PETR PAN

OBSAH
Ve starém domě upro­střed Londýna vyprá­ví malá Wendy Darling kaž­dou noc svým bra­t­rům kou­zel­né pohád­ky o šer­míř­ských sou­bo­jích, úžas­ných dob­ro­druž­stvích a hrů­zostraš­ném kapi­tá­no­vi Hookovi. Děti se ale samy stanou hrdi­ny ješ­tě dale­ko vět­ší­ho dob­ro­druž­ství, když do jejich poko­je jed­né noci vlét­ne Petr Pan a zave­de je skr­ze roz­zá­ře­nou noč­ní oblo­hu až do kou­zel­né Země Nezemě. Wendy a její brat­ři si začí­na­jí spo­lu s Petrem Panem a Ztracenými chlap­ci uží­vat nový život, ve kte­rém nepla­tí žád­ná pra­vi­dla dospě­lých. Během dob­ro­druž­ných střetů s nebez­peč­ný­mi pirá­ty, zákeř­ný­mi moř­ský­mi pan­na­mi, obrov­ským kro­ko­dý­lem a hrůz­ným kapi­tá­nem Hookem pozná­va­jí, co v nich ve sku­teč­nos­ti je. Konflikt Petra Pana a kapi­tá­na Hooka se mezi­tím blí­ží k roz­ho­du­jí­cí­mu sou­bo­ji.

O FILMU

Představte si svět, jaký jste ješ­tě nikdy nevi­dě­li. Svět, ve kte­rém je kaž­dý den novým dob­ro­druž­stvím, kde nikdy nevy­ros­te­te nebo neze­stár­ne­te. Takový je svět Petra Pana – řin­čí­cí meče, vratká palu­ba lodi Jolly Roger, vzru­še­ní z létá­ní… a kou­zel­ná síla skry­té­ho polib­ku.

Tento pří­běh o dob­ro­druž­ství, obje­vo­vá­ní a snech se těší pří­z­ni pub­li­ka po celém svě­tě již od chví­le, kdy byl před 100 lety popr­vé před­sta­ven jako diva­del­ní hra. Klasická kni­ha J. M. Barrieho o chlap­ci, kte­rý nikdy nevy­ros­tl a dív­ce, jejíž rodi­na jí brá­ní v tom, aby také navždy zůsta­la dítě­tem, zís­ka­la v prů­bě­hu doby mno­ho růz­ných podob, avšak nikdy neby­la plně pře­ve­de­na na fil­mo­vé plát­no.

„ Kniha je úžas­ná – vel­mi obsáh­lá a plná skvě­lých postav a nád­her­ných oka­mži­ků. Máte pocit, že J. M. Barrie do ní vlo­žil úpl­ně všech­no, co ho kdy napadlo, “ říká P. J. Hogan , kte­rý je reži­sé­rem i scé­náris­tou nové­ho fil­mo­vé­ho zpra­co­vá­ní. „ K tomu­to fil­mu mě při­ta­ho­val zejmé­na fakt, že nebyl dosud nikdy nato­čen. Ano, ve sku­teč­nos­ti už film o Petru Panovi vzni­kl, ale nikdy nebyl zfil­mo­ván celý pří­běh. Byla zde spous­ta skvě­lých míst, kte­rá ješ­tě na stří­br­né plát­no nikdo nepře­ve­dl. “

Poté, co se stal Hogan reži­sé­rem fil­mu, zce­la pře­psal před­cho­zí pra­cov­ní ver­zi scé­ná­ře Michaela Goldenberga ( Kontakt ). Jeho důvěr­ný vztah k lite­rár­ní před­lo­ze dal scé­ná­ři úpl­ně nový roz­měr. „ Připadá mi, jako by měl P. J. celý scé­nář i kni­hu v něja­kém dušev­ním kapes­ním počí­ta­či, kte­rý může vždyc­ky vytáh­nout, “ říká Olivia Williams , kte­rá hra­je paní Darlingovou. „ Ve fil­mu snad není ani jed­na frá­ze, kte­rá by záro­veň neby­la v  Barrieho kni­ze. Připadá mi úžas­né, jak při­ro­ze­ný a moder­ní film se poda­ři­lo nato­čit pod­le 100 let staré­ho pří­bě­hu. “

Hoganova doko­na­lá zna­lost před­lo­hy a scé­ná­ře se uká­za­la být vel­mi prak­tic­kou také během natá­če­ní. Občas totiž došlo k situ­a­cím, kdy se scé­nu, kte­rá fun­go­va­la na papí­ře, neda­ři­lo uspo­ko­ji­vým způ­so­bem zfil­mo­vat. „ Když jsme nara­zi­li na scé­nu, kte­rou se nám neda­ři­lo nato­čit, P. J. se pokaž­dé vrá­til zpět ke kni­ze, “ říká Jason Isaacs , kte­rý se během pří­prav na dvoj­ro­li kapi­tá­na Hooka a pana Darlinga také pono­řil do Barrieho knih. „ Kdyby dnes Barrie žil a měl k dis­po­zi­ci holly­wo­od­ské stu­dio, nato­čil byl přes­ně tako­vý film jako P. J. “

Roli tety Millicent ušil Hogan na tělo hereč­ce Lynn Redgrave . „ Teta Millicent v kniž­ní před­lo­ze není, ale do pří­bě­hu doko­na­le zapa­dá. Je vel­mi roman­tic­ká a zábav­ná. “

„ Petr Pan není pou­ze pohád­ka o jed­nom dět­ském dob­ro­druž­ství a hrát­kách s víla­mi, “ zdů­raz­ňu­je pro­du­cent­ka Lucy Fisher . „ Přestože je kni­ha zce­la pří­stup­ná dětem, má v sobě záro­veň vel­kou hloub­ku a tajem­no. To je pod­le mě důvo­dem, proč se jí poda­ři­lo udr­žet pří­zeň čte­ná­řů i po toli­ka letech. Právě ty pří­běhy, ve kte­rých jsou lidé posta­ve­ni tvá­ří v tvář stra­chu a pro­chá­ze­jí hrůz­ný­mi chvil­ka­mi, zůstá­va­jí v jejich mys­lích nejdéle. “

Podle pro­du­cent­ky byla úlo­ha Wendy vždyc­ky při­nejmen­ším nato­lik důle­ži­tá jako úlo­ha Petra. „ Hra se jme­nu­je Petr Pan, ale kni­ha má název Petr Pan a Wendy, pro­to­že to jsou ve sku­teč­nos­ti dva pří­běhy, “ říká Fisher . „ Petr je beze­spo­ru hlav­ní hvězdou, ale je to prá­vě Wendy, jejímž pohle­dem celý pří­běh sle­du­je­me. Spolu s ní vylé­tá­me oknem na noč­ní oblo­hu a vra­cí­me se zpět. “

Filmaři se shod­li na tom, že pokud chtě­jí, aby měl jejich Petr Pan úspěch, musí Wendyiny výle­ty do kou­zel­né země zpra­co­vat věro­hod­ným způ­so­bem. „ Od samot­né­ho začát­ku bylo jed­ním z našich nej­vět­ších cílů vzbu­dit v pub­li­ku dojem, že je Země Nezemě sku­teč­ná, že se divá­ci vydá­va­jí do zhmot­ně­lé podo­by fan­tas­tic­ké­ho svě­ta, “ říká pro­du­cent Douglas Wick . „ Věděli jsme, že se sou­čas­nou tech­no­lo­gií doká­že­me ztvár­nit tuto zvlášt­ní rea­li­tu tak, jak to ješ­tě done­dáv­na neby­lo mož­né. “

„ Petr Pan je kluk, kte­ré­ho nikdo neo­me­zu­je a plní se mu kaž­dé dět­ské přá­ní. Může létat, svá­dět šer­míř­ské sou­bo­je, zabí­jet pirá­ty… jsou to sny, kte­ré mají všech­ny děti, a jemu se vždyc­ky spl­ní, “ říká mla­dý ame­ric­ký herec Jeremy Sumpter , kte­rý je vůbec prv­ním chlap­cem, kte­rý kdy Petra Pana ve vel­kém sním­ku hrál.

„ Petr Pan se čas­to obje­vu­je jako kres­le­ný hrdi­na a v diva­del­ních hrách je vět­ši­nou obsa­zo­ván hereč­ka­mi, “ vysvět­lu­je reži­sér Hogan . „ V němé fil­mo­vé ver­zi jej hrá­la žena a ve fil­mu Hook mu bylo 40 let. A nyní se do nej­ú­žas­něj­ší role, kte­rá kdy byla pro dět­ské­ho her­ce stvo­ře­na, koneč­ně dostá­vá také kluk. Jeremy je Petr Pan. Je divo­ký, sebe­jis­tý i legrač­ní – a bylo těž­ké najít mla­dé­ho her­ce, kte­rý by měl všech­ny tyto vlast­nos­ti. Hledal jsem dva­nác­ti­le­té­ho Errola Flynna, což bylo doce­la těž­ké, pro­to­že v tom­to věku děti ješ­tě čas­to hle­da­jí své vlast­ní já a nema­jí pří­liš sebe­dů­vě­ry. Hledali jsme dlou­ho. Ale když Jeremy vešel do dve­ří, věděl jsem, že jsme ho našli. “

Hogan dodr­žel zaži­tou tra­di­ci a obsa­dil do role zlot­ři­lé­ho kapi­tá­na Hooka i pana Darlinga stej­né­ho her­ce. „ Hook je vel­mi nebez­peč­ný muž. V ostat­ních adap­ta­cích byl k smí­chu, ale Barrie napsal kni­hu pro děti i dospě­lé, v jejímž stře­du sto­jí hrů­zu nahá­ně­jí­cí posta­va. Není žád­ným pře­kva­pe­ním, že tato stvů­ra, kte­rá je ztě­les­ně­ním těch nej­hrůz­něj­ších věcí, s nimiž se člo­věk během své­ho dět­ství setká, vypa­dá podob­ně jako tatí­nek Wendy, “ říká Jason Isaacs , kte­rý ve fil­mu dvoj­ro­li ztvár­nil.

Přestože oba vzbu­zu­jí strach, jsou také vel­mi bojác­ní. „ Pan Darling je zce­la ovlá­dán tetou Millicent, kte­rá mu říká, co si o něm bude kaž­dý mys­let a jak jej bude kaž­dý sou­dit, “ vysvět­lu­je Isaacs . „ Hook má strach z toho, že se mu nikdy nepo­da­ří napl­nit svůj osud. Měl by být vlád­cem Sedmi moří a vzbu­zo­vat u svých mužů respekt. Ale ten­to malý chla­pec se jej stá­le odmí­tá bát. “

Hledání mla­dé hereč­ky pro roli Wendy se uká­za­lo být nej­těž­ším úko­lem celé­ho cas­tingu. Z něko­li­ka sto­vek dět­ských adep­tek, kte­ré při­šly na kon­kur­zy ve Spojených stá­tech, Velké Británii a Austrálii, fil­ma­ři nako­nec vybra­li Rachel Hurd-Wood – dív­ku z brit­ské­ho hrab­ství Surrey, kte­rá nikdy před­tím nehrá­la žád­nou fil­mo­vou, tele­viz­ní ani diva­del­ní roli.

Podle Isaacse , kte­rý si s  Rachel zahrál ve spous­tě scén, u ní byla absen­ce herec­kých zku­še­nos­tí výho­dou. „ Neměla žád­né hvězd­né port­fo­lio, za kte­ré by se moh­la skrýt, “ říká herec. „ Musela se do role doko­na­le vžít, jinak by to nedo­ká­za­la. Právě pro­to je její výkon tak věro­hod­ný. “

Rachel si během natá­če­ní vyzkou­še­la spous­tu věcí od šer­mo­vá­ní až po létá­ní, o kte­rých do té doby ani nesni­la. Ke své prv­ní herec­ké zku­še­nos­ti měla pou­ze jedi­nou výhra­du: „ Brečet není moc fajn. Nemůžete si ani poví­dat s přá­te­li, pro­to­že by vás roz­pty­lo­va­li, tak­že je to dost těž­ké a únav­né. Celý jeden den jsem strá­vi­la bre­če­ním a dru­hý den jsem byla tak vysu­še­ná, že bych si klid­ně moh­la zlo­mit ruku a nevy­tla­či­la bych ani slzu. “

„ J. M. Barrie napsal Petra Pana v době, kte­rá je pro mě fas­ci­nu­jí­cí, “ říká reži­sér P. J. Hogan . „ Když jsem si začal pro­hlí­žet výtvar­né umě­ní z toho­to obdo­bí, vel­mi jsem si oblí­bil jeho roman­tic­ký styl, zvláš­tě pak co se týče děl Johna Williama Waterhouse a Sira Edwarda Coley Burne-Jonese. Barvy jsou vel­mi jas­né, z lidí jako by vyza­řo­va­lo svět­lo. Říkal jsem si: ‚Tohle jsou mal­by, na kte­ré se díval i J. M. Barrie , tako­vé obra­zy vídal na výsta­vách.‘ “

„ Když mlu­vím o tom, že film půso­bí roman­tic­ky, nemys­lím tím přes­ný význam toho­to slo­va, “ pokra­ču­je Hogan . „ Jde spí­še o to, že všech­no je vel­ko­le­pé, bar­vy jsou jas­něj­ší a tep­lej­ší, všech­no je vel­mi boha­té. “

Aby doká­zal dát fil­mu vizu­ál­ní tón, kte­rý si před­sta­vo­val, sesta­vil Hogan tým před­ních gra­fic­kých uměl­ců. Ještě před­tím však polo­žil zákla­dy vizu­ál­ní­ho poje­tí vypra­co­vá­ním kni­hy obra­zů, kte­rý­mi názor­ně vyjá­d­řil své před­sta­vy.

„ P. J. má vel­mi kon­krét­ní před­sta­vu o tom, jak má být pří­běh odvy­prá­věn, “ vysvět­lu­je pro­du­cent Patrick McCormick . „ Jeho refe­renč­ní kni­ha se zabý­va­la kaž­dým detai­lem pří­bě­hu – lon­dýn­ský­mi ulič­ka­mi, Zemí Nezemí, scé­na­mi v obla­cích. Všechno, co je v tom­to fil­mu, jsme vytvo­ři­li. Nikdy nena­stal oka­mžik, kdy bychom si řek­li ‚tohle bychom moh­li nato­čit tam‘ nebo ‚posta­vit tako­vou scé­nu bude hrač­ka.‘ Všechno bylo umě­le vytvo­ře­no, aby to doko­na­le zapadlo do kon­cep­tu a cel­ko­vé nála­dy fil­mu. “

Původně fil­ma­ři zva­žo­va­li, že by sní­mek nato­či­li ve sku­teč­ných exte­ri­é­rech, tedy v džun­g­li, na palubě lodi, na moři a v uli­cích Londýna. Protože se ale znač­ná část pří­bě­hu ode­hrá­va­la v noci a herec­ké obsa­ze­ní sestá­va­lo pře­váž­ně z dětí, jejichž pra­cov­ní roz­vrh byl ome­zen strikt­ní­mi záko­ny na ochra­nu dět­ských práv, bylo od toho­to zámě­ru upuš­tě­no. Natáčení bylo nako­nec zre­a­li­zo­vá­no ve stu­diu Warner Roadshow, kte­ré se nachá­zí na Zlatém pobře­ží v aus­tral­ském Queenslandu. Jedinou výjim­kou byla scé­na v lon­dýn­ských ulič­kách, kte­ré fil­ma­ři posta­vi­li v exte­ri­é­ru – zde musel nako­nec hlav­ní štáb pře­ce jen jed­no noč­ní natá­če­ní usku­teč­nit.

Díky Hoganově peč­li­vé pří­pra­vě gra­fic­kých pod­kla­dů se mohl jeho fil­mo­vý tým pus­tit do prá­ce bez zby­teč­né­ho otá­le­ní. „ Referenční kni­hu, kte­rá byla po dobu natá­če­ní naší bib­lí, musel P. J. dávat dohro­ma­dy nejmé­ně rok, “ říká hlav­ní výtvar­ník Roger Ford . „ Nechal se inspi­ro­vat mal­ba­mi a ilu­stra­ce­mi z knih, kte­ré se sho­do­va­ly s jeho před­sta­va­mi o tom, jak by měl film vypa­dat. Když nemá­te po ruce podob­ný mate­ri­ál, čas­to doce­la dlou­ho trvá, než pocho­pí­te reži­sé­ro­vu vizi. Nikdy před­tím jsem nepra­co­val s reži­sé­rem, kte­rý by věno­val pří­pra­vě fil­mu tako­vé úsi­lí ješ­tě před sesta­ve­ním štá­bu. “

„ Petr Pan je snem kaž­dé­ho výtvar­ní­ka, “ pokra­ču­je Ford . „ Je to něko­lik fil­mů v jed­nom. Londýn v době vlá­dy Edwarda VII, pirát­ská loď, tro­pic­ká džun­gle, sta­ro­vě­ký hrad s dra­ky, kte­rý sto­jí na vodě – kaž­dé z těch­to pro­stře­dí by moh­lo být zákla­dem samo­stat­né­ho fil­mu. Základní myš­len­kou bylo začít na úrov­ni rea­li­ty a poté neu­stá­le zve­li­čo­vat při­ro­ze­né věci, aby se dosta­ly na úro­veň magie – najít nej­vět­ší extrémy, kte­ré se vysky­tu­jí v reál­ném svě­tě, a posu­nout je ješ­tě o kou­sek dál. Ve sku­teč­ném lese se nikdy nese­tká­te s tak pes­trou kom­bi­na­cí rost­lin a oby­va­tel­stva jako v tom našem. A nikdy nemá­te jis­to­tu, zda se to oprav­du sta­lo nebo to byl pou­hý sen. “

Během sto­le­tí, kte­ré uply­nu­lo od pre­mi­é­ry Petra Pana na pódiu jed­no­ho z lon­dýn­ských diva­del, došlo k tak výraz­né­mu tech­no­lo­gic­ké­mu pokro­ku, že někte­ré ze sou­čas­ných mož­nos­tí by teh­dy zně­ly jako pou­hé sci-fi. Ani před dva­ce­ti lety, kdy Lucy Fisher zís­ka­la prá­va k  Petru Panovi , by nemohl být nato­čen film, kte­rý by zob­ra­zo­val fan­tas­tic­ké prv­ky pří­bě­hu tak půso­bi­vým způ­so­bem, jak si auto­ři této moder­ní adap­ta­ce před­sta­vo­va­li.

„ Práce na podob­ném fil­mu je vel­mi nároč­ná, pro­to­že tri­ko­vé sek­ven­ce se neo­de­hrá­va­jí ve zce­la fan­tas­tic­ké říši, “ říká Scott Farrar ze stu­dia ILM, kte­ré si fil­ma­ři vybra­li pro zpra­co­vá­ní digi­tál­ních efek­tů. „ Všechno v tom­to fil­mu je zalo­že­no na sku­teč­ném svě­tě, pou­ze je to vět­ší, barev­něj­ší a více vzru­šu­jí­cí. P. J. chtěl, aby byl ten­to film zpra­co­ván v ‚malíř­ském‘ sty­lu, což jsme pova­žo­va­li za hlav­ní pod­nět. Od začát­ku jsem věděl, že má rád výraz­né bar­vy. “

Farrar a jeho tým kou­zel­ní­ků z ILM se do prá­ce pus­ti­li se zámě­rem vytvo­řit svět, ve kte­rém by se zrcadli­ly neo­me­ze­né schop­nos­ti dět­ské fan­ta­zie. „ Uvědomili jsme si, že děti si tyto fan­tas­tic­ké obra­zy budou pama­to­vat ješ­tě dlou­hou dobu, což pro nás bylo vel­mi moti­vu­jí­cí, “ říká Farrar .

Farrarovy odbor­né zku­še­nost byly vel­mi důle­ži­té u scén se Zvoněnkou. „ Nejdříve jsem zastá­val názor, že Zvoněnka by měla být vzhle­dem ke kom­pli­ko­va­ným scé­nám s létá­ním plně digi­tál­ní posta­vou, “ vzpo­mí­ná Farrar . „ I tak jsme ale potře­bo­va­li hereč­ku, kte­rá by byla její reál­nou před­lo­hou. “

„ Pak ale P. J. obje­vil Ludivine Sagnier , kte­rá byla napros­to skvě­lá. Umí pra­co­vat s mimi­kou a vyja­d­řo­vat emo­ce jako her­ci v dobách němé­ho fil­mu. Nakonec tedy Ludivine ve fil­mu sku­teč­ně hra­je, zejmé­na pak v detail­ních zábě­rech. Pokud ve scé­ně létá nebo pro­vá­dí jiné nároč­né věci, je to její digi­tál­ní dvoj­ni­ce. Ve všech ostat­ních scé­nách jde ale o sku­teč­nou Ludivine , “ dodá­vá Farrar . V mno­ha scé­nách je Zvoněnka také kom­bi­na­cí digi­tál­ní­ho těla a sku­teč­né hla­vy hereč­ky.

---