Shingeki no Kyojin - 2. díl

Toho dne: Pád Shiganshiny (2. část)

Přeživší ze Shiganshiny se sna­ží dostat za zeď Rose, kde budou v bez­pe­čí. Sloužit jim k tomu mají lodě a vod­ní kanál zbu­do­va­ný pro dopra­vu mezi jed­not­li­vý­mi oblast­mi. Lodě jsou však brzy plné a titá­ni navíc pro­ni­ka­jí blí­že ke zdi Rose. Obyvatelé oblas­ti za zdí Rose se tak roz­hod­nou uzavřít brá­nu a zby­tek oby­va­tel Shiganshiny pone­chat jejich osu­du. Nepomůže ani Hannesovo nalé­há­ní.

Eren, Mikasa i Armin jsou mezi těmi, kdo se za zeď Rose dosta­li. Nedokáží se však rado­vat ze záchra­ny vlast­ní­ho živo­ta, když vědí, že spous­ta jejich spo­lu­ob­ča­nů je mrt­vá. Za zdí Rose je navíc nedo­sta­tek jíd­la i pro míst­ní, natož pro zachrá­ně­né ze Shiganshiny. Uprchlíci tak musí o jíd­lo bez­má­la bojo­vat, hla­do­ví a k tomu jsou nuce­ni poslou­chat uráž­ky míst­ních, kte­ří jsou roz­trp­če­ni tím, že musí poskyt­nout pomoc cizin­cům. Dokonce se nechá­va­jí sly­šet, že by bylo lep­ší, kdy­by titá­ni sněd­li více z nich. To nevy­dr­ží poslou­chat Eren, kte­rý má stá­le před oči­ma smrt své mat­ky, a zaú­to­čí na muže, kte­rý toto řekl. Svými kama­rá­dy je zasta­ven a odve­den. V ústra­ní se ale obo­ří i pro­ti nim a vykři­ku­je své neob­lom­né pře­svěd­če­ní, že se musí posta­vit titá­nům a že odmí­tá žít jako uprch­lík. Raději prý zemře, než by při­jal pomoc od lidí za zdí Rose. Na důkaz toho odmít­ne jíd­lo pochá­ze­jí­cí z této oblas­ti, kte­ré pro ně sehnal Armin. Mikasa mu však to něco, co ze vše­ho nej­víc vypa­dá jako bage­ta, pří­mo nacpe do úst a s tím mu při­po­me­ne posled­ní slo­va jeho mat­ky, kte­rá zně­la: „Erene, Mikaso, žij­te dále!“. Přesvědčuje Erena, že teď je pro ně důle­ži­té pros­tě pře­žít, a ne se pokou­šet stát hrdi­nou.

V rám­ci toho­to jed­no­ho dílu popo­sko­čí čas hned o dva roky dopře­du. Dozvídáme se, že zchrá­ně­ní Shiganshané a lidé z ostat­ních oblas­tí mezi zdmi Maria a Rose byli násle­du­jí­cí rok poslá­ni pra­co­vat, aby se zvý­šil pří­sun jíd­la. To však nepo­moh­lo, a tak vlá­da posla­la 250 000 ute­čen­ců ven od zdi Rose, aby zís­ka­li zpět zeď Maria. Téměř všich­ni však pad­li. Eren, Mikasa a Armin se spo­leč­ně roz­hod­nou, že se příští rok při­hlá­sí k voj­sku. Hop, dal­ší rok za námi a naši tři kama­rá­di se stá­va­jí kade­ty 104. výcvi­ko­vé jed­not­ky.

Překvapení. Na kon­ci dru­hé­ho dílu je zařa­ze­na závě­reč­ná zněl­ka. Ani tady nebu­du šet­řit chvá­lou. Hudba se váž­ně poved­la, ať jde o už zmi­ňo­va­nou úvod­ní píseň, hudeb­ní dopro­vod v prů­bě­hu dílů, nebo tuto dal­ší geni­ál­ní sklad­bu.

Dosud zná­má fak­ta z 2. dílu

V zápis­ní­ku máme opět mapu lid­ské­ho úze­mí. Vlastně 2. Na zákla­dě té prv­ní si ten­to­krát máme udě­lat před­sta­vu o jeho veli­kos­ti. Současně jsme upo­zor­ně­ni, že o pro­sto­ru mimo zdi nemá­me žád­né infor­ma­ce. Druhá mapa nám uka­zu­je, jak je to ve zná­mém svě­tě s nad­moř­skou výš­kou a pří­rod­ní­mi zdro­ji. Upřímně - osob­ně ani jed­nu z těch­to infor­ma­cí nepo­va­žu­ji za důle­ži­tou, ale tře­ba se časem uká­že, že se mýlím.

---