Deadpool 2

Deadpool se vra­cí. Dlouho odklá­da­ná komik­so­vá řež­ba na mato­viy pří­bě­hů jed­no­ho z nej­o­so­bi­těj­ších komik­so­vých hrdi­nů, kte­rá se před dvě­ma lety dosta­la do kin z vel­ké čás­ti díky fanouškům, prá­vě dostá­vá pokra­čo­vá­ní, kte­ré zít­ra star­tu­je v čes­kých a slo­ven­ských kinech. Za kame­ru si ten­to­krát sedl David Leitch zod­po­věd­ný za prv­ní­ho Johna Wicka a Atomic Blonde: Bez lítos­ti. A pokud vás drž­ka­tý žol­dák bavil minu­le, ten­to­krát pro vás má oprav­du prvotříd­ní nášup.

První Deadpool byl doce­la tre­fa do čer­né­ho. Ryan Reynolds se po letech pře­ta­ho­vá­ní se stu­di­em pus­til do fra­je­ra v čer­ve­no­čer­ném s pořád­nou ver­vou. Vyklubala se z toho sluš­ná kome­di­ál­ní jíz­da, kte­rá byla poměr­ně věr­ná své před­lo­ze, zatím­co zvlá­da­la sbí­rat nové a nové fanouš­ky tomu­to hrdi­no­vi i za hra­ni­ce­mi čte­ná­řů komik­su. Na podob­ný úspěch ale není leh­ké navá­zat s dvoj­kou. David Leitch to ale zvlá­dl bra­vur­ně. Deadpool 2 sice opa­ku­je někte­ré chy­by jed­nič­ky, záro­veň si je ale o něco jis­těj­ší v kram­fle­cích a ser­ví­ru­je ješ­tě o něco šíle­něj­ší a uje­těj­ší podí­va­nou, kte­rá zvlá­dá bavit, dojmout i zapů­so­bit krva­vou a drs­nou akcí. Připočtěte si pří­růs­tek v podo­bě Deadpoolova komik­so­vé­ho par­ťá­ka Cablea, kte­ré­ho si stři­hl nekom­pro­mis­ní Josh Brolin (a je v něm vlast­ně i dale­ko vět­ší drs­ňák než coby Thanos pár týd­nů zpět). Výsledkem je dal­ší nekom­pro­mis­ní nářez, kte­rý se nebo­jí jít ješ­tě dál než jeho před­chůd­ce.

Scénáristé Rhett Reese, Paul Wernick a Ryan Reynolds se nebo­jí napl­no odvá­zat a tak se nálož humo­ru, nará­žek (a nejed­no per­fekt­ní cameo) a akce je ješ­tě o chlup vět­ší jak posled­ně, mož­ná prá­vě pro­to, že už nemu­sí niko­mu nic tenhle komik­so­vý hrdi­na doka­zo­vat. Jedinou výraz­něj­ší výt­kou v tom­to ohle­du je to, že digi­tál­ní tri­ky podob­ně jako posled­ně nepat­ří k těm nej­lep­ším, což jde vidět pře­de­vším během jed­né akč­ní sek­ven­ce pře­pa­de­ní ozbro­je­né­ho kon­vo­je, kdy v uli­cích měs­ta blb­ne Domino (Zazie Beetz). Během finá­lo­vé CGI bit­ky se situ­a­ce pak tro­chu opa­ku­je. Na dru­hou stra­nu prvotříd­ní digi­tál­ní tri­ky v tomhle pří­pa­dě nejsou to nej­dů­le­ži­těj­ší.

Tím je humor a akce. Trochu násil­né pro­tě­žo­vá­ní Russella je mož­ná mís­ty tro­chu otrav­né, nicmé­ně tvůr­ci i tak ví jak na své pub­li­kum. Tomuhle fil­mu totiž není nic a nikdo sva­té a to je ve výsled­ku vlast­ně straš­ně dob­ře. Díky tomu si totiž tuhle akci s ničím jiným nesple­te­te a pokud jste se bavi­li u jed­nič­ky, u toho­hle nášu­pu se bude­te kře­nit rados­tí. Zase po něja­ké době totiž při­šlo do kin pokra­čo­vá­ní, kte­ré se neje­nom vyrov­na­lo své­mu před­chůd­ci, ale podá­vá dosta­tek argu­men­tů pro to zva­žo­vat, jest­li náho­dou není i lep­ší jako jeho dva roky sta­rý brat­ří­ček. 

Příběhově sice mís­ty decent­ně drh­ne, když už ale vlast­ně začne­te pře­mýš­let o tom, zda-li to či ono nešlo udě­lat jinak, při­jde někte­rý z hrdi­nů a tyhle myš­len­ky vám hláš­kou nebo akcí vyže­ne z hla­vy. I když tak v někte­rých momen­tech film tak tak drží pohro­ma­dě (zvláš­tě v porov­ná­ní tře­ba i s jed­nič­kou), ve výsled­ku vás to ani tro­chu netrá­pí. Postavy jsou cool jak nikdy, humo­ru a přes­ně míně­ných nará­žek je tu více než dost a akce díky skvě­lé cho­re­o­gra­fii a krva­vos­ti zvlá­dá také zaujmout. Je snad v pří­pa­dě toho­to komik­so­vé­ho hrdi­ny potře­ba ješ­tě něco víc?  

Deadpool 2 je fanouš­kov­skou služ­bou na dru­hou. Ryan Reynolds si je dob­ře vědom, co fanouš­ci drž­ka­té­ho žol­dá­ka chtě­jí (ať už se jed­ná o komik­so­vé nebo fil­mo­vé) a přes­ně to jim ser­ví­ru­je. Pokračování je o něco sebe­vě­do­měj­ší divo­čej­ší a odvá­za­něj­ší s vět­ší por­cí hra­vos­ti. Drží mož­ná tro­chu méně pohro­ma­dě a nedo­stat­ky po pří­bě­ho­vé strán­ce a pře­de­vším v oblas­ti digi­tál­ních tri­ků jsou zřej­mé, přes­to prá­vě tyhle drob­nos­ti nejsou ničím, co by vás zrov­na v pří­pa­dě Deadpoola mělo nějak trá­pit. Tohle je zkrát­ka pec­ka u kte­ré se bude­te bavit celé dvě hodi­ny a dou­fat v to, že tře­tí kou­sek při­jde co nejdří­ve.