Muž, který zabil Dona Quijota (zpět do kraje La Mancha po 16 letech)

I když se to ve fil­mu Muž, kte­rý zabil Dona Quijota sta­ne, nikdo nemů­že pochy­bo­vat, že tako­vý rytíř nezmi­zí jen tak ze svě­ta. Jednak je to před­sta­vi­tel rytíř­ských ctnos­tí, jed­nak je to roman­tic­ký hrdi­na, kte­rý si zaslou­ží obdiv v kaž­dé době. Možná i pro­to si ho reži­sér a scé­náris­ta Terry Gilliam vybral jako inspi­ra­ci pro svůj film. Donkichotský námět ho zau­jal a už v roce 1989 začal při­pra­vo­vat film. Jenže nepo­da­ři­lo se mu zajis­tit dosta­tek finan­co­vá­ní a při­šly dal­ší kom­pli­ka­ce. Gilliam se však své­ho hrdi­ny nevzdal. Přepracoval scé­nář, našel si skvě­lé spo­lu­pra­cov­ní­ky a nový film měl pre­mi­é­ru 19. květ­na 2018 na fil­mo­vém fes­ti­va­lu v Cannes v roce 2018.

Příběh vyprá­ví o Tobym, úspěš­ném reži­sé­ro­vi reklam, kte­rý se setká s před­sta­vi­te­lem posta­vy Dona Quijota ze své­ho  absol­vent­ské­ho fil­mu. Není to jen návrat do obdo­bí, kdy se sna­žil s ama­tér­ský­mi her­ci nato­čit film, je to také návrat do svě­ta fan­ta­ze a před­stav, kte­ré pro­vá­zí hlav­ní­ho hrdi­nu, rytí­ře Dona Quijota, kte­rý v Tobym nalé­zá své­ho odda­né­ho slu­hu Sancho Panzu. Spolu pro­ží­va­jí dob­ro­druž­ství, kde se pro­lí­ná svět fan­ta­zie s rea­li­tou, chví­le napě­tí i bláz­ni­vě komic­ké.

Gilliam měl při pří­pra­vě fil­mu dost času na to, aby si doko­na­le při­pra­vil dia­lo­gy, kte­ré oba hlav­ní hrdi­no­vé spo­lu vedou. Autorovi se poda­ři­lo zkom­bi­no­vat skvě­le stro­je­né věty rytí­ře se sou­čas­ným komen­tá­řem ostat­ních postav a nechy­bí ani humor, kte­rý je pro Gilliama typic­ký. Stejně tak se stří­da­jí nápa­di­té scé­ny, sym­bo­ly i naráž­ky, kte­ré nelze zce­la při jed­nom zhléd­nu­tí všech­ny postřeh­nout, natož pocho­pit. Postava reži­sé­ra Tobyho je zají­ma­vá, ale když do pří­bě­hu vstou­pí Don Quijot, str­há­vá na sebe prá­vem pozor­nost až do samé­ho kon­ce.

Musím říci, že jsem sice byla na film při­pra­ve­na, ale byla jsem pře­kva­pe­na, jak Gilliam vyu­žil svou fan­ta­zii a doká­zal spo­lu s  herec­ký­mi před­sta­vi­te­li dvo­ji­ce stě­žej­ních postav vytvo­řit neče­ka­ný fil­mo­vý záži­tek. Na cel­ko­vém vyzně­ní fil­mu má také podíl hud­ba Roque Bañose, kte­rý cit­li­vě vyu­žil inspi­ra­ci špa­něl­skou kyta­rou. Kameraman Nicola Pecorini pak kro­mě dra­ma­tic­kých scén nechal vynik­nout nád­her­ně roman­tic­kou kra­ji­nu, kam hrdi­no­vé rytíř­ských pří­bě­hů pat­ří.

Roli Tobyho, kte­ré­ho ve sním­ku Muž, kte­rý zabil Quijota, ztvár­nil Adam Driver, měl původ­ně hrát Johnny Depp. Myslím si, že Driver má neo­kou­ka­nou tvář, jeho herec­ký pro­jev je výraz­ný a doká­zal i kome­di­ál­ní schop­nost. Byla to dob­rá vol­ba. Ve fil­mu však domi­nu­je sedm­de­sá­ti­le­tý Jonathan Pryce v roli Dona Quijota. Jako by se pro tu roli naro­dil. Je dojem­ný i odváž­ně srd­na­tý. Dokáže na sebe sou­stře­dit pozor­nost a nelze ho neob­di­vo­vat.

Když srov­ná­me ten­to film s dílem Monty Python a Svatý Grál, kte­rý nato­čil Gilliam v roce 1975, pak je patr­né, jak se jeho scé­náris­tic­ké i reži­sér­ské schop­nos­ti zdo­ko­na­li­ly.

Film mě veli­ce zau­jal a urči­tě se na něj zase ráda podí­vám. Pro mě zůstá­vá posta­va Dona Quijota stá­le živá a aktu­ál­ní.

Hodnotím 75%

---