Prometheus - První prequel Vetřelců

Prometheus byl dlou­ho oče­ká­va­ným sním­kem. Režisér Scott se v něm měl vrá­tit takřka k počát­kům své slav­né fil­mo­vé tvor­by a tema­tic­ky navá­zat na legen­dár­ní­ho Vetřelce z kon­ce sedm­de­sá­tých let. Kdo však čekal sní­mek, kte­rý bude mil­ní­kem svě­to­vé kine­ma­to­gra­fie a hra­vě se ono­mu Vetřelci vyrov­ná, tak ten musí být zkla­mán. Do stej­né řeky se dva­krát vstu­pu­je jen těž­ko a fil­mo­vé mil­ní­ky obvykle vzni­ka­jí ze zce­la neče­ka­ných pro­jek­tů....

Ale nepřed­bí­hej­me.

Co se Scottovi urči­tě poda­ři­lo, to byla atmo­sfé­ra, kte­rá je až na malý výkyv v závě­ru pod­le mého názo­ru výbor­ná a sku­teč­ně doká­že divá­ka vtáh­nout do pří­bě­hu (zejmé­na ve 3D kině). V cel­ku sodil­ní je pod­le mě i výběr her­ců a jejich násled­né výko­ny. Noomi Rapace (ano, je to Lisbeth Salander od auto­ra Stiega Larssona) zde hra­je vel­mi sym­pa­tic­kou věd­ky­ni, kte­rá má v sobě nehy­nou­cí tou­hu po pozná­ní půvo­du a smys­lu eis­ten­ce lid­stva. Z výraz­něj­ších tvá­ří tu nechy­bí ani v sou­čas­nos­ti vel­mi obsa­zo­va­ný herec Michael Fassbender (Stud, Nebezpečná meto­da), kte­rý dostal roli robo­ta Davida a pod­le mého názo­ru se jí zhos­til skvě­le. Některé jeho dia­lo­gy budí i leh­ký úsměv, do tvá­ře se mu navíc poda­ři­lo dostat ten správ­ný „robo­tic­ký výraz“, tak­že výsle­dek je per­fekt­ní. Svoji roli tu má i Charlize Theron, nicmé­ně posád­ka vesmír­né lodi Prometheus čítá na 17 lidí a bohu­žel vět­ši­na divá­ků asi není sto si kaž­dou zapa­ma­to­vat a nějak se s ní sžít.

Scénář už je na tom o něco hůře (a to je pro mě pře­kva­pe­ní, pro­to­že Lindelof urči­tě psát umí), ale v kom­bi­na­ci se zají­ma­vým vizu­ál­ním zpra­co­vá­ním, atmo­sfé­rou a urči­tým neu­stá­lým čeká­ním a pozvol­ným odha­lo­vá­ním pří­bě­hu se to dá zvlád­nout. Mnoho divá­ků asi oče­ká­va­lo, že sní­mek Prometheus bude něja­kým kla­sic­kým „preque­lem“ k Vetřelci, což je prav­da, ale jen čás­teč­ně. Film se sku­teč­ně ode­hrá­vá ve stej­ném uni­ver­zu (SPOILER: a nako­nec i na toho vetřel­ce dojde!), nicmé­ně pla­ne­ta, kde Prometheus při­stá­vá není LV 426, kte­rou tak dob­ře zná­me z prv­ních dvou „vetřel­čích fil­mů“. Stejně tak Prometheus nabí­zí mož­ná i více otá­zek než odpo­vě­dí, což ale nepo­va­žu­ji za zce­la špat­né, aspoň to - mini­mál­ně v mém pří­pa­dě - může hez­ky po pro­jek­ci fil­mu dozní­vat a může­te si poklá­dat otáz­ky typu, „proč?“.

Velkou chy­bou, kte­rá ale film hod­ně srá­ží jsou logic­ky omy­ly. Ještě jsem tu nezmí­nil pří­běh, tak jen struč­ný nástin. Vědci na Zemi obje­vi­li jakousi galak­tic­kou mapu a věří, že ji nám tu zane­cha­li naši stvo­ři­te­lé, vypra­ví­me se pro­to za nimi. To, co najdou, je ale nako­nec něco tro­chu jiné­ho, než původ­ně čeka­li. Objeví jakousi základ­nu, kde jsou podiv­né před­mě­ty, něko­lik mrtvých bytos­tí a také do stě­ny vyte­sa­ná hla­va. Vědce samo­zřej­mě nena­pad­ne nic jiné­ho, než že v oka­mži­ku kdy zjis­tí, že v míst­nos­ti je dýcha­tel­no si sun­dat přil­by (!) a násled­ně saha­jí na všech­ny mož­né páč­ky a čud­lí­ky ve sty­lu, „zku­sí­me to, schvál­ně co to udě­lá“. V tom­to smys­lu je film Prometheus pesi­mis­tic­kou sci-fi, neboť jest­li na nás čeká v budouc­no­ti tako­vá­to vědec­ká eli­ta, tak pánbůh s námi... Vrcholem hlouposti pak je dvo­ji­ce věd­ců, kte­rá se v oné základ­ně ztra­tí (!), i když si ji celou před­tím doko­na­le digi­tál­ně zma­po­va­la. A scé­na s ope­ra­cí - jak­kliv je zají­ma­vá - také „sto­jí za to“.

Jinak je ale Prometheus vel­mi zají­ma­vým poči­nem s krás­nou hud­bou skla­da­te­le Streitenfelda, kte­rý by neměl uni­nout pozor­nos­ti fanouškům sci-fi, pro­to­že se pod­le mého názo­ru sku­teč­ně jed­ná o mimo­řád­ný film.

---

Photo © Twentieth Century Fox Film Corporation / Kerry Brown

---