-Ginter, Ph.D. už více než 16 let vede psy­cho­lo­gic­kou pra­xi a vyu­ču­je jógu a medi­tač­ní tech­ni­ky. Přednášela stu­den­tům post­gra­du­ál­ních obo­rů a zdra­vot­ní­kům, ved­la uni­ver­zit­ní stu­di­um holis­tic­ké zdra­vot­ní péče a spo­luza­lo­ži­la Centrum pro psy­cho­te­ra­pii a osob­ní roz­voj v Kalmazoo ve stá­tě Michigan v USA. Cílem Kareniny prá­ce je uká­zat lidem ces­tu zpět k moud­ros­ti jejich vnitř­ní­ho živo­ta návra­tem k emo­cím a čin­nos­tem, jež se v dneš­ním ruš­ném kaž­do­den­ním živo­tě ztrá­ce­jí: vnitř­ní­mu  poko­ji, péči o sebe, kre­a­ti­vi­tě, rados­ti, humo­ru, vděč­nos­ti a sou­ci­tu. Jejím cílem je pod­po­ro­vat lidi v hle­dá­ní a nale­ze­ní poci­tu rov­no­váhy a posvát­nos­ti, pro­vá­ze­jí­cí jejich živo­ty. Více: www.karenhg.com

Vydalo nakla­da­tel­ství Synergie Publishing SE, www.synergiepublishing.com, 2016

---