Kritiky.cz > Horory > Fear Itself: Echoes (2009)
Horory

Fear Itself: Echoes (2009)

— 31. května 2018 0 comment
rp Fear Itself 2009.jpg
rp Fear Itself 2009.jpg
1 hvězda2 hvězdy3 hvězdy4 hvězdy5 hvězd (zatím nehodnoceno)
Loading...

Existuje sku­teč­ně něco jako minu­lý život? 


Přátelský a poně­kud styd­li­vý Stephan se prá­vě nastě­hu­je do nové­ho domu. Již del­ší dobu poku­ku­je po své kama­rád­ce Karen, kte­ré rov­něž není lhos­tej­ný, jen­že mu chy­bí odva­ha, aby jí váž­ně oslo­vil. Místo toho radě­ji začne cho­dit k psy­chi­at­ro­vi, pro­to­že začne mít podiv­né vize, jako­by z minu­lé­ho živo­ta. Během hypnó­zy se roz­po­ví­dá o jis­tém Maxovi, kte­rý v jeho domě žil před mno­ha lety se svou pří­tel­ky­ní Zeldou. Jakoby byl Stephan jeho inkar­na­cí a viděl všech­no, co Maxwell před léty udě­lal. On byl totiž rváč a nájem­ný vrah, kte­rý zřej­mě svou krás­nou dív­ku zavraž­dil. Doktor mu samo­zřej­mě nevě­ří, ale Stephan poma­lu pře­stá­vá roze­zná­vat, co je rea­li­ta a co jen vidi­na z jeho „před­cho­zí­ho živo­ta“. Což může mít nedo­zír­né násled­ky…


Český název: Podstata stra­chu 12: Ozvěny

Režie: Rupert Wainwright
Rok výro­by: 2009
Délka: 42 min
Země: USA / Kanada
Hrají:
Aaron Stanford...(Stephan)
Camille Guaty...(Karen / Zelda)
Eric Balfour...(Maxwell)
Gerard Plunkett...(Dr. Wolfram)
...a dal­ší


Moc jsem nevě­řil, že by mě prá­vě tato záplet­ka moh­la moc bavit, ale dva­nác­tá epi­zo­da Podstaty stra­chu nako­nec doká­za­la doce­la mile pře­kva­pit. Hlavní záslu­hu na tom měl pře­de­vším samot­ný pří­stup Ruperta Wainwrighta, kte­rý vel­mi pěk­ně pro­mí­chal pří­tom­nost s minu­los­tí a záro­veň z toho nevzni­kl cha­o­tic­ký guláš plný zbě­si­lé­ho stři­hu, kte­rý by nedá­val ani hla­vu ani patu. Což se samo­zřej­mě klad­ně pro­je­vi­lo i na samot­né atmo­sfé­ře a mému pohle­du na dané téma.
Je ovšem prav­dou, že ostý­cha­vý Stephan si mé sym­pa­tie pří­liš nezís­kal, ale za to Eric Balfour ano. Přitom jsem ho až doteď měl za dost prů­měr­né­ho her­ce, nebo se spí­še moc čas­to obje­vo­val v nepří­liš kva­lit­ních fil­mech. Kdežto tady měl svo­je cha­risma, odve­dl sluš­ný výkon a po záslu­ze pat­řil k tomu nej­lep­ší­mu, co nám Ozvěny nabíd­ly. Nesmím však samo­zřej­mě opo­me­nout ani půvab­nou Camille Guaty, kte­rá se své dvoj­ro­le zhos­ti­la rov­něž v rám­ci svých mož­nos­tí vcel­ku obstoj­ně. Především pak koke­ty Zeldy. Tento díl nám sice nena­bíd­ne hut­nou dáv­ku napě­tí, ale to nezna­me­ná, že by mys­te­ri­óz­ní atmo­sfé­ra nemě­la své kouz­lo. Jak už jsem pozna­me­nal, hlav­ně minu­lost byla ztvár­ně­na téměř bez­chyb­ně. Interiér, hud­ba, tanec, šaty – pros­tě vše co k začát­kům dva­cá­té­ho sto­le­tí pat­ři­lo.
Závěr se sna­žil nebýt jen tuc­to­vou podí­va­nou, pro­to­že záplet­ka jako tako­vá zrov­na ori­gi­nál­ní myš­len­kou nehý­ři­la, no a musím říci, že se jim to i vcel­ku poved­lo. Nedočkáme se sice žád­né­ho šoku­jí­cí­ho vyvr­cho­le­ní, ale ani se naštěs­tí tvůr­ci nevy­da­li na ten­ký led, kdy by dali prů­chod své pře­bu­je­lé fan­ta­zii. Vsadili na méně pou­ží­va­nou leč i tak lehce proflák­nu­tou dra­ma­tic­kou vlož­ku, kte­rá nako­nec skon­či­la jinak, než kam smě­řo­va­ly pře­de­šlé minu­ty. I tak však s tou­to vari­an­tou bude dost lidí počí­tat. Dvanáctý díl si tak nako­nec ode mě vyslou­žil lehce nad­prů­měr­né ohod­no­ce­ní. Hlavně tedy Eric Balfour za svůj pří­stup a výkon. 

Hodnocení:
60%

Jak bude rekla­ma vypa­dat?
-
Nechceš zde rekla­mu napo­řád jen za 50 Kč?
Zobrazit for­mu­lář pro nákup
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

|

0
Budeme rádi za vaše názory, zanechte prosím komentář.x
Stránka načtena za 3,63279 s | počet dotazů: 265 | paměť: 72228 KB. | 29.05.2024 - 10:54:31