STAR TREK: DO TEMNOTY:Zpět na kapitánském můstku: Posádka se znovu schází

Kirk:

Začátek fil­mu „Star Trek: Do tem­no­ty” zastih­ne kapi­tá­na Jamese T. Kirka na kři­žo­vat­ce. Stal se z něj vyni­ka­jí­cí veli­tel, kte­rý obchá­zí pra­vi­dla a dělá to, co pova­žu­je za správ­né. Ale jeho drzá trou­fa­lost a ocho­ta jít pro­ti pra­vi­dlům ho neu­stá­le dostá­vá do kon­flik­tů s Hvězdnou flo­ti­lou – dokon­ce i ve chví­li, kdy flo­ti­la čelí zatím nej­vět­ší­mu nebez­pe­čí, s kte­rým se během své mise setka­la.

 Roli Kirka, kte­rý se ten­to­krát musí vypo­řá­dat jak se svou silou, tak se svou zra­ni­tel­nos­tí, si zopa­ko­val Chris Pine, kte­rý se brzy před­sta­ví v titul­ní roli fil­mu Kennetha Branagha „Jack Ryan”. Pine byl ze své­ho návra­tu na Enterprise nad­še­ný, záro­veň však při­zná­vá, že začá­tek dru­hé divo­ké jízdy byl plný stra­chu a oče­ká­vá­ní. „První den na natá­če­ní byl jako když jste prv­ní den zpát­ky ve ško­le,” smě­je se Pine, „zno­vu vidí­te zná­mé tvá­ře, těší­te se na to, co se bude dít a chce­te kvů­li nim skvě­le odvést svo­ji prá­ci. Jakmile jsem se ale dostal zpát­ky do ryt­mu své posta­vy, všech­no vza­lo správ­ný konec.”

 Jak Kirk pro­chá­zí nej­in­ten­ziv­něj­ším otře­sem své kari­é­ry, dal Pine ten­to­krát tomu­to ryt­mu nové otáč­ky. Kirk zaži­je ztrá­tu, pochy­by a vel­ké otáz­ky týka­jí­cí se toho, na čem mu nej­víc zále­ží. Pinea fas­ci­no­val zejmé­na způ­sob, jakým se scé­nář fil­mu „Star Trek: Do tem­no­ty” zabý­vá slo­ži­tým yin-a-yang roz­vo­jem vzta­hu mezi Kirkem a Spockem, když se vzá­jem­ně lépe pozná­va­jí a boju­jí jak se svý­mi do očí bijí­cí­mi roz­dí­ly, tak se svým zřej­mým pro­po­je­ním.

 „Vždycky bylo jas­né, že žád­ná posta­va by neby­la tako­vá, jaká je, nebýt té dru­hé,” vysvět­lu­je Pine. „A zdá se, že ten­to pří­běh sle­du­je nezbyt­nou ces­tu jich obou. Kirk milu­je poru­šo­vá­ní pra­vi­del, ale když ho na začát­ku fil­mu kapi­tán Pike usa­dí slo­vy ‚můžeš být skvě­lý, ale zatím nejsi’, otře­se tato věta jeho sebe­jis­to­tou. Kirk měl vždyc­ky své nenu­ce­né kouz­lo, ale v prů­bě­hu této mise je sží­rán pochyb­nost­mi. Myslím, že pro obě posta­vy je to skvě­lý pří­běh.”

 A pokra­ču­je: „Nenašli bys­te dva chla­pí­ky, jejichž DNA je roz­díl­něj­ší, ale oni dva našli způ­sob, jak spo­lu mohou fun­go­vat jako přá­te­lé.”

 I když film při­vá­dí Kirka do vyhro­ce­ných emo­cí, Pine uzná­vá, že Abrams instink­tiv­ně ví, jak vyvá­žit tem­no­tu svět­lem a barva­mi. „J.J. zná sílu humo­ru,” pozna­me­ná­vá Pine, „a ví, jak je důle­ži­té, aby divá­kům na posta­vách sku­teč­ně zále­že­lo. A bez ohle­du na to, jak fan­tas­tic­kou nebo neu­vě­ři­tel­nou scé­nu točí, umí pro­po­jit divá­ka s pří­bě­hem. Film ten­to­krát obsa­hu­je neu­vě­ři­tel­né akč­ní scé­ny , ale srd­cem toho vše­ho je lid­ská zku­še­nost.”

 Spock:

Kirk ale není jedi­ný, kdo musí bojo­vat s démo­ny uvnitř sebe – jeho prv­ní důstoj­ník Spock je v „Temnotě” také donu­cen vidět se zce­la novým způ­so­bem. Jako polo­vič­ní Vulkánec a polo­vič­ní Pozemšťan, kte­rý zápa­sí o to, aby jeho logic­ká část zví­tě­zi­la nad otrav­ný­mi emo­ce­mi, se opět před­sta­vil Zachary Quinto, kte­ré­ho jsme moh­li vidět jako finanč­ní­ho ana­ly­ti­ka ve fil­mu „Margin Call”, kte­rý také pro­du­ko­val. Film „Do tem­no­ty” vede Spocka - a Quinta – mno­ha nový­mi smě­ry, a to jak ve smys­lu dra­ma­tu a akce, tak ve smys­lu roman­ti­ky.

 Už od úvod­ních zábě­rů fil­mu zápa­sí Spock se svý­mi před­sta­va­mi o povin­nos­ti, dodr­žo­vá­ní pra­vi­del a o neso­bec­ké obě­ti – a také s Kirkovým váš­ni­věj­ším, ale také pro­blémy půso­bí­cím pří­stu­pem, kte­rým si pod­ma­ňu­je svět. „Myslím, že pro Spocka je ten­to pří­běh o pocho­pe­ní, co zna­me­ná mít poci­ty a co zna­me­ná být pří­te­lem,” vysvět­lu­je Quinto. „Na začát­ku fil­mu udě­lá Kirk pový­še­né roz­hod­nu­tí, kte­ré se mu vrá­tí jako bume­rang, ale pod­stat­né na tom je to, že Spock je ocho­ten zemřít, aby dodr­žel zákon, a Kirk není ocho­ten nechat své­ho pří­te­le zemřít jen kvů­li něja­kým pra­vi­dlům. To hned zpo­čát­ku posta­ví pro­ti sobě jejich roz­díl­nost a toto je téma, kte­ré se vra­cí v prů­bě­hu celé­ho fil­mu. Potom ale při­chá­zí moment, kdy Spock sku­teč­ně pocho­pí, k čemu jsou nej­lep­ší přá­te­lé, a při­zná si, jak hlu­bo­ce s lid­mi sou­cí­tí. To je oka­mžik, kdy zjis­tí­te, že je zřej­mě lid­štěj­ší, než si on sám kdy mys­lel.”

 Quinto pozna­me­ná­vá, že Spock musel ve fil­mu pro­ká­zat znač­nou fyzic­kou při­pra­ve­nost – od sko­ku do ohni­vé sop­ky až po divo­ký boj muže pro­ti muži. „Byla tam spous­ta běhá­ní a fyzic­ké zátě­že, tak­že jsem dost tré­no­val, abych ten film zvlá­dl,” říká k tomu. „Ale záro­veň se mi tím tenhle film odmě­nil asi nej­víc, pro­to­že mi to umož­ni­lo spo­jit se se Spockem úpl­ně jiným způ­so­bem, což bylo nesmír­ně zábav­né.”

 Zábavný byl i dal­ší roz­voj neče­ka­né­ho roman­tic­ké­ho vzta­hu mezi Spockem a Uhurou, vztah, kte­rý odha­lu­je Spockův vnitř­ní svět víc, než by sám chtěl. „Ve fil­mu je zachy­cen krás­ný moment mezi Uhurou a Spockem, kdy ona dává naje­vo, proč je tak zne­klid­ně­ná jeho ocho­tou zemřít, a on jí odpo­ví ‚Myslíš, že to bylo jed­no­du­ché roz­ho­do­vá­ní, ale pří­sa­hám, že ne.’ Tím dosta­ne­me do Spockovy psy­chi­ky pohled, jaký jsme ješ­tě nemě­li mož­nost vidět. To byl pro mě hod­ně sil­ný moment.”

 „Práce se Zoe Saldanou v roli Uhury je fan­tas­tic­ká,” dodá­vá. „Spojuje v sobě ote­vře­nost s vel­kou zra­ni­tel­nos­tí a záro­veň s vel­kou silou. Umí setřít i ty nej­lep­ší z nich a potom zjem­ní a cho­vá se způ­so­bem, kte­rý při­ta­hu­je. Známe se už roky a je skvě­lé se zno­vu sejít.”

 Quinto říká, že přes­to­že u Spocka dochá­zí k vel­kým změ­nám, plně důvě­řo­val Abramsovi, kte­rý bez­peč­ně vedl posta­vu novým smě­rem. „Pro J.J. je cha­rak­te­ris­tic­ký důraz, jaký kla­de na lid­skost a posta­vu. Nepracuje přes­ně pod­le ustá­le­ných návo­dů a roz­hod­ně to neu­dě­lal ani v pří­pa­dě Star Trek. Nikdy nás nene­chal pova­žo­vat prv­ní film za daný. Jasně sta­no­vil, že prv­ní film je za námi, je pryč a nás čeká napros­to nový typ pří­bě­hu. Rozhodně neza­mýš­lel začít tam, kde jsme před­tím skon­či­li.”

 Jednou z věcí, kte­ré pro Quinta zůsta­ly stej­né, byl kaž­do­den­ní mas­kér­ský ritu­ál, kte­rý ho pře­tvo­řil v kla­sic­ké­ho Vulkánce, přes­to­že i zde bylo mís­to na změ­ny. Na začát­ku fil­mu má Spock na sobě spe­ci­ál­ní sopeč­ný oblek, kte­rý mu umož­ňu­je sestou­pit do ohni­vé­ho a kamen­né­ho jádra pla­ne­ty Nibiru. „Oblek byl vyro­be­ný na zakáz­ku na zákla­dě lase­ro­vé­ho počí­ta­čo­vé­ho návr­hu mého těla, tak­že jsme ho hod­ně zkou­še­li,” vysvět­lu­je. „Ten oblek byl neu­vě­ři­tel­ně ome­zu­jí­cí a nepo­ho­dl­ný, ale vypa­dal ohrom­ně. Práce uvnitř toho­to oble­ku se pro mě sta­la cvi­če­ní­mi v medi­ta­ci. Měl jsem ty šaty na sobě 6 dní, kdy se natá­če­ly vul­ka­nic­ké zábě­ry a bylo to pěk­ně nároč­né.”

 Nejvíc ze vše­ho Quinta nadchla pří­le­ži­tost moci do vět­ší hloub­ky odha­lit posta­vu, kte­rá fas­ci­nu­je mili­ó­ny lidí svý­mi neko­neč­ný­mi vnitř­ní­mi roz­po­ry a hle­dá­ním své­ho jed­not­né­ho já. „Je to pro mě vel­ká čest, moci zno­vu ztvár­nit posta­vu, kte­rá je tak obec­ně uzná­va­ná jako záru­ka inte­li­gen­ce, logi­ky a sou­ci­tu,” uza­ví­rá Quinto. „Spock mě učí kdy­ko­liv s ním při­jdu do kon­tak­tu – a jed­nou z věcí, kte­rou mě učí, je cha­rak­ter­nost.”

Uhura:

Zoe Saldana si také vychut­na­la pří­le­ži­tost uká­zat nové strán­ky Uhury, okouz­lu­jí­cí xeno­lin­gvist­ky, kte­rá pro­ka­zu­je své doved­nos­ti posle­chu a tlu­mo­če­ní jako komu­ni­kač­ní důstoj­ni­ce. Stejně jako Quinto byla i Saldana zau­ja­ta myš­len­kou posu­nout vztah Spocka a Uhury na dal­ší úro­veň – a do zmat­ku. „Myslím, že jejich vztah v prv­ním fil­mu pře­kva­pil kaž­dé­ho, ale jedi­ný způ­sob, jak se hnout, bylo jít ješ­tě dál,” pře­mýš­lí Saldana. „Pokud sku­teč­ně mají být spo­lu, potom jejich vztah musí pro­jít zkouš­ka­mi – a způ­sob, jakým se to sta­ne v tom­to fil­mu, je jed­ním z těch skvě­lých zvra­tů, pro kte­ré tak milu­je­me J.J.”

Jako jedi­ná žena na kapi­tán­ském můst­ku – ačko­liv v této misi ji dopl­ní Carol Marcusová – má Uhura spe­ci­ál­ní mís­to mezi Kirkem a Spockem, oba v ní vidí spo­jen­ce. „Ji to táh­ne spí­še k něko­mu jako je Spock, pro­to­že i ona je typ člo­vě­ka žijí­cí­ho pod­le pra­vi­del. Ale v Kirkovi je urči­tá nespou­ta­nost, kte­rou obdi­vu­je, a také ví, že Kirk má srd­ce na pra­vém mís­tě,” říká Saldana. „Má výji­meč­né posta­ve­ní a její schop­nos­ti hlu­bo­ce respek­tu­jí oba dva.”

Tato pozi­ce dává Uhuře mož­nost pozo­ro­vat nově se roz­ví­je­jí­cí spo­lu­prá­ci Kirka a Spocka. „Bylo skvě­lé pozo­ro­vat Chrise a Zacha, jak pra­cu­jí na svých posta­vách, respek­tu­jí jejich pod­sta­tu, ale při­dá­va­jí k tomu něco své­ho,” pozna­me­ná­vá. „Ráda jsem pozo­ro­va­la jejich žer­to­vá­ní. Když je spo­lu vidí­te, vní­má­te krás­né přá­tel­ství plné respek­tu, kte­ré mezi sebou Chris a Zach sku­teč­ně mají.”

Stejně jako Kirk a Spock, také Uhura pro­jde v „Temnotě” vel­kou pro­mě­nou. „Posádka se posu­nu­la do dospě­los­ti, má vět­ší odpo­věd­nost a učí se respek­to­vat ces­ty, kte­ré si kaž­dý z nich vybral,” říká Saldana. „Vidíte je, jak se ve svých kůžích cítí čím dál poho­dl­ně­ji – a Uhura je to samé. Ptá se sama sebe, jest­li má na to, aby obě­to­va­la svůj život pro svůj tým, svou loď, pro zása­dy, kte­rým věří? To jsou pro ni důle­ži­té otáz­ky.”

Saldana si obzvláš­tě pochva­lu­je mož­nost popr­vé uká­zat Uhuřin talent pro ply­nu­lou klin­gon­šti­nu, což zna­me­na­lo zachy­tit novou, i když kom­plet­ně fik­tiv­ní, řeč s její oso­bi­tou gra­ma­ti­kou a struk­tu­rou. „Klingonština je zábav­ná,” usmí­vá se hereč­ka. „Bylo zají­ma­vé zkou­mat výslov­nost a smy­sl kaž­dé­ho slo­va a potom to zku­sit zahr­nout do dra­ma­tu a napě­tí kon­krét­ní scé­ny. Když jsem byla na scé­ně s klin­gon­ský­mi her­ci, s jejich šosy ve vzdu­chu, byla jsem zvě­da­vá, jak dale­ko to až může­me dostat. Miluju tyhle nové a nezvyk­lé výzvy.”

Abrams byl nad­še­ný způ­so­bem, jakým Saldana ucho­pi­la střet­nu­tí s Klingony. „Má neu­vě­ři­tel­nou schop­nost: bez ohle­du na to, jakou řečí hovo­ří, mlu­ví emo­ci­o­nál­ně vel­mi pře­svěd­či­vým způ­so­bem,” říká. „Zoe to uči­ni­la reál­ným, tak­že to vypa­da­lo dob­ře a zábav­ně a ne hlou­pě a str­nu­le. Byla fan­tas­tic­ká.”

Kostra, Scotty, Čechov a Sulu:

Vedoucí lékař lodi, Leonard „Kostra” McCoy, má také řadu otá­zek – a zpo­chyb­ňu­je samot­ný směr, kte­rým se Hvězdná flo­ti­la ubí­rá. „Hodně se zají­má o to, co se na této misi děje, pro­to­že ten­to­krát jde spí­še o vojen­skou misi a on věří, že hvězd­ná flo­ti­la je na vrcho­lu svých sil, pokud jde o mír a prů­zkum,” vysvět­lu­je Karl Urban, hvězda akč­ních fil­mů, kte­rá se vrá­ti­la do role poté, co nedáv­no ztvár­ni­la titul­ní posta­vu ve fil­mu „Dredd.”

Kostrův drs­ný smy­sl pro humor byl uži­teč­ný v tom, že nau­čil Kirka a Spocka nebrat věci – a sebe navzá­jem – pří­liš váž­ně. Ale teď, když už má v týmu sku­teč­ně prá­ci, pro kte­rou je jako stvo­ře­ný, nasta­nou kon­flik­ty a ovlád­nou celou Enterprise. Pro Urbana to vše bylo zába­vou. „Pro mě bylo ve Star Treku vždy zásad­ní to, že jde o sku­pi­nu lidí, kte­ří nesmě­řu­jí nut­ně k tomu, aby spo­lu vychá­ze­li napros­to skvě­le – ale kte­ří vždy pře­ko­na­jí své odliš­nos­ti, aby pora­zi­li spo­leč­né­ho nepří­te­le,” vysvět­lu­je. „Já Kostru vní­mám jako napros­tý pro­ti­pól Spocka. Jestliže je Spock logic­ký, Kostra je huma­nis­ta … a Kirk musí najít zla­tou střed­ní ces­tu mezi těmi­to dvě­ma, aby mohl být skvě­lým kapi­tá­nem. Ve „Star Treku: Do tem­no­ty” může­te vidět klí­čo­vý oka­mžik v jejich vzta­hu, když se oba sna­ží dostát své­mu mís­tu v této misi.”

Vrchní lod­ní inže­nýr, bouř­li­vák Scotty, zaží­vá ve fil­mu „Star Trek: Do tem­no­ty” také zásad­ní oka­mži­ky. Ty těši­ly ang­lic­ké­ho her­ce a komi­ka Simona Pegga, kte­rý se ke své roli také vrá­til, nej­víc. „Bylo vzru­šu­jí­cí hrát zase Scottyho, pro­to­že teď tepr­ve se na Enterprise vytvo­ři­la sku­teč­ná posád­ka. V prv­ním fil­mu jsme se pros­tě potka­li a hle­da­li jsme způ­sob, jak spo­lu vyjít. Teď už zná Scotty všech­ny lépe, přes­to­že na svých vzta­zích všich­ni musí stá­le pra­co­vat,” říká Pegg.

Mužem, kte­rý zná na Enterprise Scottyho nej­lé­pe, je jeho pří­tel Kirk, a sku­teč­nost, že je teď moc­ným kapi­tá­nem, nebrá­ní ote­vře­né­mu inže­ný­ro­vi v tom, aby mu vyje­vil, co si sku­teč­ně mys­lí – i když při­tom ris­ku­je vlast­ní prá­ci. „Scotty je mož­ná zmat­kář a tro­chu nepod­daj­ný, ale pokud jde o prá­ci, je vel­mi dis­ci­pli­no­va­ný. Pořád Jima oslo­vu­je „kapi­tá­ne”, ale záro­veň je k němu vel­mi upřím­ný – a v tom­to dílu se to nějak zadrh­ne. Scotty zkou­ší Kirka ve špat­nou dobu a nese důsled­ky,” vysvět­lu­je Pegg. „Zároveň je ale mezi nimi sku­teč­né pou­to. Scotty Kirka respek­tu­je; vidí ho jako sta­teč­né­ho, talen­to­va­né­ho, intu­i­tiv­ní­ho kapi­tá­na a líbí se mu, že je svůj. A když mezi sebou mají prud­kou roz­trž­ku, je z toho Scotty roz­hoř­če­ný ... ale záro­veň je při­pra­ve­ný udě­lat coko­liv, o co ho kapi­tán požá­dá.”

Postupně se uka­zu­je, že Scottyho počá­teč­ní oba­vy z nebez­pe­čí, kte­ré Enterprise na nové misi čeka­jí, měly své opod­stat­ně­ní. „Scotty je tro­chu opi­lec, tro­chu výtrž­ník a někdy tro­chu hloupý, ale je po čer­tech dob­rý inže­nýr,” pozna­me­ná­vá Pegg.

Také Pegg byl za opě­tov­né shle­dá­ní s Abramsem rád. „Je hna­cím moto­rem, kte­rý žene Enterpise vpřed svým nad­še­ním, pozi­ti­vi­tou a vyna­lé­za­vos­tí a kte­rý všech­ny udr­žu­je ve stře­hu,” říká.

Anton Yelchin, kte­rý se na Enterprise vra­cí jako rus­ký génius Pavel Čechov, to cítí podob­ně. „Na J. J. se mi líbí, že mu sku­teč­ně zále­ží na tomhle svě­tě a na osob­ním vývo­ji kaž­dé jed­not­li­vé posta­vy,” říká. „Je úžas­né nejen být J. J. reží­ro­ván, ale také dívat se na to, jak reží­ru­je.”

Je to prá­vě Čechov, kte­rý na chví­li nahra­dí Scottyho, když se dosta­ne do roz­trž­ky s Kirkem. „V jed­nu vypja­tou chví­li se Kirk se Scottym dosta­nou do hád­ky a Kirk na Čechova křik­ne ‚hoď na sebe čer­ve­nou koši­li,’” vysvět­lu­je Yelchin. „To bylo vzru­šu­jí­cí. To bylo vzru­šu­jí­cí čis­tě už jen z este­tic­ké­ho pohle­du, pro­to­že jeden film jsem strá­vil v jed­né bar­vě a teď jsem v jiné. Ale skvě­lý byl i oka­mžik, kdy Čechov musí pro­ká­zat, že je při­pra­ve­ný a schop­ný vstát a změ­nit prá­ci.”

Yelchin se při pří­pra­vě na dal­ší opa­ko­vá­ní role Čechova vrá­til k samot­ným koře­nům své posta­vy. „Díval jsem se zno­vu a zno­vu na něko­lik epi­zod z původ­ní­ho seri­á­lu, ve kte­rých se mi Čechov líbí,” vysvět­lu­je herec. „Mám tu posta­vu oprav­du rád a bylo skvě­lé být zase zpát­ky na Enterprise. A líbí se mi, jak ten­to film inte­gru­je vel­ké téma vítěz­ství ver­sus dělá­ní správ­né věci – téma, kte­ré se opa­ku­je napříč lite­ra­tu­rou a fil­mo­vou his­to­rií – do humo­ru a inte­li­gen­ce svě­ta Star Treku.”

John Cho, kte­rý opět ztvár­nil kor­mi­del­ní­ka Hikaru Sulu, ten­to sen­ti­men­tál­ní pohled sdí­lí: „Tento dru­hý film je věr­ný původ­ní duchov­ní pod­sta­tě Star Treku ve způ­so­bu, jakým pro­střed­nic­tvím těch­to zná­mých postav ucho­pil vel­ké myš­len­ky a otáz­ky.”

Cho pova­žu­je svůj návrat na můs­tek se svý­mi kole­gy za pří­jem­ný. „Bylo to, jako kdy­bychom se roz­lou­či­li vče­ra,” pře­mýš­lí. „Nestává se čas­to, že zaži­je­te něco úžas­né­ho a když to potom opa­ku­je­te, je to ješ­tě lep­ší. Cítím to jako pri­vi­le­gi­um.”

Carol Marcus, Christopher Pike a admi­rál

Kapitánský můs­tek Enterprise při­ví­tá nové­ho čle­na výpra­vy: vědec­kou pra­cov­ni­ci Carol Marcusovou, kte­rá s sebou při­ne­se neví­ta­né kom­pli­ka­ce. Svůdnou fyzič­ku, jejíž role byla vytvo­ře­na na zákla­dě posta­vy před­sta­ve­né v dří­věj­ším Star Treku, ztvár­ni­la Alice Eve, ang­lic­ká hereč­ka se vzdě­lá­ním z Oxfordu, kte­rá si zahrá­la ve fil­mech „Na tuhle nemám” a „Sex ve měs­tě 2”.

„Potřebovali jsme něko­ho, kdo bude jiný než zby­tek sou­čas­né­ho týmu, ale záro­veň do něj skvě­le zapad­ne. Musela být chyt­rá a zábav­ná. Musela být sexy, ale moti­vo­va­ná a odhod­la­ná – a Alice to vše je,” říká Abrams.

Eve byla nad­še­ná, že se při­po­jí k posád­ce, zejmé­na když to bylo poně­kud taju­pl­ným způ­so­bem. „Carol při­chá­zí na Enterprise zaha­le­na rouš­kou tajem­ství,” pozna­me­ná­vá Eve. „Je spe­ci­a­list­kou na zbra­ně s dok­to­rá­tem z pokro­či­lé fyzi­ky, tak­že tak tro­chu šla­pe Spockovi na paty. Mezi Carol a Kirkem to také oka­mži­tě zajis­kří a Spock to vidí, tak­že ho mož­ná tro­chu ohro­žu­je.”

Eve bavi­lo pro­chá­zet tím­to nesná­ze půso­bí­cím roman­tic­kým jis­kře­ním s Chrisem Pinem jako Kirkem. „Mezi Carol a Kirkem fun­go­va­lo podob­né napě­tí jako mezi Tracym a Hepburnovou,” smě­je se hereč­ka. „Práce s Chrisem byla fan­tas­tic­ká. Je neu­vě­ři­tel­ně vel­ko­rysý, ale mys­lím, že mu o ten film oprav­du jde.”

Původní kapi­tán Enterprise Christopher Pike si v „Do tem­no­ty” také zahrál klí­čo­vou roli. Jeho před­sta­vi­tel, herec Bruce Greenwood, se vra­cí v oka­mži­ku, kte­rý vše změ­ní – zejmé­na pro jeho mla­dé­ho chrá­něn­ce, kapi­tá­na Kirka. Na začát­ku fil­mu Pike zuří, že Kirk poru­šil prv­ní naří­ze­ní – nedo­tknu­tel­né pra­vi­dlo Hvězdné flo­ti­ly, že vesmír­ní ces­to­va­te­lé nesmě­jí zasa­ho­vat ani dělat nic, co by moh­lo pozmě­nit směr vývo­je jiné civi­li­za­ce – a pohro­zí mu, že pře­vez­me zpět vele­ní. „Pike má Kirka rád jako vlast­ní­ho syna,” říká Greenwood, „což mu umož­ňu­je roz­hod­nout se ohled­ně Kirka a Spocka pod­le vlast­ní­ho úsud­ku, přes­to­že to, co udě­la­li, je význam­ným poru­še­ním pra­vi­del.”

Pike za Kirka nejen pře­vez­me vele­ní, ale donu­tí ho, aby na sobě více pra­co­val a stal se tak lep­ším vůd­cem. „Pike říká Kirkovi, že pokud nechá své roz­ho­do­vá­ní řídit emo­ce­mi, vysta­vu­je lidi rizi­ku a může dokon­ce změ­nit evo­lu­ci vesmí­ru, což je nepří­pust­né,” říká Greenwood. „Říká mu to pro­to, že ví, že jed­nou Kirk může vyu­žít své doved­nos­ti k zachrá­ně­ní gala­xie.”

Další veli­tel Hvězdné flo­ti­ly, kte­rý se zapo­jil do kon­flik­tů ve fil­mu „Do tem­no­ty”, ale mož­ná není úpl­ně tím, kým se zdá být. Temnou a tajem­nou posta­vu ztvár­nil herec, fil­mař a umě­lec­ký his­to­rik Peter Weller, kte­rý je zná­mý svý­mi role od fil­mu „RoboCop” po seri­á­lo­vé dra­ma „Dexter”, a kte­rý byl fas­ci­no­ván mož­nos­tí vzít Star Trek do nebez­peč­ných nových oblas­tí Black Ops, pre­ven­tiv­ních úto­ků a tajem­ství Hvězdné flo­ti­ly.

Weller se k roli v tom­to fil­mu dostal vel­kou náho­dou. Shodou okol­nos­tí byl v kan­ce­lá­ři Bad Robot pro­ducti­on, kde měl schůzku ohled­ně reží­ro­vá­ní úpl­ně jiné­ho tele­viz­ní­ho pro­jek­tu, když Abrams dostal nápad. „Jak jsem s ním mlu­vil, honi­lo se mi hla­vou: hmmm, to by byl per­fekt­ní admi­rál,” vzpo­mí­ná reži­sér. „Později jsem mu zavo­lal, navr­hl jsem mu to a on řekl, že do toho jde. Byl to ten nej­po­div­něj­ší cas­ting, kte­rý pama­tu­ji.”

Abrams to komen­tu­je tak­to: „Měli jsme štěs­tí, že jsme ho obje­vi­li. Peter je na jed­nu stra­nu sys­te­ma­tik a zají­má se o kaž­dou nuan­ci, kaž­dý detail. Na dru­hou stra­nu je inte­lek­tu­ál, kte­ré­ho vel­mi zají­má, proč říká to, co říká. Má ale skvě­lé instink­ty, a jakmi­le jed­nou při­jde na mecha­nis­mus toho, co dělá, zase na něj zapo­me­ne, a je úžas­né se na něj dívat.”

Weller do toho sko­čil rov­ný­ma noha­ma. „Scénář byl fan­tas­tic­ký,” říká. „Orci, Kurtzman a Lindelof mi dali spous­tu pod­kla­dů a spo­lu s J. J. jsme je potom cize­lo­va­li – mys­lím, že jsme byli schop­ní vytvo­řit skvě­lou posta­vu. Admirál je pře­svěd­če­ným vlas­ten­cem a dělá to, co pova­žu­je za správ­né pro Hvězdnou flo­ti­lu. Mohl by vypa­dat jako nepří­tel, ale je to slo­ži­těj­ší.”

---