STAR TREK: DO TEMNOTY: Vesmír: Tváří v tvář temnotě

Po čtyřech tele­viz­ních seri­á­lech, 11 fil­mech a bez­počtu vesmír­ných snů, zaži­jí divá­ci popr­vé Star Trek troj­roz­měr­ný. Ve fil­mu „Star Trek” z roku 2009 vyra­zi­la sku­pi­na kaž­do­pád­ně slib­ných, ale tro­chu samo­rost­lých vesmír­ných ces­to­va­te­lů s čer­s­tvě ukon­če­nou Akademií na svou prv­ní fas­ci­nu­jí­cí pouť ke hvězdám. Byl to prv­ní vel­ký test jejich bys­tros­ti, doved­nos­tí a věr­nos­ti – vlast­nos­tí leží­cích těs­ně ved­le jejich kon­flikt­ních povah - , ale to byl pou­ze začá­tek. Nyní musí tato posád­ka vesmír­né lodi Enterprise zamí­řit ješ­tě dál, do roz­sáh­lé tem­no­ty a zpět, do pozem­ské­ho 23. sto­le­tí, když zlo­věst­né váleč­né síly ohro­žu­jí posvát­nost jejich domo­va i svě­tů ješ­tě nepo­zna­ných.

Filmem „Star Trek: Do tem­no­ty” se J. J. Abrams vra­cí ke své lid­ské před­sta­vě o svě­tě Star Treku, před­sta­vě, kte­rá vzdá­vá lás­ky­pl­nou poctu kul­tov­ní sou­čás­ti pop kul­tu­ry a záro­veň se žene vstříc nepro­zkou­ma­né­mu úze­mí.

První film zís­kal oce­ně­ní za spo­je­ní neu­cti­vé­ho humo­ru, cha­risma­tic­kých postav a bez­mez­né před­sta­vi­vos­ti tele­viz­ní­ho seri­á­lu z 60. let s tem­pem a akcí 21. sto­le­tí a za čer­s­tvý ori­gi­nál­ní pří­běh. Abramsův „Star Trek“ vychá­zí z posel­ství díla Genea Roddenberryho, oslo­vu­je ast­ro­nau­ta v kaž­dém z nás a dělá z neko­neč­ných mož­nos­tí něco hma­ta­tel­ně sku­teč­né­ho.

Navzdory úspě­chu, kte­ré­ho prv­ní film dosá­hl, nehod­lal Abrams usnout na vav­ří­nech. V sou­la­du s dik­cí Star Treku věděl, že jejich dru­há ces­ta musí jít v kaž­dém ohle­du hlou­bě­ji a odváž­ně­ji, musí zkou­mat to, co dělá posta­vy i misi Star Treku tak pře­svěd­či­vý­mi. To pro fil­ma­ře zna­me­na­lo širo­kou šká­lu nových výzev. Museli vymys­let a poté vybu­do­vat zce­la nové svě­ty. Aby se pří­běh posu­nul za dal­ší hra­ni­ci, roz­ho­dl se Abrams nato­čit film čás­teč­ně pomo­cí IMAX kamer a uvést jej ve 3D.

Největší změ­ny jsou ale ty, kte­rým čelí Kirk, Spock, Uhura, Kostra, Scotty, Sulu a Čechov. Když obrov­ský útok roz­bi­je Hvězdnou flo­ti­lu, nesto­jí tvá­ří v tvář pou­ze tem­né stra­ně flo­ti­ly a nové­mu děsi­vě geni­ál­ní­mu nepří­te­li, ale začnou pochy­bo­vat o jedi­né věci, na kte­rou se v nepřed­ví­da­tel­ném vesmí­ru moh­li kdy spo­leh­nout: jeden o dru­hém.

„Tento film jde ve všech smě­rech dál než ten prv­ní – máme tady vul­ka­nic­ké pla­ne­ty, divo­ké honič­ky rake­to­plá­nů a mon­stróz­ní spe­ci­ál­ní efek­ty, ale roz­pra­co­va­něj­ší je i pří­běh,” říká Abrams. „Posádka Enterprise ten­to­krát řeší dale­ko váž­něj­ší věci, pokud jde o jejich osob­ní a morál­ní dile­ma­ta. Její čle­no­vé jsou posta­ve­ni před otáz­ky důvě­ry, věr­nos­ti a toho, co se sta­ne s lid­ský­mi zása­da­mi, když jsou podro­be­ny těm nej­ex­trém­něj­ším tes­tům. Cílem bylo udr­žet všech­nu tu kome­di­ál­nost, lid­skost a opti­mis­mus a záro­veň je pře­nést do slo­ži­těj­ších a tem­něj­ších situ­a­cí. To, co pro kapi­tá­na Kirka zača­lo jako mise pomsty, se stá­vá hle­dá­ním toho, co sku­teč­ně zna­me­ná zaslou­žit si pozi­ci kapi­tá­na.”

Abrams pokra­ču­je: „Aby se pří­běh posu­nul, musel film být ambi­ci­óz­něj­ší než ten prv­ní. Akce a roz­sah jsou o svě­tel­né roky dál. S IMAX a 3D tech­no­lo­gi­e­mi může­me nabíd­nout pub­li­ku ješ­tě vyš­ší úro­veň vzru­še­ní a zába­vy. Zároveň ale bez ohle­du na for­mát nebo roz­sah, tou nej­dů­le­ži­těj­ší věcí je při­nést co nej­víc vzru­šu­jí­cí a emoč­ní pří­běh.”

Příběh si vza­li opět do pará­dy scé­náris­té a pro­du­cen­ti Robert Orci a Alex Kurtzman, spo­lu s Damonem Lindelofem, kte­rý celý tvůr­čí pro­ces pře­mě­nil v téměř nepře­tr­ži­tý bra­in­stor­ming. „Nejsem scho­pen spo­čí­tat, koli­krát jsme se nad tím pří­bě­hem sešli,” pře­mýš­lí Abrams. „Pořád jsme něco řeši­li, upra­vo­va­li, při­způ­so­bo­va­li a dola­ďo­va­li. Bylo skvě­lé pra­co­vat zno­vu s Bobem, Alexem a Damonem. Neznali úna­vu a vytvo­ři­li pří­běh, ve kte­rém má kaž­dá hlav­ní posta­va ve všech ohle­dech jas­ně daný svůj život a ide­á­ly.”

Producent a spo­luza­kla­da­tel Bad Robot Bryan Burk pozna­me­ná­vá, že dal­ším zákla­dem scé­ná­ře byla myš­len­ka, že se z posád­ky Star Treku sta­ne neroz­luč­ná, i když občas divo­ká a nepod­daj­ná, par­ta přá­tel. Vysvětluje to tak­to: „Scénář ‚Do tem­no­ty’ začal otáz­kou: jak může­me dostat posád­ku Enterprise do nej­hor­ší­ho nebez­pe­čí a kon­flik­tu? Cítili jsme, že pokud byl prv­ní film o tom, jak se dala posád­ka dohro­ma­dy, pak ten­to pří­běh musí být o tom, jak se vyví­je­jí a jak spo­leč­ně dospě­jí. Tato myš­len­ka má obrov­skou ener­gii a mož­nos­ti.”

Abrams se roz­ho­dl fil­mu dodat dra­ma­tič­těj­ší ener­gii a posu­nout ho na vyš­ší vizu­ál­ní úro­veň pou­ži­tím IMAX a pře­peč­li­vou post­pro­dukč­ní kon­ver­zí na 3D. Pro reži­sé­ra to neby­lo leh­ké roz­ho­do­vá­ní, pro­to­že chtěl zacho­vat co nej­vět­ší auten­ti­ci­tu i v tom nej­fan­tas­tič­těj­ším pří­bě­hu. Ale po podrob­něj­ším sle­do­vá­ní nej­mo­der­něj­ších 3D a IMAX® fil­mů posled­ních něko­li­ka let a po spo­lu­prá­ci s reži­sé­rem Bradem Birdem, kte­rý pou­žil IMAX® v „Mission: Impossible - Ghost Protocol” nabyl Abrams pře­svěd­če­ní, že nastal pra­vý čas spo­jit mož­nos­ti moder­ních tech­no­lo­gií s vypra­věč­sky sil­ným pří­bě­hem Star Treku.

„Pokud je film nato­če­ný v IMAX, nee­xis­tu­je kro­mě něj nic jiné­ho,” říká reži­sér. „Výsledek je šíle­ný, ten film vás pros­tě pohl­tí. Ale chtěl jsem ješ­tě vidět tím­to způ­so­bem před­sta­ve­né vesmír­né dob­ro­druž­ství. Christopher Nolan byl tak las­ka­vý a pro­mí­tl mi v IMAX část fil­mu ‚Temný rytíř povstal’. Když jsem viděl ten neu­vě­ři­tel­ný záznam, uvě­do­mil jsem si, že pokud máme mož­nost nato­čit něco z toho­to fil­mu v IMAX®, byli bychom bláz­ni, kdy­bychom toho nevy­u­ži­li. Jsme teď schop­ní vyjá­d­řit celý širo­ký roz­měr pří­bě­hu nejen ve vesmí­ru, ale i na Zemi a v rake­to­plá­nech. Myslím, že to bude úžas­ně vzru­šu­jí­cí podí­va­ná.”

Jak dodá­vá Roger Guyett, tri­ko­vý spe­ci­a­lis­ta spo­leč­nos­ti Industrial Light & Magic, kte­rý se do týmu také vrá­til: „S poje­tím, kte­ré je něčím jako ‚Lawrence z Arábie ve vesmí­ru´, byl IMAX® pro reži­sé­ra skvě­lou mož­nos­tí jak uká­zat vel­ko­le­pé výhle­dy, kte­ré se Enterprise naský­ta­jí.”

Použití for­má­tu IMAX na část fil­mu poslou­ži­lo i dal­ším úče­lům. „Mnoho našich scén je spíš ver­ti­kál­ních než hori­zon­tál­ních a IMAX umož­ňu­je pocit ješ­tě vět­ší­ho roz­sa­hu,” vysvět­lu­je Abrams. „Použili jsme to pro vul­ka­nic­kou pla­ne­tu Nibiru na začát­ku fil­mu, pro Kronos, pla­ne­tu Klingonů a zejmé­na na kon­ci, kde se ode­hrá­vá šíle­ná honič­ka San Franciscem. Stalo se pra­vi­dlem, že pokud se toči­lo v exte­ri­é­rech, pou­ži­li jsme IMAX kame­ry, v inte­ri­é­rech se natá­če­lo kla­sic­ky.”

Když nastal čas, aby se 3D pou­ži­la k vytvo­ře­ní jis­kry a bez­pro­střed­nos­ti svě­ta Star Treku, zašel Abrams se svým týmem ješ­tě dál. Filmaři se zpo­čát­ku zdrá­ha­li ten­to for­mát pou­žít, to však trva­lo jen do chví­le, kdy si uvě­do­mi­li, že jej mohou pou­žít způ­so­bem, kte­rý napl­ní jejich vizu­ál­ní ambi­ce. „Žádný náš film jsme nikdy před­tím ve 3D nedě­la­li,” pozna­me­ná­vá Burk. „Ale když jsme vidě­li, o čem je celý ‚Star Trek’ - epic­ké bitvy, pohle­dy na obrov­ské pla­ne­ty a napí­na­vé akce – řek­li jsme si, že pokud není pro 3D dost dob­rý ‚Star Trek’, pak tedy kte­rý film je? Zásadním pro nás bylo to, že když už popr­vé pou­ži­je­me 3D, potom to chce­me udě­lat jinak, chce­me výji­meč­nou podí­va­nou.”

Tento pro­ces začal před­po­kla­dem, že pros­té při­dá­ní 3D samo o sobě nesta­čí – jeho pou­ži­tí musí pomo­ci vyprá­vět pří­běh hlub­ším způ­so­bem a v pří­pa­dě „Star Treku” musí oži­vit dosud nikdy nespat­ře­né svě­ty. „James Cameron svým ‚Avatarem’ nasta­vil lať­ku sku­teč­ně vel­mi vyso­ko a uká­zal nám něco, co jsme nikdy před­tím nevi­dě­li. Ale pou­hým nato­če­ním fil­mu ve 3D z něj neu­dě­lá­te ‚Avatar’, jak jsme měli mož­nost se pře­svěd­čit v mno­ha jiných poku­sech, kte­ré při­šly po něm,” pokra­ču­je Burk. „Věděli jsme, že pokud to chce­me udě­lat, musí­me do toho jít napl­no.”

Aby fil­ma­ři spl­ni­li svůj cíl, při­ved­li do své­ho týmu 3D odbor­ní­ka Coreyho Turnera, kte­rý v uply­nu­lých letech pra­co­val na někte­rých nej­vět­ších 3D fil­mech … a poté ho povzbu­zo­va­li, aby svý­mi tech­ni­ka­mi při­dal hloub­ku a pohl­cu­jí­cí detai­ly těm úze­mím, kam divá­ko­vo oko ješ­tě neza­ví­ta­lo. „Celý pro­ces byl dale­ko prac­něj­ší a pre­ciz­něj­ší, než jsme si doká­za­li před­sta­vit,” říká Burk. „S Coreyem jsme film pro­chá­ze­li doslo­va ráme­ček po rámeč­ku a sna­ži­li jsme se pro­tla­čit 3D všu­de tam, kde to bylo mož­né – chtě­li jsme docí­lit toho, aby věci z plát­na sku­teč­ně vystu­po­va­ly. Snažili jsme se posou­vat své mož­nos­ti dál a dál, a poda­ři­lo se. Doufáme, že se kom­bi­na­ce IMAX a 3D nebu­de podo­bat niče­mu, co divá­ci zatím měli mož­nost vidět.”

Vizuální kouz­la zajis­ti­la také Abramsova spo­lu­prá­ce s kame­ra­ma­nem Danem Mindelem, jehož nová­tor­ské pou­ži­tí objek­ti­vů, svět­le­né­ho desig­nu a úhlů uda­lo tón fil­mu „Star Trek” z roku 2009 Mindela Abrams vel­mi chvá­lí: „Je to jeden z nej­lep­ších kame­ra­ma­nů a tenhle film nato­čil způ­so­bem, kte­rý dává hma­ta­tel­ný emoč­ní náboj kaž­dé scé­ně. Danovo pou­ži­tí kame­ry dává pří­bě­hu cito­vost a sku­teč­nost, posta­vy dělá dosa­ži­tel­ný­mi a svě­tu umož­ňu­je dýchat.”

Ale přes veš­ke­rou před­sta­vi­vost a vizu­ál­ní fan­ta­zii fil­mu dává Abrams před­nost tomu, aby vše, co je mož­né, bylo bez tri­ků. Greenscreen a počí­ta­čo­vou ani­ma­ci pou­žil jen tam, kde bylo nezbyt­né zavést divá­ky doprostřed dosud nespat­ře­ných gala­xií. „Samozřejmě nemů­že­te dělat film s názvem ‚Star Trek’ a nemít tam scé­ny toče­né před gre­enscre­e­nem,” objas­ňu­je reži­sér, „ale jed­nou z věcí, ve kte­rých s ‚Temnotou’ pokra­ču­je­me z prv­ní­ho fil­mu, je, že se sna­ží­me najít loka­ci nebo stav­by, kde bychom moh­li vytvo­řit svět, kte­rý není umě­lý nebo ste­ril­ní, ale kte­rý půso­bí vel­mi, vel­mi reál­ně.”

Výkonný pro­du­cent Jeffrey Chernov pozna­me­ná­vá: „Přestože vás tenhle film zave­de hlu­bo­ko do vesmí­ru, v Abramsově vyprá­vě­ní je pořád pří­tomno něco ze Země. Protože ví, že pokud jsou vaše akce a pro­ží­vá­ní říze­ny emo­ce­mi, stá­vá se osob­ním i vel­ký pří­běh.”

Abrams pozna­me­ná­vá, že při pře­vá­dě­ní Star Treku na nové vizu­ál­ní a emoč­ní úze­mí se cítil tro­chu jako kapi­tán Kirk míří­cí do vesmí­ru, kde nikdy neví­te, co při­jde příš­tě ... a pro­to je lep­ší být na to při­pra­ven. „Ve fil­mu jako je ten­to, jste kaž­dý den na všech úrov­ních kon­fron­to­vá­ni s tím, jak to, co jste udě­la­li, udě­lat ješ­tě lépe,” vysvět­lu­je. „Ale stej­ně jako Kirk v tom­to pří­bě­hu, i já jsem za tuto pří­le­ži­tost vděč­ný.”

Burk dodá­vá: „Naším prv­ním fil­mem jsme se chtě­li posta­vit všem oče­ká­vá­ním, jaký by Star Trek mohl být. Myslím, že teď udě­lal J. J. dal­ší krok , tak­že lidé mohou opouš­tět kino s otáz­kou: ‚páni, tohle byl Star Trek?’”

---