Saw: Hra o přežití: Hororová série, která zůstává ostrá až do desátého dílu

Photo © Lionsgate

V novém tisí­ci­le­tí se to hemží samý­mi laci­ný­mi horo­ry, kte­ré na nás holly­wo­od­ská pro­duk­ce chr­lí. Byl tu zají­ma­vý nápad „Nezvratný osud“, kte­rý byl nesku­teč­ně roz­měl­něn v dal­ších pokra­čo­vá­ních, a ori­gi­na­li­ta nápa­du se vytra­ti­la. Pak je zde dal­ší zástup horo­rů, kte­ré měly za úkol při­lá­kat do kin divá­ky a zajis­tit pro­du­cent­ským spo­leč­nos­tem finanč­ní pro­střed­ky. Nápady se vytra­ti­ly. Přesto zde jsou ori­gi­nál­ní díla, i když je jich vel­mi poskrov­nu. Jedním z nej­o­ri­gi­nál­něj­ších, s nimiž ame­ric­ká pro­duk­ce při­šla, je prá­vě série „Saw“, kte­rá v sou­čas­nos­ti čítá 10 fil­mů. Že by se série sku­teč­ně skon­či­la?

Jsem obháj­cem série a osob­ně jsem vel­mi rád, že se dosta­la až tak dale­ko. Jedná se o jed­nu z nej­lep­ších horo­ro­vých sérií, kte­rá se smě­le může posta­vit ved­le kla­sik jako „Noční můra v Elm Street“, „Halloween“, „Pátek tři­nác­té­ho“, apod. Svým prv­ním fil­mem série „Saw“ zau­ja­la ori­gi­na­li­tou, bru­ta­li­tou, ale také sku­teč­nos­tí, že prv­ní film byl váž­ně dob­ře pro­myš­len a váž­ně dob­ře nato­čen. Navíc herec­ké výko­ny jsou zde ozdo­bou, nejsou tak topor­né, jako v někte­rých dal­ších dílech, kte­ré měly bohu­žel sestup­nou ten­den­ci, i když šes­tý díl repu­ta­ci not­ně vylep­šil.

„Saw: Hra o pře­ži­tí“, dal­ší „kon­ge­ni­ál­ní“ čes­ký název, je skvě­lou ukáz­kou klaus­tro­fob­ní­ho gore horo­ru, kte­rý doká­že v divá­ko­vi vzbu­dit strach i hnus, ale také sna­hu obje­vit prav­du. „Saw“ fil­my se všech­ny vyzna­ču­jí tím, že prav­da je tro­chu někde jin­de, ale na kon­ci všech­no krás­ně zapad­ne dohro­ma­dy. Někdy se jed­ná o mír­ně nasta­vo­va­nou kaši a všech­no je při­ta­že­né za vla­sy, ale v prv­ním díle tomu tak není. Všechno zde doko­na­le zapa­dá do sebe a hlav­ně, až do kon­ce neví­me, kde je sku­teč­ně prav­da, kdo je vrah a o co tady jde. Napětí se dá doslo­va krá­jet, a když už si mys­lí­me, že je všech­no jas­né, dosta­ne­me pořád­nou ránu. Jasně, sem tam je to tro­chu zjed­no­du­še­né, ale stej­ně ve vás závěr zane­chá hod­ně tem­né poci­ty.

Saw jako slo­vo je klí­čem k tomuhle fil­mu. Vrah je Jigsaw a celý film je vlast­ně tako­vou sklá­dan­kou. Až když zapad­ne posled­ní dílek, vidí­me celé puzzle slo­že­né před sebou. Ale saw je také pila, kte­rá hra­je v prv­ním fil­mu vel­mi důle­ži­tou roli. A nako­nec, saw je také minu­lý čas slo­ve­sa „vidět“. Co vidí­me a co nevi­dí­me? Co je vlast­ně prav­dou a jak je tato pre­zen­to­vá­na? Všechno se zdá pří­mo­ča­ré, ale ve sku­teč­nos­ti je všech­no zamo­ta­něj­ší, než se na prv­ní pohled jeví. Styl, jakým je pří­běh vyprá­vě­ný, dává divá­ko­vi mno­hem více pro­sto­ru pro před­sta­vi­vost, jako kdy­by sle­do­val psy­cho­pa­tic­ký detek­tiv­ní pří­běh.

Máme zde vlast­ně vel­mi jed­no­du­chou hru. Pokud jsou dodr­žo­vá­na pra­vi­dla, všech­no dob­ře dopad­ne. Hra je o to napí­na­věj­ší, že se ode­hrá­vá ve vel­mi stís­ně­ném pro­sto­ru, a samo­zřej­mě také pro­to, že je pořád­ně zvrá­ce­ná. Obětuj něco pro­to, aby ses zachrá­nil. Když to neobě­tu­ješ, zemřeš. A život, kte­ré­ho si člo­věk nevá­ží, by měl být zno­vu zís­kán pou­ze za urči­té­ho obě­to­vá­ní a strá­dá­ní. Tohle je filo­so­fie vra­ha, kte­rý si se svý­mi posta­va­mi hra­je jako s figur­ka­mi na šachov­ni­ci. On roz­dá­vá kar­ty a on je ten, kdo nako­nec bere bank.

Ač se sérii „Saw“ sta­lo, že postu­pem času ztrá­cí kva­li­tu, jako vět­ši­na jiných horo­ro­vých fil­mů roz­měl­ňo­va­ných do sérií, zůstá­vám jejím zastán­cem a mys­lím si, že to je jedi­ná série, kte­rá si sku­teč­ně zaslou­ží pozor­nost, ale­spoň v novém milé­niu. Žádná podob­ně zají­ma­vá a ori­gi­nál­ní série zatím nevznik­la a kde jsou zla­té časy „Noční můry v Elm Street“ nebo „Pátku tři­nác­té­ho“?